Deprese zřejmě nejsou geneticky podmíněné, jak se tvrdilo

cm deprese1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jedna z nových analýz rázně vyvrátila předchozí tvrzení, že určitá genová mutace může u lidí vytvářet dispozice ke klinické depresi. Tato meta-analýza, prováděná vědci z the U. S. National Institute of Mental Health a publikovaná v magazínu the Journal of the American Association, je přehledem výsledků 14 oddělených studií, prováděných u celkem 14250 lidí, z nichž 1769 trpělo klinickou depresí, označovanou za závažnou.

Jedna z dřívějších často citovaných studií z roku 2003, publikovaná v časopise Science, došla ke zjištění, že lidé s určitou variantou genu, který má spojitost s transportem serotoninu, mají predispozici k rozvinutí deprese. Týká se to však případů, kdy za sebou mají stresující životní události. Serotonin je neurotransmiter, o kterém se vědci domnívají, že hraje důležitou roli při depresi – odtud pak pochází popularita léků proti depresi, které působí jako selektivní inhibitory absorpce serotoninu.

V nové studii se však nepodařilo nalézt jakoukoliv spojitost se zmiňovaným genem. Naopak odhalila, že bez ohledu na genetiku, u lidí s historií stresujících životních událostí byla pravděpodobnost rozvinutí klinické deprese o 41 % vyšší. „V případě původní studie, která nebyla replikována, bylo zveřejněno přehnaně mnoho chvály,“ sdělila výzkumnice Kathleen Ries Merikangas. „Kdyby se provedla replikace, šlo by pak o důležitý objev, ale takto byli už od počátku genetici jednotně skeptičtí.“

„Souhra mezi geny a okolním prostředím je v případě psychiatrických onemocnění značně komplexnější než u dalších forem onemocnění,“ připomněl Keith A. Young z Texaského A&M Health Science Center.

K. R. Merikangas poznamenala, že až 40 různých genů může jen samo o sobě hrát roli při aktivitě serotoninu.

„Psychické poruchy jsou jedny z nejkomplikovanějších mezi všemi nemocemi,“ sdělila dále. „Už jsme se naučili více o tom, jak geny ovládají různé biologické dráhy v mozku, ale ještě důležitější je, jak je ten mozek připraven reagovat na faktory vnějšího prostředí. Jsme dosud na velmi primitivním stupni vědění.“

(Poznámka: Pokračující genetický výzkum stále zřetelněji  potvrzuje, že genetický zápis se mění v souvislosti se zásadními změnami životního stylu. Genetická výbava je s největší pravděpodobností nejen zápisem naší biologické minulosti, ale současně i aktivně reaguje na naši biologickou přítomnost.)