Tomáš Klus: „Můžete se rozhodnout, jakým člověkem chcete být“ (2. část rozhovoru)

Rozhovor s Tomášem Klusem probíhal na zámeckém amfiteátru v Buchlovicích před jedním z jeho letních koncertů. Při samotném interview i na pódiu působí Tomáš Klus nesmírně uvolněně a spontánně – doslova vás vtáhne do přítomného okamžiku. Když s vámi mluví, věnuje vám plnou pozornost. Jeho přáním je, abychom spolu více mluvili, a to i v rámci společnosti.

První část rozhovoru si můžete připomenout zde: Tomáš Klus: „Vědomě se snažím přistupovat ke každé své volbě“

Tomáši, Vy máte krásný vztah se svou ženou Tamarou. Existuje podle Vás recept na čistou a šťastnou lásku mezi mužem a ženou?

„Nejen o vztahu muže a ženy, ale i o dalších vztazích – s rodinou a s přáteli platí, že z 90 % právě na vztazích závisí náš pocit spokojenosti. A myslím, že nejlepším regulátorem ve smyslu, že se nejlépe udržuje vztah pod kontrolou, je komunikace. Komunikace, komunikace, komunikace. Mluvit s lidmi okolo sebe. Tak jako promlouváte k sobě v meditaci a jste otevření, tak úplně stejně musí být člověk otevřený ke svému partnerovi. Protože váš partner je člověk, který vás zná nejvíc, máte k němu nejblíž, tak tam je nejdůležitější, aby pouto a komunikace byly co nejhlubší.

Já se učím komunikaci i na dětech. Když si někde hrajeme s více dětmi, tak se snažím svoje děti neupřednostňovat. Věřím tomu, že všichni jsme JEDNO-TA. Mým cílem je věnovat stejnou pozornost ve stejné míře a stejném odevzdání všem lidem bez rozdílu. To znamená, být s nimi v komunikaci a snažit se reagovat na to, co řeknou. Abych byl kompatibilní s tím, co je uvnitř. Protože to, co je uvnitř, musí být stejné s tím, co je venku.“

Pro naše čtenáře by ještě mohlo být zajímavé, co Tomáš Klus dělá pro udržení svého fyzického, duševní i duchovního zdraví? Co vám pomáhá? Dodržujete nějaké rituály?

„Teď je pravda, že toho moc nestíhám. Protože moje děti jsou ráno už hodně brzy vzhůru. Mám to ale ulehčené – tím, jak jsem hodně sportoval, tak mi stačí málo. Paměť těla je velká. Stačí mi hýbat se jenom trošku a tělo se ozdravuje samo. Dřív jsem cvičil například Pět Tibeťanů, teď se na to snažím navázat a cvičit jógu. V každé volné chvíli, kdy nemusím nic dělat, se také věnuji dechu. Spojující prvek, který prochází skrz všeho živé, je dech svatý. Takže se snažím uvědomovat, kudy a jak dýchám. Také se hodně vyřádím na koncertech. To je pro mě posilovna, takový cross-fit. Ale nemám to tak, že bych chodil pravidelně běhat, je to spíš nárazové. Když jsme na turné a je tam bazén, tak si jdu zaplavat. Je to trochu rest, který si dlužím. Ale oddlužím se, až budou děti starší a budu mít více času na sebe. Do těch šesti let chci každý volný čas věnovat svým dětem. Po šesti letech si děti vezme škola a otec už nebude tak důležitý. Vím, že to přijde a nechci litovat žádného okamžiku, který bych jim nevěnoval.“

Působíte jako obrovský „pohoďák“ a nesmírně uvolněný a spontánní člověk – dá se i uvolněnost a spontánnost nějak naučit?

„Hezky jsme se vrátili k tomu, co jsem říkal na začátku rozhovoru. Protože je to znovu otázka volby. Můžete se rozhodnout, jakým člověkem chcete být. Život je někdy jak RPGéčko. Já jsem nikdy nehrál počítačové hry, ale tento aspekt RPG her mě velmi bavil. Že si tam můžete vybrat oblečení nebo vzácné schopnosti. A všechno tohle je v naší moci i v rámci reálného světa. Můžeme získat různé schopnosti nebo se odteď rozhodnout, že budeme pozornost věnovat druhým lidem a inspirovat se tím, co říkají. Cíleně se snažit neskákat jim do řeči. V tom se snažím pořád se cvičit. Život je nejlepší meditace. Člověk v momentě, kdy se pozoruje, co dělá a jak to dělá, tak je schopný přiznat  „teď jsi to, kámo, možná nevychytal.“

