Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lymská borrelióza (LB) je bakteriální infekce přenášená klíšťaty. Způsobují ji někteří zástupci řádu Spirochaetales – Borrelia burgdoferi sensu lato. V klimaticky mírných oblastech Evropy, Severní Ameriky a Asie je to klíšťaty nejčastěji přenášené onemocnění. Geografická distribuce tohoto onemocnění se stále zvyšuje.
Druh B. burgdoferi zahrnuje celosvětově nejméně 15 genospecifických druhů; avšak pouze 5 z nich je pro člověka závažně patogenních. Všechny patogenní druhy mohou způsobovat erythema migrans – kožní vyrážku, jež je příznakem LB. V Evropě jsou nejběžnější druhy Borrelia afzelii a B. garinii – první z nich je spojován s kožními, druhý s neurologickými komplikacemi. B. burgdorferi sensu stricto (jediný patogenní druh v Severní Americe) se vyskytuje i v některých částech Evropy a může způsobovat neurologické a artritické komplikace. V Evropě byly pozorovány ještě dva další patogenní druhy – B. bavariensis, spojovaný s neurologickými komplikacemi, a B. spielmanii. U lidí způsobují onemocnění mimořádně také B. valaisiana a B. lusitanie.
Podíl druhů B. burgdorferi u evropských klíšťat se odhaduje na 12 % s tím, že u dospělých klíšťat je tento podíl vyšší než u nymf. Regiony s nejvyšším podílem infikovaných klíšťat se nacházejí ve střední Evropě – Rakousko, Česká republika, jižní Německo, Švýcarsko, Slovensko a Slovinsko.
PŘENOS
Ložisko
V euroasijských endemických oblastech cirkulují druhy B. burgdorferi mezi klíšťaty skupiny Ixodes ricinus a hostiteli – obratlovci, včetně mnoha druhů malých savců a ptáků sbírajících potravu na zemi, kteří jsou převažujícími hostiteli larev a nymf. Dospělá klíšťata se většinou přisají na větší zvířata (např. srnec), která sice nejsou přenašeči borreliózy, ale pomáhají klíšťatům udržet svou schopnost reprodukce. Mikroprostředí s relativní vlhkostí > 85 % je pro přežití a vývoj klíšťat nejvhodnější. Optimálním prostředím je například monokulturní nebo i smíšený les, avšak klíšťata I. ricinus se mohou vyskytovat i ve vřesovištích, na otevřených travnatých loukách a v předměstských i městských oblastech, včetně městských parků.
Způsob přenosu
Přenos B. burgdorferi na člověka probíhá prostřednictvím kousnutí infikovaného klíštěte, většinou nymfy nebo dospělého jedince. Kousnutí larvou klíštěte nepředstavuje významné riziko, protože larvy většinou nejsou nositeli infekce. Přenos infekce z nakaženého klíštěte je méně pravděpodobný v prvních hodinách od přisátí, ale s rostoucí dobou přisátí klíštěte toto riziko rovnoměrně roste. Brzké vytažení klíštěte pomáhá značně snížit riziko přenosu.
Rizikové skupiny
Všechny osoby vystavené potenciálnímu kousnutí klíštětem jsou v nebezpečí nakažení.
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ
V současné době není dostupná žádná licencovaná vakcína, takže hlavními metodami prevence jsou vyhýbání se kousnutí klíštětem a včasné vytažení již přisátého klíštěte. Nejefektivnějšími metodami omezení pravděpodobnosti přisátí klíštěte jsou: používání ochranného oblečení (dlouhé kalhoty, dlouhé rukávy) a účinných repelentů jak na kůži, tak na oblečení. Také je třeba pravidelně kontrolovat pokožku na přisátá klíšťata a tato vyjímat pinzetou nebo kleštičkami s jemnou špičkou. Klíště je třeba uchopit co nejblíže pokožce, vyjímat jemným tahem směrem nahoru a snažit se neodtrhnout ústní část klíštěte. Pokud však ústní část klíštěte zůstane v ráně, není riziko infekce nijak zvýšené. Po vyjmutí je vhodné použít kožní desinfekci pro prevenci pyogenní infekce. Místa na těle, které je zapotřebí obzvláště kontrolovat, zahrnují kožní záhyby – třísla, podpaží, pod prsy, oblast pasu, zadní strany kolen – protože klíšťata vyhledávají k přisátí vlhčí oblasti. U dětí je třeba zvláště pozorně prohlížet hlavu (včetně vlasů) a krk, protože u této věkové skupiny jsou kousnutí klíštětem na těchto místech častější.
DIAGNÓZA
Pro diagnózu erythema migrans nejsou zapotřebí žádné laboratorní testy – diagnóza tedy závisí na klinické prohlídce a zhodnocení rizika kontaktu s klíšťaty. Pro potvrzení diagnózy infekce v pozdním stadiu však již laboratorní testy zapotřebí jsou. Protilátky proti B. burgdorferi jsou obvykle detekovatelné během 4 až 8 týdnů od nakažení. Pacienti v pozdním stadiu infekce jsou zřídka séronegativní a obvykle mívají velmi silně pozitivní testy na protilátky. Výskyt falešně pozitivních testů u pacientů s jinými infekčními nebo autoimunitními onemocněními však může vést k chybné diagnóze a nevhodné léčbě. V určitých případech mohou být užitečné další specializované testy, například testy na protilátky, detekční studie borreliální DNA nebo CSF u pacientů s podezřením na neuroborreliózu. Detekce borreliální DNA může být vhodná u kožních biopsií pacientů s podezřením na erythema migrans a acrodermatitis chronica atropicans a u synoviální kapaliny u pacientů s podezřením na Lymskou artritidu.
PÉČE A LÉČBA z pohledu přírodní medicíny
Zkušenosti klientů přírodní medicíny jsou takové, že i v pokročilém stadiu borreliózy (po opakované marné léčbě různými antibiotiky) se jí dokázal napadený organismus dokonale zbavit dlouhodobým současným užíváním těchto dvou přírodních látek: pravý ženšen (panax ginseng) + echinacea. Navíc se začínají rýsovat i zajímavé psychosomatické souvislosti – kteří lidé jsou náchylnější k tomu, že této infekci snáze podlehnou. Podrobnější informace můžete získat v bezplatné internetové poradně.
Nejdůležitější dosud nejasné oblasti
Další výzkum by se měl věnovat prohloubení znalostí ekologických aspektů Lymské borreliózy v lokálním, regionálním i celoevropském měřítku, včetně rozdělení a převahy patogenních a nepatogenních druhů, a více epidemiologických údajů o Lymské borrelióze. Také je třeba dále vylepšovat diagnostické testy.
Celková nabídka přípravků na klíšťata.