Cukrovka – hořká choroba

lump sugar 549096 960 720 e1569820130158

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Cukrovka (diabetes mellitus, úplavice cukrová) je vážné metabolické, endokrinně podmíněné onemocnění, při kterém je porušeno vstřebávání a zužitkování glukózy (krevního cukru). V krvi diabetika je proto prakticky trvale vysoká hladina glukózy (hyperglykémie). Způsobuje ji zpravidla nedostatek inzulinu – hormonu, který se tvoří v tzv. beta-buňkách Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, nebo je účinek inzulinu na buňky snížený (tzv. inzulinová rezistence). Přestože diabetik má v krvi nadbytek cukru, tato nemoc ani zdaleka není sladká. Právě naopak, svému nositeli přináší nejednou velmi hořké chvíle a nemalé trápení, často s velmi smutným koncem. Diabetes je onemocnění, které se vyskytuje relativně často – v současnosti je v Evropě postižených cca 5 % populace. Co je ještě horší, dalších 5–7 % o svém onemocnění ještě neví, tedy nejsou diagnostikováni, přestože už cukrovku mají. Takže skutečný výskyt diabetiků se odhaduje na 10–12 %. Seriózní
statistiky vývoje onemocnění jsou ještě více alarmující: říkají, že do roku 2050 bude mít závažné onemocnění až 30 % populace, to je téměř každý třetí člověk planety, což už představuje pandemický rozměr.

PŘÍZNAKY CUKROVKY

Jelikož klinický obraz onemocnění je dosti typický, stanovení diagnózy zpravidla nedělá žádné větší potíže. Je třeba mít na paměti dva vedoucí, zpravidla také první příznaky: žízeň a nadměrné močení. Měly by nasměrovat pozornost každého lékaře či zdravotníka na možnou diagnózu cukrovky a vést k vyšetření hladiny krevního cukru (glykémie), jakož i moči na přítomnost cukru, ketonů a dalších látek. Pro stanovení diagnózy diabetes mellitus je však rozhodující hladina cukru v krvi. U zdravého člověka z kapilární krve (například z prstu) nalačno je její hodnota do 5,6 mmol/l. V rozpětí 5,6–6,0 mmol/l jde o mezní hodnotu, kterou je třeba s odstupem času zkontrolovat, protože po čase se může zvyšovat, což vede ke vzniku cukrovky. Pokud je hodnota mezi 6,1–6,9 mmol/l, hovoříme o takzvané poruše tolerance glukózy – což se již považuje za  prediabetes, jakýsi předcukrovkový stav, či předstupeň cukrovky (laicky nazývaný také „náběh na cukrovku“). Vyžaduje sledování v diabetologické ordinaci, dietu a životosprávu jako při rozvinutém onemocnění, protože po určitém období přejde do stadia samotné cukrovky. Hodnota glykémie nalačno rovna nebo vyšší než 7,0 mmol/l znamená diagnózu cukrovky a vyžaduje léčbu a pravidelnou dispenzarizaci u diabetologa.

Dalšími projevy cukrovky bývá plísňový zánět močových cest a vnějších pohlavních orgánů (mykóza způsobená houbou Candida albicans). Tento zánět se projeví u žen svěděním klína, bílým povlakem na sliznicích a bývá přítomen bílý výtok z pochvy. U mužů bývá takzvaná mykotická balanitida, což je zánět sliznic penisu. Sliznice jsou zanícené, živě červené, bolestivé a svědí.

POZDNÍ PROJEVY

Pozdějšími projevy cukrovky, která trvá více let, nebo se pozdě zjistila, případně se její léčba nedostatečně kontrolovala (kompenzovala), jsou příznaky vyvíjejících se komplikací (nebo druhotných projevů) cukrovky. Komplikace bývají cévní, ledvinové, oční, nervové, kožní a podobně. Projevují se jako diabetická makro- a mikroagiopatie (poškození velkých a malých cév) se všemi důsledky na orgánech, které zásobují (vyživují) – předčasná ateroskleróza (kornatění tepen) s důsledky jako infarkt myokardu, gangréna (odumření) obvykle prstů dolních končetin, diabetická noha a tak dále.

Poškozují se ledviny – vzniká diabetická nefropatie, dochází k poruše jejich funkce, začínají „propouštět“ bílkoviny do moči (mikroalbuminurie, proteinurie), stoupá krevní tlak. Ledviny mohou později zcela selhat a člověk je odkázán na dialýzu. Poškození zraku až s jeho úplnou ztrátou – diabetická retinopatie (poškození cév očního pozadí a sítnice). Poškození periferních nervů – diabetická neuropatie, zejména dolních končetin, s velmi nepříjemnými projevy jako brnění či mravenčení nohou, ztráta kožní citlivosti. Na kůži jsou časté záněty, špatně se hojící drobná poranění, hnisání kůže, vznik bércových vředů a takzvané diabetické nohy.

PREVENCE CUKROVKY

Dědičnou predispozici k cukrovce sice ovlivnit neumíme, ale ostatní její rizika ano. Proto je důležité dodržovat pravidelnou životosprávu s dostatkem pohybových aktivit. Prevence spočívá ve zdravé střídmé stravě, která by neměla být příliš kalorická, tj. účelné omezovat hlavně příjem sladkých a mastných jídel. Konzumovat zdravou a vhodně upravenou zeleninu, vlákninu, ryby, libové a vhodným způsobem připravené drůbeží maso. Velmi důležitý je aktivní pohyb, protože spaluje kalorie, snižuje hladinu krevního cukru, také pomáhá odbourávat stres, zvyšuje kondici srdce, cév, plic, pohybového systému a imunity. Dále je nutné vyvarovat se kouření, chránit se častých nachlazení a infekčních nemocí, a pokud se už vyskytnou, adekvátně je léčit a „vyležet“, protože mohou stav cukrovky významně zhoršit. Je potřeba hlídat si tělesnou hmotnost, pravidelně kontrolovat krevní tlak, v případě jeho zvýšení ho včas a důsledně léčit, protože při cukrovce nese neléčený vysoký krevní tlak vyšší riziko cévních komplikací než u nediabetiků. Totéž se týká hodnot cholesterolu a krevních tuků, kde dvojnásob platí: sledovat jejich hladinu.

 

Zdroj: www.energy.cz