prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Joalis


Vliv očkování na imunitu a nervový systém - pokračování

19.07.2012

Podívejme se stručně na rozdíly mezi přirozenou a vakcinační imunitou.

 

Přirozená imunita

Zjednodušeně řečeno má imunitní systém dvě hlavní složky.

Th1 je buněčná imunita, aktivuje se při infekci, je odpovědná za akutní zánětlivé (zápalové - pozn. red.) projevy (vyrážka, horečka, sekrety, průjem (hnačka - pozn. red.)). Imunitní buňky T-lymfocyty vyzrávají v thymu - brzlíku. Brzlík je zajímavý a možná i v dospělosti důležitý orgán. Na medicíně jsem se učila, že v dospělosti atrofuje. Ano, ale jen v očkovaných populacích. Když pitvali zemřelé v neočkovaných populacích, zjistilo se, že jejich thymus atrofován nebyl. Proč je to důležité? Důležitost brzlíku dalece přesahuje jen odolnost vůči infekci, T-buňky likvidují všechno, co do těla nepatří, například i nádorové buňky.

 

Vysoký výskyt rakoviny a jiných degenerativních „civilizačních“ nemocí může být tedy i na vrub očkování. Mechanismů, jakými k tomu může docházet, je několik.

 

Zaprvé, očkovaní lidé neprodělají tolik dětských horečnatých nemocí jako neočkovaní. Je dokázáno, že počet horečnatých onemocnění v anamnéze nepřímo koreluje s rizikem rakoviny. Jinými slovy, čím více horeček (nesrážených léky, podotýkám!), tím nižší riziko rakoviny a naopak. Lidé s rakovinou mají často tzv. prázdnou anamnézu, i desetiletí bez akutních nemocí, bez horečky. Tento stav je prekanceróza, známka oslabené imunity.

 

Dále, očkování vede k přesunu od buněčné k protilátkové imunitě, tím k atrofii brzlíku a oslabení buněčné imunity.

 

Dalším faktorem, obecně neznámým (alespoň podle reakcí lidí), je přítomnost onkogenních virů ve vakcínách. Sám Maurice Hilleman, bývalý odborník na tvorbu vakcín firmy Merck, přiznal, že do polio vakcíny byly zavlečeny onkogenní opičí viry a dokonce i HIV. Viz Youtube.com, stačí zadat jeho jméno a podívat se. Mimochodem, buňky ledvin kočkodana afrického (african green monkey), ve kterých byla kontaminace virem SV 40 a dalšími zjištěna, jsou stále používány pro pěstování virových kultur, například v hexavakcíně. Jde o VERO buňky. Zajímalo by mě, jak se jim ty buňky podařilo od všech těch virů vyčistit.

 

Buněčná imunita je důležitá proto, že imunitní buňky (leukocyty, makrofágy) fyzicky likvidují bakterie a viry. Přirozená infekce vstupuje do těla převážně sliznicemi dýchacího a zažívacího traktu, v případě poranění kůží, což jsou místa, kde jsou koncentrovány buněčné složky imunity. Jedno z mála pravdivých tvrzení v reklamách je, že v zažívacím traktu je 70% imunitních buněk. Buněčná imunita je nespecifická, posiluje se každým kontaktem s infekcí. Je důležité si uvědomit, že nepotřebujeme kontakt s každou infekcí, abychom se jí uměli bránit. Stejně jako se naučíme přecházet jednu silnici, umíme pak přejít všechny na světě. Přemýšlel někdo z vás o tom, že jsou kolem nás doslova tisíce infekčních zárodků, bakterií, virů, plísní, že naše jídlo není sterilní, vzduch a voda nejsou sterilní a my jsme přesto během života nemocní jen velmi vzácně? Běžně zdravý člověk onemocní cca 1-2x ročně, víckrát ne. Proč nejsme nemocni pořád, když proti většině těch mikrobů nemáme protilátky?

