Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tento syndrom patřící mezi poruchy autistického spektra se řadí mezi tzv. pervazivní vývojové poruchy a vyznačuje se především potížemi v oblasti komunikace a sociálního chování. Naopak, intelekt nemusí být nikterak poškozen, naopak jedinci s aspegerovým syndromem můžou mít intelektové schopnosti dosahující úrovně nadprůměru. Rovněž jejich slovní zásoba a řečové schopnosti nemusejí zaznamenávat výrazné odchylky, můžou mít velmi bohatou zejména pasivní slovní zásobu, a vývoj řeči není opožděn.
Nejvýraznější obtíže tak jedinci zaznamenávají v oblasti sociálních interakcí s druhými lidmi, navazováním přiměřených vztahů, porozumění základním sociálním pravidlům uplatňující se v rámci sociálního styku. Člověk s aspergerovým syndromem může mít problémy v tom, jak druhým lidem rozumět v rozhovoru, jak jim naslouchat, „číst mezi řádky“, jak dát třeba druhým lidem najevo, že je pro něj konverzace zajímavá, nebo naopak, jak sociálně žádoucím způsobem z rozhovoru vystoupit, jak tedy vhodně reagovat v různých situacích sociální komunikace, kde se uplatňují především neverbální prvky komunikace (řeč těla, intonace hlasu, mimika apod.). S velkými obtížemi tak chápou právě mimoslovní komunikaci a jejich reakce na partnera v rozhovoru se jeví jako rigidní, používají určité rituály, klišé, zažívané slovní spojení či jiné nutkavé činnosti, které jim pomáhají v pro ně zmatečné sociální situaci se zorientovat, a ustát ji, najít v ní nějaký opěrný bod. Pro partnera v komunikaci se však jeho chování nebo reakce můžou zdát nepřiléhající a nezapadající do kontextu.
Právě bezpečí v komunikaci je pro lidi s aspergerovým syndromem velmi důležitá. Když se v komunikaci cítí bezpečně, dokáží v sociálních situacích vystupovat velmi funkčně. Velmi je však znejišťuje, když jejich standardní denní režim a postupy, pravidla či rituály jsou narušeny, což se v rámci sociálních interakcí stává často, a tak se snižuje jejich schopnost reagovat flexibilně. Obecně vzato, aspergerův syndrom je porucha sociálních dovedností, která zamezuje jedinci orientovat se v sociálních interakcích, zvládat je, nacházet a udržet si přátelství či sociální vztahy.
Jelikož povaha tohoto syndromu se váže především na sociální vystupování, do pozornosti lékařů nebo psychologů se jedinec dostává často až sekundárně kvůli jiným potížím, např. dítě, které se v kolektivu neumí začlenit, protože neví, jak s ostatními dětmi komunikovat, nerozumí sociálním situacím, v konverzaci s nimi působí neohrabaně, neumí „číst mezi řádky“, což mu pak způsobuje konflikty v kolektivu, neví, jak rozhovor vhodně navázat, jak jej udržet či ukončit, ostatní děti se jej pak můžou stranit, nevyhledávat jej, posmívat se mu. Dítě pak může vykazovat také projevy chování, jako je stranění se kolektivu, propad do rozladění, smutku až depresivity, může se škole vyhýbat (aby nemuselo se spolužáky interagovat), nebo naopak, je vysoce iritabilní, podrážděné, má vyšší pohotovost k agresivním projevům, verbálním či tělesným, protože je frustrované celou situací, že ho ostatní děti nechápou, že on sám neví, jak se začlenit, jak s nimi mluvit, a tak vykazuje pro okolí spíše potíže na úrovni poruch chování.
Není proto výjimkou, že se do péče odborné lékařské či psychologické péče dítě nebo (mladý) dospělý jedinec dostane sekundárně kvůli jiným potížím souvisejícím s přizpůsobivostí, potížemi v sociálním fungování a až na základě pečlivé diagnostiky se odhalí problém ve spojitosti s aspergerovým syndromem. Postupy ke zlepšení a zmírnění potíží spočívají především v individuální a skupinové psychoterapii orientované na nácvik sociálních dovedností.