Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Běžný postup
Počet takových nemocí silně narůstá a (žel) lékařská věda je stále bezmocná v jejich řešení, stále je odkázána pouze na to, že může vzniklý projev tlumit, mírnit. Je jasné, že imunitní systém nepracuje správně, a místo aby své tělo chránil, snaží se jej zničit. Lékaři tedy tento poplašený imunitní systém zastavují imunosupresí.
Mnohdy se dovídám od tazatelů nebo účastníků mé poradny, že autoimunitní podstatou se jejich lékař prostě nezabývá a vysvětluje to tím, že se to nedá léčit. Typické příklady se týkají autoimunitních poruch štítné žlázy. Pacientům je řečeno: (cituji doslovné vyjádření jedné tazatelky) „O co jde, vždyť máte k dispozici substituční lék, který sice budete muset užívat do konce života, ale je to řešení“.
Impulzy
Provádím rozbory životní situace nemocného člověka. Snahou je objasnit a pochopit, co se stalo a jaké rizikové faktory na daného jedince působily či stále působí. A pak mohu konstatovat, že impuls k tomu, aby se autoimunitní podstata projevila, se vytvořil již někdy v minulosti, třeba v době dětství – očkováním, nemocemi, které byly jen potlačovány léky, dále třeba bakteriemi, viry, přetěžováním, hektickým způsobem života, užívanou HA… a jistou významnou roli sehrává psychika, neboť záleží na tom, jaký program se ve vaší mysli usadí, a podle něho se pak řídí i imunita.
Podstata
Podstatou autoimunity je, že se vytvořené protilátky obracejí proti vlastnímu tělu, místo aby ho chránily. Tato aktivita imunity je tedy sebedestruktivní. A při rozborech vychází najevo, že buď otevřeně anebo skrytě existuje u daného člověka v podvědomí (na úrovni mysli = duše) sebedestruktivní program.
Každý si může sám promítnout svůj život a načrtnout si jeho časovou osu. Pokud tuto (destruktivní) skutečnost objevíte, je pravděpodobné, že se podle tohoto programu řídí také imunita. A tento proces nezastavíte, dokud mozek nedostane jiný.
Setkávám se také s tím, že někteří lidé vědomé svůj sebedestruktivní proces velmi rafinovaně maskují, nepřipustí ho, jsou přesvědčeni, že to tak není a svým chováním a jednáním dávají najevo, že se jich to netýká. Mohou to maskovat před světem, ale uvnitř to mají. A samo to neodejde.
Jdou na imunologii a žádají podrobné imunologické vyšetření a přicházejí s argumentem, že je všechno OK. Ovšem je diskutabilní, co znamená termín „všechno“. Zvláště, když klinické projevy jsou jasné a nemoc pokračuje.
Normální nález neznamená, že je to v pořádku.
Kde je klíč
Klíč k řešení se nachází na hranici změřitelného a nezměřitelného. A pokud vyšetřovací metoda nezachytí to, co (dosud) není změřitelné, pak je medicína založená na důkazech v koncích. Popíše situaci jako idiopatickou, neřešitelnou, pojišťovnou neproplatitelnou, a tak se tím přestává zabývat a nabídne osvědčený lék s prokazatelným účinkem na potlačení projevu.
Změny v úrovních
Takže co má dělat člověk, který je v této situaci?
Je to na něm, medicína mu nedokáže jinak pomoci. Má vycházet z faktu, že na jeho život působí stresory, s nimiž se jeho imunitní systém nedovede vypořádat.
Dokud budou vytrvale působit, nedojde k žádnému posunu směrem k vyléčení.
Musí v jeho životě nastat zcela totální změna:
- Na úrovni těla a péče o něj (stravování, pitný režim, pohyb, dýchání, spánek ad.),
- na úrovni duše = psychiky, duševní hygieny (stresy, nedostatek spánku, chybné návyky…),
- na úrovni ducha, což je klíčové. Žel, pozoruji, že lidé neberou v patrnost nutnost mít také dobrou duchovní rovinu, tvrdí, že jim stačí jen tělo a duše = inteligence, rozum, logika, důkazy.
Vysvětlující představa
K tomu dodávám: Lze si představit stoličku stojící na třech nožkách (symbolicky: tělo, duše a duch). Pokud stoličce jedna nožka chybí, neudrží se a padá.
Proto musí být léčení autoimunitních nemocí komplexní, na všech uvedených rovinách.