Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tato terapie je velice jemná, neinvazivní manipulativní technika. Používáme ji k nacházení problémů i k jejich řešení. Podporuje přirozený mechanismus člověka k vylepšení fungování mozku a míchy, k rozptýlení negativních důsledků stresu a k zlepšení celkového zdraví a zvýšení imunity. Hodí se do rukou vnímavých lidí a pro mnoho klientů může být moc jemná a ezoterická (přestože její účinky potvrzují vědecké studie), protože pro svou ne-citlivost potřebují nárazové lupání, manipulace a rovnou viditelné výsledky. My se dnes podíváme, jak tato terapie vznikla, jak funguje na jemnohmotné úrovni, a pro koho ji doporučujeme.
Historie kraniosakrální terapie
Jejím zakladatelem je Dr. John E. Upledger, lékař zabývající se osteopatickou medicínou (osteologie = věda o kostech). Byl jedním z prvních západních lékařů, kteří objevili souvislost mezi tzv. spontánním vyléčením tzv. neřešitelných případů a pochopením nemoci jako učebního procesu. Kraniosakrální terapie učí, že fyzickému projevu nemoci předchází již dlouhou dobu disharmonie na jemně-hmotné úrovni.
Efekt kraniosakrální terapie
Právě kvůli svému největšímu léčivému potenciálu ji veřejnost často vidí jako ezoterickou vědu. Kraniosakrální terapie však zkoumala i věda, napříkladu studie z roku 2012 u migreniků potvrdila terapeutický efekt. Novější studie z roku 2023 také potvrzují snížení kortizolu (stresový hormon), pozitivní vliv na dlouhodobé bolesti krční páteře i zlepšení spánku u fibromyalgiků.
Kdo terapie používá?
Pozitivní efekt Kraniosakrální terapie závisí do značné míry na pacientových přirozených samokorigujících fyziologických aktivitách. Terapeutův lehký, dotekový přístup napomáhá silám mozkomíšní tekutiny, které jsou součástí kraniosakrálního systému, vylepšit vnitřní tělesné prostředí.
Protože ovlivňuje mnoho tělesných funkcí, používají dnes kraniosakrální terapii mnozí odborníci, včetně osteopatů, chiropraktiků, psychiatrů, psychologů, zubařů, fyzioterapeutů, terapeutů nemocí z povolání, akupunkturistů a profesionálních masérů.
S čím může pomoci?
Kraniosakrální terapie umí pracovat s fyzickými i psychickými tématy. Klientovi pomůže dostat se do klidu, parasympatikotonie, tedy doby, kdy tělo regeneruje a spouští samoreparační procesy. Je tedy výborným nástrojem, jak snížit kortizol v těle, ale také jak otevřít jinak náročná témata. Pro svou jemnost ji můžeme doporučit pro vyladění těla v těhotenství, před porodem i po něm, případně uvolnit silné emotivní zážitky z pánve i srdce. Citlivý terapeut také zvládne i malé dětské klienty, od kojenců přes batolata.
Hodí se pro pacienty, které trápí:
- migréna
- chronické bolesti hlavy
- fibromyalgie
- bolestivá menstruace
- bolavá záda
- nadbytek stresu
- trauma
- bolesti temporomandibulárního kloubu (čelistního kloubu)
- opakované nemoci, které se neustále vrací
- poruchy imunity
- bolestivý pohlavní styk
- nespavost
- syndrom dráždivého tračníku
- zácpa
- Sudeckův syndrom (Syndrom komplexní regionální bolesti, KRSB)
- poruchy plodnost, neplodnost
- náladovost
Jak funguje kraniosakrální terapie?
Dr. Upledger objevil, že mezi pánví (os sacrum) a lebkou (cranium) existuje významná souvislost, která se projevuje v páteřním kanálu – spojení mezi os sacrum a os occipitale. Zde pulsuje energie ve formě tzv. mozkomíšní tekutiny. Odtud také pochází název pro Kraniosakrální terapii. Techniky této terapie jsou zaměřeny na nejvyšší možnou harmonizaci pulsující energie, a tím i na aktivizaci vlastních léčebných sil těla a jejich stimulaci.
Terapeut vyvíjí jemný tlak, kterým vyšetření omezení fasciálního systému. Pokud někde zjistí omezení, pomůže kombinací tlaku a dotyku upravit tok mozkomíšního moku. Jemným způsobem práce navodí hlubokou relaxaci (změna mozkové frekvence, parasympatikotonus) a pomůže stabilizovat optimální proudění.
Splynutí v nádechu
Pulsace mozkomíšní tekutiny je přenášena do celého těla a účastníci semináře se jí učí prociťovat technikou hlubokého nádechu. Jak říká Inge, při skutečně důkladném hlubokém nádechu je možno zažít krátký okamžik splynutí. Tento aspekt odkazuje na metodiku tantra jógy, která je Kraniosakrální terapii dosti blízká.