Jedním z nejdůležitějších okamžiků pro mě v životě bylo, uvědomit si, že se chovám jako idiot. Protože jsem ubližoval a měl na sobě šílenou vinu. Došlo mi, že abych mohl přinášet světlo, tak musím být v první řadě sám na sebe hodný. To neznamená, že se budu rozmazlovat, ale že budu pozorný i vůči svým potřebám. Takže je to opravdu otázka vašeho rozhodnutí. Jestli chcete být kliďas, můžete být kliďas. Je to samozřejmě možné. Nejdůležitější je ovládnout oheň mysli. Mysl je stejně jako oheň dobrý sluha, ale zlý pán. A v momentě, kdy se tím člověk zabývá, tak dělá překvapivě rychle pokroky. Sledujete se a vidíte, jak je vaše myšlenka daleko od určitého slova nebo skutku. A že jenom vy to můžete změnit. Je skvělé si uvědomit, že máme moc ve svých rukou.“

Když jsem se připravoval na náš rozhovor, tak jsem přemýšlel, že docela značná část lidí se necítí svobodně kvůli tomu, že musí svou pozornost věnovat placení složenek a dluhů. Jak se odrazit ode dna, když musíte mít pozornost hlavně na svých financích – na tom, abyste přežil?

„To je samozřejmě pravda. Snažím se toto téma řešit asi dva roky. Je tu celoevropsky určitá situace, kdy se daří populistům, kteří sázejí právě na to, že jsou lidé v těžkých situacích. Přijdou za nimi a řeknou: „Bude líp.“ Což je lež, protože nebude. Lidem, kteří jsou v tak těžké situaci, kdy skoro nevidí nad hladinu, se musí fakticky pomoct. Tak, že seženete člověka, který jim udělá splátkový kalendář a vysvětlí: „Tohle už nemůžeš dělat“.

Ale aby se tohle začalo dít, tak se musí dát napřed do pořádku společnost v rámci vnímání politiky. To, co je tady teď vedle nás (pozn.: sedíme ve stanu): je také dopad politiky. Dřevo, které je nějak nařezané, musel někdo za nějakou cenu koupit. Někdo jiný to postavil, a byl za to také zaplacený. Všechno je výsledek politiky. Pakliže se chceme postarat o lidi, nemůžeme to udělat sami – nestudovali jsme finance nebo nemáme čas řešit úplně každou situaci. Proto musíme dát napřed dohromady společnost. To znamená, obrátit k ní pozornost a začít do ní v rámci svých postojů vstupovat. Zahájit celospolečenský dialog.

Je důležité bavit se nejenom v rodině a s kamarády, ale i s cizími lidmi, kteří mají třeba jiné názory. Vsadím se s vámi, že jak hromotluk volící SPD, tak rachitická slečna, která preferuje TOP 09, vám oba řeknou, že chtějí být milovaní. Všichni na světě chceme být šťastní. To nás spojuje. A je na nás, abychom se domluvili, kudy kam půjdeme.

Lidem v nouzi pomůže jenom to, že systém, kterého jsme součástí, začneme používat a ovládat. Že se domluvíme, jak má vypadat. Protože je chyba systému, který tohle umožnil. Že jsou tady podnikatelé jako je Kellner, kteří se podílejí na obchodu s chudobou. Nejbohatší Čech… My Češi jsme nádherný národ a v nouzi se dokážeme spojit: Nemocné dítě, a hned je miliarda peněz na účtu, aniž by k tomu někdo veřejnost vybízel. Ale paradoxně nejbohatší Čech u nás bohatne na chudých lidech. Mám pocit, že by měl být naopak filantrop a říkat: „Tak pojďte, já vám pomohu.“ A tento člověk je zaměstnavatel našeho prezidenta. Tohle jsou nejvyšší lidé v naší zemi… Miloš Zeman pak přijede na Sever Čech a je vymalováno: „Sebereme peníze jiným a dáme je vám, Boženko“. Boženka zase zavolá na HomeCredit, že by potřebovala 20 000 Kč a spirála se točí.

Mě už rozčiluje, když mi lidi říkají, proč strkáš nos do politiky. Proč se zajímáš o politiku. To je totiž rezignace, a přímým důsledkem této rezignace je, že se nám systém vymnul z ruky a parazituje na nás. My mu to dovolujeme. Ale zvládneme to. Věřím tomu.“

Tomáši, moc Vám děkuji za rozhovor. Úplně na závěr: Máte nějaké krédo nebo princip, kterým se řídíte? Něco, co by shrnulo, o čem jsme se bavili?

„MLUVME SPOLU. To je alfa a omega.“

Tomáš Klus souhlasí, že se může dále ptát i Adéla Chytilová (kterou jsem sám na Celostní medicíně už také zpovídal a která přijela za Tomášem se mnou). Můžete se tak za týden těšit na ještě jeden díl rozhovoru!

Zpět nahoru