 

Infekce je nejčastěji zvládnuta na úrovni sliznic likvidací patogenů, aniž bychom si toho vůbec všimli. Vznik symptomů již znamená selhání primární bariéry na kůži a sliznicích. Symptomy jsou známkou reakce na nemoc, bez reakce by nebyla nemoc. Opakuji: bez reakce by nebyla nemoc. Již sám Hans Selye, objevitel stresové reakce a nositel Nobelovy ceny, napsal, že „nemoc není pouhým poddáním se útoku, ale také boj o zdraví; kdyby nebylo tohoto boje, nebyla by žádná nemoc“.

 

Horečka odráží míru aktivity imunitního systému, nikoli závažnost infekce!!! Čím prudší symptomy a vyšší horečka, tím lepší prognóza. Horečka zásadně souvisí s odolností vůči infekci. Kdyby se dětem nesrážela každá vyšší horečka, byly by mnohem zdravější. Strašení matek febrilními křečemi a automatické srážení jakékoli horečky nad 38,5 °C považuji za jeden z největších prohřešků současné pediatrie. Poškodí imunitu tisíci dětí, aby možná jedno ochránila před křečemi.

 

Druhou složkou imunitního systému je Th2 - protilátková imunita. Při přirozené infekci to probíhá tak, že kontakt s infekcí aktivuje buněčnou složku, některé buňky začnou vylučovat různé látky informující zbytek organismu o infekci (včetně termoregulačního centra v mozku, které následně zvýší tělesnou teplotu podle potřeby) a aktivující ostatní složky imunity, hlavně zabíječské buňky, které zlikvidují infekci. Teprve ke konci tohoto procesu se začínají produkovat protilátky, které pomohou zánět uhasit. Každý lékař ví, že se protilátky začínají tvořit až ke konci nemoci, nelze je použít pro akutní diagnostiku! Kdyby byly potřebné ke zvládnutí infekce, byly by přítomné od počátku nemoci. Při dalším kontaktu sice mohou pomoci k rychlejšímu, často nepozorovanému zvládnutí infekce (tvrdí teorie), ale vlastně není známo, jaká je jejich přesná funkce. Je známo, že lidé onemocní i při vysokých hladinách protilátek a neonemocní bez nich. V podstatě není známo, jakou úlohu v imunitě mají a soustředěné úsilí konvenční medicíny na jejich co nejvyšší hladinu po očkování může být zcela zcestné. Co když přiměřený, opakovaný trénink imunity, zajišťovaný pravidelnými horečnatými nemocemi, plní tutéž funkci?

 

O protilátkách a jejich (ne)významu velmi zajímavě píše opět dr. Incao ve svém článku "Reflections on Immunity, Vaccination and Smallpox", ke stažení na jeho stránkách www.philipincao.com. Protilátky vznikají až ke konci boje a jsou jen podle něj jakýmisi „medailemi“ odkazujícími na předchozí chrabrost v boji. Samy o sobě nezaručují bojeschopnost ani sílu.

 

Přílišná aktivita Th2 vede k alergiím a autoimunitním projevům. Je zprostředkována lymfocyty a plasmatickými buňkami. Při přirozené infekci jsou protilátky tvořeny až na závěr nemoci a vedou k útlumu akutní zánětlivé reakce. Kompletní imunita potřebuje obě složky, samotné protilátky obvykle nestačí. Navíc není doceněno, jak se na celoživotní imunitě projevuje opakovaný kontakt s cirkulující infekcí. I dospělí potřebují, aby v populaci kolovaly dětské nemoci, protože to udržuje i jejich imunitu.

 

Přirozená imunita je obvykle celoživotní, přenáší se z matky na plod a kojené dítě a tak přirozeně chrání děti v nejzranitelnějším období života. V neočkovaných populacích sice dochází např. k epidemiím černého kašle, ale nemoc postihuje jen typickou věkovou skupinu starších předškoláků a malých školáků a nedochází k úmrtím kojenců, protože jsou chráněni mateřskými protilátkami. Přirozené infekce jsou jedinou přirozenou stimulací imunitního systému, přiměřený kontakt s infekcemi udržuje dostatečně aktivní Th1 složku a tak i protiinfekční imunitu.

 

Úbytek akutních zánětlivých nemocí v dětství koreluje s vyšším rizikem alergií, autoimunitních onemocnění dokonce i rakoviny v pozdějším věku (čím více horeček v anamnéze, tím nižší riziko rakoviny – platí i pro melanom!).