Ostatně odkazy na Kraniosakrální terapii je možno nalézt již ve staroindických Upanišádách, kde je zmiňována práce s mozkomíšní tekutinou. Jak vysvětluje Inge, tyto znalosti byly lidstvem zdánlivě zapomenuty, avšak stále přežívaly v tzv. kolektivním nevědomí lidstva. Několik let nazpět jsme vstoupili do tzv. věku Vodnáře, kdy se zklidňuje energie, můžeme procházet všemi procesy jemněji, a tak jednak vystupují na povrch velmi jemné systémy, a rovněž tvrdší techniky (např. akupunktura, holotropní dýchání apod.) se transformují.
Obnovení toku energie
Cílem nejen této Kraniosakrální terapie, ale v podstatě všech jemných technik (např. Reiki, Šiacu) je dojít k srdci, k celistvosti, splynout se světlem, přijmout sama sebe i ostatní lidi. Terapeut zřídka používá tlak, překračující váhu pěti gramů. Zkoušení je prováděno testováním pohybu v rozličných částech systému. Často, když je pohybové testování hotovo, omezení jsou odstraněna a systém je schopen samokorekce.
Kraniosakrální terapie pracuje hodně s uvolněním energie 2. a 4. čakry. Při práci s klientem vychází terapeut ze svého energetického centra, 3. čakry, kterou Japonci označují jako hara. Kraniosakarální terapie klade důraz na vysokou pozornost a něhu v přístupu ke klientovi. Základní pomůckou jsou při tom prostředníčky obou rukou, symbolizující jakožto nejdelší prsty nejkratší cestu k vesmírné energii. Říká se jim kraniální prsty. Často se používá mudra srdeční čakry, což je taková pozice prstů, při níž je ukazováček uzavřený palcem. Ukazováček, který má souvislost se třetí čakrou, představuje tvrdou, egoistickou energii a také mužskou část ženy. Proto tato mudra pomáhá potlačovat ego a umožňuje tak více využívat kapacity pravé mozkové hemisféry.
Jak se klient cítí po terapii?
Na to není univerzální odpověď. Rozhýbání energie může přinést velkou euforii a velký příliv energie. Zároveň je hlubinná práce velmi náročná, proto někteří klienti mohou být unavení, velmi citliví a trochu “mimo svět“. Tyto pocity by však měli do 24 hodin odeznít. Obecně platí, že po terapie (ostatně jakékoliv) by se měl nastavit spíše klidovější a laskavý režim k sobě samému.
Jak probíhá kraniosakrální ošetření? Přečtěte si povídání přímo s terapeutkou Lenkou Jaškovou.
Může se kombinovat?
Velmi přitažlivé na této metodě je, že je možné ji kombinovat s mnoha jinými technikami, jako je např. Reiki, Shiatsu, Kinesiologie, používá se znalost akupunkturních bodů a čínská medicína vůbec (učení o jin a jang). Rovněž se využívá i poznatků jiných systémů, jako je např. teorie čaker, jóga, pranájáma a další.
Jedním z důležitých pilířů Kraniosakrální terapie je znalost vzájemné propojenosti jednotlivých částí lidského těla s orgány, energetickými centry, emocemi, mentální i duchovní rovinou. Jejich vzájemným ovlivňováním velmi jemnými technikami dotykového i bezkontaktního působení na člověka se tak spouštějí podvědomé samoléčící procesy v lidském těle.
Životospráva jako součást osteopatie
Inge rovněž ve svém výkladu odbočovala do různých oblastí, se kterými Kraniosakrální terapie souvisí, a se kterými se vzájemně ovlivňuje. Hovořila o důležitosti správné životosprávy, nutnosti každodenní introspekce, o změně paradigmatu v současném světě, o partnerské energii, o různých druzích meditace, o snech a spánku.
Čištění rodové linie
Velmi zajímavý byl rovněž exkurs o energetických vztazích mezi matkou a dítětem. V těhotenství je důležité harmonizovat tzv. karmické záležitosti, protože tehdy nejvíce vyplouvají na povrch. Je dobré zbavit se starých vzorů, aby je matka nepřenášela na dítě. Pokud se to nepodaří, je možné pozorovat stejný či podobný osud více po sobě jdoucích generací. Vše, co se vyřeší v těhotenství, činí porod lehčím. Je dobré právě v době těhotenství co nejvíce vyřešit, ale s dobrým terapeutem, aby nebylo nechtěně ublíženo dítěti. K některým sezením je rovněž dobré přizvat i matku matky, aby se pročistil vztah matka – dcera. A i když už je dítě na světě, tak každý problém, který se matce podaří vyřešit, už má dítě jakoby vyřešen a nebude se jím muset ve svém životě zabývat.
Vzhledem k tomu, že dítě až do dospělosti zůstává stále v energetickém poli své matky, nejúčinnější je, když jakékoliv problémy s ním řeší matka především sama na sobě (sama se sebou) a následně společně s dítětem. Nejlepší věk pro oddělení od energetického pole matky je 28 – 35 let. Teprve pak může dítě, nyní již dospělý člověk, navázat se svou matkou rovnoprávný, ničím nezatížený, láskyplný vztah. Je to neobyčejně prospěšné pro zdravý vývoj každého jedince.