Chronicky nemocná Kristina: „Naučila jsem se respektovat, jak se cítím. Nechtít se ze dna dostat nahoru hned“

Před pár lety si v časopise přečetla článek, který jí konečně pomohl zjistit, co jí je. Život s chronickou boreliózou a dalšími přidruženými infekcemi pro Kristínu nebyl a není jednoduchý. Část své cesty s nemocí si tato mladá žena přála sdílet – nejen jak nemoc přijmout; ale také třeba, jak pracovat se svou náladou, když vám zrovna není dobře.

Začtěte se tedy do příběhu ženy, která chtěla zachovat své soukromí, a přesto promluvit:

Nejhorší bylo, když jsem nevěděla, co mi je

Příznaky přišly přibližně ve čtrnácti letech s únavovým syndromem. Později se k tomu přidaly deprese, problémy s vyjadřováním, bolesti zad, kloubů a rukou. Navzdory tomu, že jsem od šestnácti pořád chodila po doktorech, nikdo na nic nepřišel. Bylo to náročné období, kdy všichni tvrdili, že mi nic není, a tak trochu ze mě dělali hypochondra.

Teprve před třemi lety jsem si v časopise přečetla příběh, který seděl na mou situaci: Zaplatila jsem si krevní testy na boreliózu a přidružené infekce, a potvrdilo se, co jsem už tušila. Což byla na jednu stranu úleva. Na druhou stranu problém, protože lékaři chronickou boreliózu odmítají speciálně léčit a člověku v podstatě podsouvají, že si příznaky vymýšlí.

Přírodní léčba zabrala lépe

Naštěstí můj tatínek zjistil, že v německém Augsburgu existuje speciální klinika zaměřená na léčbu boreliózy. Mohla jsem si vybrat přírodní nebo antibiotickou léčbu. Všichni mě přesvědčovali pro antibiotickou léčbu – že bude účinnější. Při pohledu zpět bych se určitě nerozhodla stejně.

Půl roku jsem byla na kombinované antibiotické léčbě a stavy byly šílené. Ačkoliv jsem měla zkušenost s depresí způsobenou boreliózou, měla jsem najednou psychózy, bludy a děsy, na které jsem nebyla vůbec připravená. Těžko se to popisuje. Byl to takový zvláštní stav neukotvení. Některé dny jsem nebyla schopná dělat nic jiného než si sednout do křesla a prosedět v něm celý den bez možnosti uchopit jakoukoliv myšlenku.

Proto jsem přešla na přírodní léčbu, na které jsem doteď, a konečně se cítím dobře. Denně beru kombinaci přírodních doplňků a bylin, které mě udržují nabitou energií a zmírňují ostatní příznaky mého onemocnění.

Zabývat se neustále minulostí nikam nevedlo

Během dospívání jsem prošla rukama spousty psychologů, psychiatrů a koučů. Za sebe můžu říct, že pokud si člověk nenese opravdu velké trauma, tak je lepší, když se v minulosti „nehrabe“. Rozebírání minulosti moje deprese spíš prohlubovalo, protože často vytvořilo ‚problém‘ tam, kde vůbec nebyl a s tím rostly negativní pocity vůči členům rodiny a kamarádům. Teď jsem naopak prošla půlročním koučovacím programem, který se zaměřoval primárně na to, jak zlepšit přítomnost a budoucnost a cítím se nesrovnatelně lépe, než když jsem donekonečna převracela a analyzovala svou minulost.

Naučila jsem se připomínat si, že to, kde jsem teď, není moje cílová destinace. Každý den přináší novou šanci na změnu. Když se člověk na myšlenku, že to bude lepší, upne a přijme ji za svou realitu, tak se situace postupně opravdu zlepší.

Nepouštím si myšlenky druhých tolik k tělu.

Jak už jsem říkala, pro lékaře jsem byla hypochondr. Měla jsem dojem, že si nesmím stěžovat, protože k tomu vlastně nemám důvod a všechny své faktické fyzické obtíže si jen “představuji”. Zakazovala jsem si odpočívat, protože jsem si připomínala, že jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř. To samozřejmě je a byla pravda, protože úplně vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůř. Ale naučila jsem se pracovat se situací, ve které se nacházím v daný moment. Nepouštět si k tělu, co říkají ostatní a respektovat, jak se doopravdy cítím. Občas si například dovolím zůstat na dně, respektuji, že to je moje momentální situace a nesnažím se za každou cenu dostat okamžitě nahoru, protože vím, že nejpozději zítra k tomu dostanu novou šanci.

Můj návod na překonání deprese

Dnes jsme jeli s kolegy rozveselit obyvatele Domova důchodců. To je přesně jeden z případů, kdy nemůžeš dát najevo, že ti je špatně, protože jsi tam přijel proto, abys lidem co nejvíc zlepšil den a vytvořil jim zážitek, na který můžou vzpomínat. Takže jsem nasadila masku absolutního štěstí a veselí. A do pěti minut jsem vůbec nevěděla, že nějakou masku mám, protože to veselí a štěstí přišlo automaticky. Mojí prací je vlastně služba ostatním. A pro druhé lidi i pro mě je mnohem příjemnější, když s nimi interaguji ve šťastném stavu mysli!

Myslím si, že to funguje univerzálně. Když se necítíš dobře a nemáš úplně dobrou náladu, tak se snaž aspoň trochu předstírat, že ti dobře je a ne-nálada to pak dost často vzdá a ustoupí.

Do špatné nálady je vůbec dobré nezabředávat. Skvělé je pustit si hudbu, kterou máš rád; dát si jídlo, které máš rád; a pokud to jde, tak i být s lidmi, které máš rád. Usmívat se a předstírat, že jsi v pořádku. Po krátké době si uvědomíš, že nic nepředstíráš.

Zpět nahoru