Naučte se meditovat. Díl první – Jak vám meditace může změnit život

cm meditace2

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Meditace není instantní duchovní technika. Její vysoce pozitivní účinky v procesu regenerace a uzdravení fyzického těla jsou nepopiratelné a dnes již potvrzené vědou. Avšak při meditaci jde o mnohem více. Meditací se může prudce zvýšit kvalita našeho života: objevíte uvnitř sebe úplně nový svět a vaše nová kvalita soucitu, laskavosti a vnitřního míru přispěje k tomu, že se vy sami, i lidé kolem nás, budou cítit lépe.

Aby bylo jasno hned od začátku: Meditace vyžaduje trénink a disciplínu. Naší motivací by nemělo být od meditace jen něco získat, ale tak jako je přirozeností slunce svítit a květin vonět a přinášet krásu, měli bychom se i my v meditaci dotknout krásy naší přirozenosti – dávání a sdílení darů lidského ducha.

Zajímavé je, že pod pojmem meditace si lidé představují mnohdy i zcela protikladné věci. Přijdete na přednášku, kde vám přednášející tvrdí: „Meditace – to je zastavení myšlenek“. A jiný učitel bude oponovat: „Nejde o to nemít myšlenky, ale být jejich bdělým pozorovatelem.“ V jednotlivých dílech tohoto miniseriálu o meditaci si proto ukážeme tři hlavní typy meditací:

  1. umožnění vnitřního ticha (koncentrace, „meditace na bezmyšlenkový stav“),
  2. rozvíjení bdělé pozornosti (meditace v ruchu každodenního života),
  3. prozařování vědomí (slovem, zvukem, obrazem; řízená autohypnóza, imaginace).

V hluboké meditaci se léčí a obnovuje naše tělo

Lidé, kteří meditují, dokážou i ve stresových momentech zklidnit svou mysl a ovládat své emoce (a tím nejednat v afektu). Už to pro praktický život znamená hrozně moc.

Když se dostaneme do stavu hluboké meditace, mozek začne produkovat alfa nebo i theta vlny. Říká se, že 40 minut hluboké meditace může vydat za dvě hodiny spánku.

Meditace probouzí naše tvůrčí schopnosti

Vždy tvrdím, že žádná minuta věnovaná meditaci není minutou ztracenou. Při meditaci se obvykle dostáváme do změněného stavu vědomí a učíme se ovládat svou mysl. Některá meditační cvičení nám zase umožňují rozvíjet imaginaci (tolik důležitou při tvůrčí práci). Pracujeme na něčem, co má trvalou hodnotu a co nám nikdo ani po naší smrti nevezme. Stáváme se jakoby lehčími, průzračnějšími – roste naše schopnost rozlišování a moudrost, naše možnosti se zvyšují.

V meditaci poznáváme sami sebe, což někdy vede k zásadním a pozitivním životním změnám. Jakoby konečně víme, co máme dělat, co je naším životním posláním. U mnohých se probouzejí nové dary a talenty, neboli, jak píše Sri Chinmoy: „Cvičením meditace přináší do svého systému literární, výtvarné či hudební schopnosti, protože meditace znamená nový život. Jakmile do vás vstoupí nový život, stáváte se novým člověkem.“ Zde však spočívá také jedno velké nebezpečí, a tím je pýcha. Bohužel spousta lidí poté, co začnou meditovat, začnou vnitřně pociťovat jistou nadřazenost nad svými blízkými, kteří nemeditují. Což v důsledku jejich osobnost a charakter degeneruje a nemá s opravdovým pokrokem nic společného. Známkou naší vyzrálosti nechť je proto neustále zvyšující se láska k druhým a vědomí vlastní „titěrnosti“, nikoliv zhoubný pocit, že jsme něco víc.

Meditující žena

Za myslí: Radost, která nemá hranic

Ježíš řekl: „Hledejte napřed jeho království a ostatní dostanete přidáno.“ Nastínil jsem v tomto článku hlavní přínosy meditace pro dnešního člověka – jak však bylo již jednou řečeno, naší motivací by nemělo být „něco získat“, ale stát se lepší lidskou bytostí. V určitém bodě se pak může meditace stát i ne-úsilím. V Oranžové knize – meditační techniky cituje Osho jednoho zenového mistra: Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe.“

Jinými slovy: Ten, kdo od meditace příliš očekává a je svázán svou určitou představou o ní, nebude z ní mít nikdy takový přínos jako praktikující, jež touží celým svým srdcem po Pravdě a Poznání.

Co nás na této cestě – když utišíme naši neustále živou mysl – může čekat, nastiňuje Aurobindo Ghoš: Když se vědomí osvobozuje od tisíce mentálních, vitálních nebo fyzických vibrací, v kterých bylo zahrabané, objevuje radost. Celá bytost jakoby se naplnila množstvím vibrující síly – průzračné, nehybné, nikam nepospíchající. Je to čisté vědomí, čistá síla, čistá radost, protože všechno je to stejné. Je to konkrétní radost, široká a pokojná substance radosti, která jak se zdá, nemá začátek ani konec, ani příčinu a nachází se všude, v předmětech i bytostech a představuje skrytou příčinu jejich růstu a skrytou potřebu růst. (…) Tato radost nic nepotřebuje pro svou existenci, ona existuje, podobná skále, pevné v čase a prostoru, podobná úsměvu, schovanému před vším. V ní je celá záhada vesmíru.“ (cit. z knihy Satprem: Sri Aurobindo alebo putovanie vedomia).

Pokračování příště.