 

Vakcinační imunita

Vakcíny vstupují do těla nepřirozenou cestou, obcházejí přirozené slizniční bariéry a nevedou k vytvoření slizniční imunity. Uměle stimulují organismus k přehnané tvorbě protilátek na úkor akutní zánětlivé reakce, to znamená, že tělo nereaguje jako na přirozenou infekci, nejsou aktivovány buněčné složky imunity ani slizniční imunita, organismus je pouze uměle a násilně nucen reagovat na protilátky proti často několika antigenům současně obsaženým ve vakcíně. Protilátky samy o sobě ale neznamenají imunitu.

 

Vakcíny vedou k vychýlení rovnováhy Th1/Th2 směrem k Th2 – alergie, autoimunita. Viz výše zmíněný způsob „výroby“ alergických myší.

 

Vakcinační imunita tedy není kompletní, nezahrnuje buněčnou složku. Není celoživotní. Nepřenáší se z matky na dítě.

 

Útlum buněčné zánětlivé Th1 reakce paradoxně zvyšuje náchylnost k nemocem po očkování, včetně těch, proti kterým byl člověk očkován (statistiky epidemií a viz dále). To je téma, které je třeba více probrat. Musím říci, že i pro mě to bylo překvapení, dozvědět se, že očkování může náchylnost k nemoci zvýšit. Nešlo mi do hlavy, že by si toho nikdo nevšiml. Jak to, že se neustále tvrdí pravý opak, totiž že očkování proti dané nemoci chrání nebo zajistí slabší průběh? Přitom existují studie, které ukazují, že to je jinak. Některé viry, například spalniček (osýpok - pozn. red.), mají prokázané imunosupresivní účinky. Útlum imunity po spalničkách (i po očkování proti nim) může trvat až několik měsíců. V historii bylo popsáno mnoho případů, kdy lidé byli opakovaně očkování proti neštovicím (pravým kiahňam - pozn. red.) a přesto na ně krátce poté zemřeli. Pokud někdo na očkování nereaguje, je tomu obvykle proto, že jeho imunita je natolik slabá, že se nevzmůže na reakci. Obsahuje-li vakcína kompletní infekční agens, to zůstane v těle a při dalším přeočkování se kumuluje a jako plíživá infekce organismus oslabuje. V případě spalniček to bylo prokázáno nade vší pochybnost. Viz práce Dr. Andrewa Wakefielda a jiné.

 

V případě neuroinvazivních onemocnění, meningitid a encefalitid se ukazuje, že očkování proti jejich často se vyskytujícím původcům je k ničemu. Má-li člověk tak slabou imunitu, že si pustí infekci do mozku, pustí tam cokoli, co ho právě atakovalo. Očkování proti hemofilu, meningokokům apod. jen přesune spektrum původců k jiným bakteriím a virům, ale nesníží celkový počet těchto nemocí. Na stránkách Státního zdravotního ústavu jsem si našla tabulku s výskytem invazivních nemocí za posledních 10 let a sečetla jsem je. Vyskytují se ve zhruba stále stejném počtu, bez ohledu na rozšiřující se očkování proti jejich původcům. Jistě, během těch let poklesl výskyt hemofilových meningitid, ale naopak stoupají streptokoková invazivní onemocnění. Nabízí se otázka, jestli bychom potřebovali nyní velmi propagované očkování proti pneumokokům, kdyby děti nebyly očkovány proti hemofilům…

 

Faktem je, že infekční nemoci po zahájení očkování vykazovaly další ústup. Někdy šla křivka stejným tempem jako před zahájením očkování, někdy se ústup spíše zpomalil. Dejme tomu, že očkování skutečně dokáže výskyt nemocí mírně snížit. Otázkou je, jak. Oficiální teorie zní, že právě zajištěním protilátek. Homeopatická teorie by to vysvětlila přesunem náchylnosti. Lidé mají v určitém období života náchylnost jen k určitému spektru nemocí. Například jsou nemocní na úrovni kůže a sliznic. Pokud se nestane nic, co by jejich náchylnost přesunulo hlouběji, mohou na této úrovni zůstat celý život. Víme, že děti obvykle reagují na kůži a sliznicích, mají vyrážky, dětské nemoci, ekzémy, rýmy, kašle, zvracejí a mají průjmy. Staří lidé těmito nemocemi tolik netrpí, vystřídaly je hluboké chronické nemoci: artritis, hypertenze, cukrovka, ischemická choroba srdeční, vředy, rakovina apod.

