Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Osoba, která je na něčem závislá, se lidově nazývá „závislák“. Osoba závislá na drogách je narkoman. Osoba užívající tabák a nikotin (obsažené v cigaretách) a zpravidla na nich závislá je kuřák. Osoba závislá na pití alkoholických nápojů je alkoholik. Osoba závislá na práci je workoholik. Osoba závislá na hazardních hrách je gambler. Osoba závislá (dlouhodobě) na lécích je (dlouhodobý, tedy chronický) pacient.
Samozřejmě, že pacient závislý na lécích se nechová jako narkoman. V tomto smyslu nelze pacienta k narkomanům přirovnávat. Nicméně ten princip, že se pacient již bez svého léku neobejde, je zřejmý. A je zde ještě jeden rozdíl. Pacient svůj lék nechce, ale bojí se lék nevzít, protože by se mu přitížilo.
Uvedu příklad: Pacient má srdeční arytmii, je to stav, který způsobuje, že krev se málo pohybuje a hrozí, že v ní vznikne sraženina, která může být vmetena do úzké cévy třeba v mozku nebo v srdci. Důsledky jsou vážné v podobě mozkové nebo srdeční mrtvice. Zjistit příčinu arytmie je hodně nesnadné, mnohdy je na takové úrovni, kterou nelze změřit, objektivizovat, zachytit přístrojem, proto lékař přistoupí k procesu trvalého ředění krve. Pacient musí užívat lék, který mu ředí krev, aby se nevytvořil popisovaný trombus. Pacient tedy není léčen podle příčiny, ale je „zajišťován“, aby nedošlo ke katastrofě.
Od tohoto okamžiku je pacient zařazen do kategorie „závislák“.
Je tak vystrašen, že přijme roli doživotního uživatele léku a s precizností dodržuje přísně nastavený režim, který je mu vnucen.
Každý chemický lék má vedlejší účinky, nevyjímaje léky na ředění krve. Příroda má ve své nabídce látky, které mají účinky podporující ředění krve a nemají přitom účinky vedlejší. Je celkem snadné po nich sáhnout. Jenže – co ona hrozba? Pan doktor řekl, že již trvale musím užívat ten chemický lék na ředění krve…, tak to nejde.
Když nahlédneme do statistik chronicky nemocných lidí, pak se dostaneme k velkým číslům „závisláků“ na lécích. Z tohoto počtu má prospěch více farmaceutická firma, pacient méně. Jde o nastavený systém. Pacient má prakticky velmi nízkou šanci se ze závislosti dostat.
V okamžiku vstupu do ordinace lékaře se setká jen s postupem „lege artis“. To znamená, že lékař pacientovi nenabídne jinou možnost léčení. Na otázku po skutečné příčině problému lékař nezná odpověď a nemá šanci ji ani zjistit, nemá na to čas, prostředky, ba ani není školen v hledání příčin. Lékař, který se opírá jen o důkazy, má velmi omezenou možnost dopátrat se ke skutečným příčinám, protože příčiny mnoha chronických nemocí často nejsou měřitelné. Takový lékař pak označí nemoc jakožto idiopatickou, tedy nemoc vzniklou z nezjištěných příčin, neznámého původu apod. A pak mu nezbývá nic jiného než zahájit „udržovací“ terapii a vytvořit z pacienta „závisláka“. Pokud se lékař pohybuje v daném systému, pak nemá ani jinou možnost. Pacient si tento systém dokonce platí a, jakkoli je to paradoxní, platí si tak vlastně i svou závislost.
Dokáže se pacient vůbec orientovat v tom, co smí a co ne? Dokáže odmítnout lék, který mu má zachraňovat život?
Nedokáže. V drtivé většině se pacient přirozeně obrací na lékaře a ten mu poradí. Pacient je zvyklý, že za něj lékař – jako obvykle – převezme odpovědnost. A toto je důležitý okamžik. Lékař ve své ordinaci, kde přebírá odpovědnost, nikdy nepřistoupí na jinou léčbu.
I kdyby pacient po „lege artis“ ordinovaném léku zemřel, přesto může lékař zůstat v klidu, protože postupoval, jak měl… Je to zaručeno systémem.
V celostní medicíně vidíme problém komplexně a chronický stav nezačal sám od sebe. Pacient si své onemocnění pěstoval dlouhou dobu před vznikem viditelného problému a jednoho dne byl nucen jej řešit. A to znamená, že jedině on sám se také musí vyléčit a jedině on sám musí převzít odpovědnost za způsob svého léčení. A takový proces musí nastartovat totální změnou svého života. Ano, totální – bez ní má jen malou šanci na uzdravení. Pokud ji neudělá – své vyléčení bude vyžadovat po lékaři a začne se spoléhat na užívání léků, brzy zjistí, že tudy cesta nevede.
Pocity pacientů, kteří se stali nedobrovolnými závisláky a kteří se pokusili hledat cestu, jak se ze závislosti dostat, popsal.