 

Jednou jsme se bavili s několika kolegy praktickými lékaři a zjistili jsme, že ti z nás, kteří mají praxe s převažující starší klientelou, skoro nezaznamenají chřipkovou epidemii. A to nikoli proto, že by měli své seniory naočkované. Prostě proto, že k chřipce nejsou náchylní, nejsou už schopni reagovat na sliznicích, jejich patologie je mnohem hlouběji. Tito kolegové mají víceméně stálý provoz po celý rok. Ti kdo mají mladší klientelu, v zimě padají na ústa, protože mají čekárny plné kašlajících a smrkajících lidí a v létě mají klid. A mezi těmi nemocnými se pravidelně objevují senioři chodící si pro své léky. Když máte nemocné vitální orgány, srdce, mozek, kosti, nebudete reagovat na sliznicích! Vaše reakce je to, co vytváří obraz nemoci, bez reakce není nemoc! Můžete se koupat ve virech, ale dokud na ně nezačnete reagovat, nebudete mít žádné symptomy! Vzpomínám na svou již zesnulou tchyni, která trpěla od 40 let vysokým tlakem, cukrovkou, byla po infarktu a pyšnila se tím, že je zdravá, že neměla dlouhé roky nachlazení a teplotu.

 

Takže očkování by mohlo falešně chránit proti akutním infekcím tím, že přesune náchylnost směrem k chronickým nemocem. Vlastně přesně to pozorujeme. Děti nejsou převážně zdravé s občasnou akutní infekcí, jako tomu bylo ještě za mého mládí, ale mnoho z nich, ne-li většina, trpí nějakým chronickým onemocněním, alergiemi, ekzémy, astmatem, poruchami chování apod. Některé děti už ani nejsou schopny mít pořádnou horečku.

 

V neposlední řadě nelze podcenit vliv placebo efektu. Víra tvá tě uzdraví i ochrání. Kdo věří, že je chráněn, pravděpodobně neonemocní.

 

Závěr: existují zásadní rozdíly mezi přirozenou a vakcinační imunitou. Vakcinační imunita není plnohodnotná, nezahrnuje buněčnou složku, nechrání doživotně, nepřenáší se z matky na dítě. Očkování vede k přesunu od zánětlivé buněčné Th1 odpovědi k TH2 protilátkové reakci, jejíž nadměrná aktivace vede k alergiím a autoimunním nemocem.

 

Pokračování v článku Mechanismus poškození očkováním.


Související články:
Očkování, poruchy vývoje a imunity u dětí – úvod
Očkování a infekční nemoci
Co je vlastně očkování a jak se během let měnilo
Vliv očkování na imunitu a nervový systém
Mechanismus poškození očkováním
Jak vytipovat rizikové děti? - 1.část
Jak vytipovat rizikové děti? – 2.část
Jak vytipovat rizikové děti? – 3.část
Jak nebezpečné jsou dětské nemoci? Co dělat při akutní infekční nemoci?
Jak napravit již vzniklé škody


19.07.2012
autor: MUDr. Ludmila Eleková
zdroj: www.slobodavockovani.sk
další články v rubrice: Očkování, farmaceutické lobby


 
Stravování žen po čtyřicítce
Mocná dvojice minerálů
Zdravé vánoční cukroví
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Jak zajistit adekvátní příjem zinku
Proč je ve většině případů dobré nedělat kompromis (psychologie vyjednávání podle FBI)
Priessnitzův obklad
Umění emocí: rady a tipy na závěr
Jak snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu přirozenou cestou
Hemeroidy - léčba, která zabírá
(c) 2004-2016 www.celostnimedicina.cz
O násRSS