Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Každý rok (od roku 2010) připadá na 28. červenec v kalendáři významných zdravotnických dní Mezinárodní den žloutenky. Je to velmi důležité, protože odborníci uvádějí, že všechny druhy žloutenky (které ještě budou popsány) ve svých zdravotních důsledcích zahubí více nemocných než HIV, tuberkulóza nebo malárie. Celkové je označována jako sedmý největší “zabiják” mezi nemocemi na světě. Ročně hepatitidám podlehne 1,45 milionu lidí na celém světě. Proto byl 28. červenec zasvěcen boji proti této nemoci s cílem zvýšit informovanost o této nemoci a možnostech prevence jednotlivých druhů hepatitidy. Datum bylo zvoleno na počest narození profesora Barucha Blumberga, který získal Nobelovu cenu za objev viru hepatitidy B.
Ačkoliv u nás jsou k dispozici vakcíny proti dvěma ze třech druhů žloutenky (hepatitis A, hepatitis B), přesto lékaři varují, že počet nemocných s těmito variantami narůstá.
Virová žloutenka (latinsky hepatitida) je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Kromě krátkodobé (akutní) infekce mohou viry vyvolat dlouhodobou infekci nazývanou chronická hepatitida, která může vést k život ohrožujícím komplikacím, jako jsou cirhóza (tvrdnutí jater), selhání jater či rakovina jater. Existují, jak bylo zmíněno, tři základní typy žloutenky, které se rozlišují podle typu viru, který je vyvolal, způsobu přenosu, závažnosti a možných následků onemocnění. Nejsou ale jediné, odborníci rozlišují další varianty žloutenky.
Žloutenka
Je to vlastně laický název, nicméně v článku ho používám pro širokou známost (hepatitidu si jako žloutenku identifikuje spíše hlavně zdravotník). Samotné označení žloutenka (tzv. ikterus) však ve skutečnosti neoznačuje nemoc samotnou, ale její hlavní příznak, tedy zežloutnutí kůže a očního bělma. To způsobuje hromadění bilirubinu v krvi. Bilirubin je odpadním produktem metabolismu červeného krevního barviva hemu. Vzniká v játrech při filtraci krve ze zaniklých červených krvinek. Za normálních okolností je vychytáván v játrech a následně vylučován ve žluči. Jeho obsah v krvi se může zvyšovat jako příznak určitých onemocnění, při zvýšené hladině bilirubinu se barví stolice do hněda a podlitiny do žluta. To platí, i v případě žloutenky neboli virové hepatitidy, kdy je správný metabolismus bilirubinu narušen.
Hepatitida A
Tento druh žloutenky je nejznámější a dá se bohužel říct, že je největší riziko, že se s ním můžeme setkat. Za jeho šířením stojí nedostatečné dodržování zásad osobní hygieny, a proto je tento druh označován termínem, s kterým jsem se asi všichni setkali, tedy “nemoc špinavých rukou”. Proto je řazena také do infekčních nemocí. Kromě běžné nedostatečné hygieny vyskytující se v některých místech (tzv. vyloučené lokality, školní prostředí) nebo akcích (tábory, festivaly apod.) hrozí zvýšené riziko při cestování do některých tzv. rozvojových zemí s vysokým výskytem infekce. Většímu riziku jsou také vystaveni narkomani nebo homosexuálové a vůbec osoby v těsném kontaktu s infikovanými nemocemi.
Tento druh žloutenky se přenáší tzv. orofekální cestou. Virus vylučuje pacient stolicí. Pokud hrubě poruší zásady hygieny, pak se tyto částice dostanou na kontaminované předměty, potraviny či do vody a z těchto míst do úst a organismu nově nakaženého. V těle potom zamíří do jater. Od nákazy k prvním příznakům uplyne doba (tzv. inkubační doba) 10 až 50 dnů.
K prvním, netypickým příznakům patří
- bolesti hlavy
- svalů či
- pocit na zvracení.
O něco později se objevuje ikterus, tedy žluté zbarvení kůže a bělma u nemocného, které ovšem po dvou až třech týdnech odezní.
Zánět jater je v tomto případě doprovázen též celkovou slabostí, nechutí k jídlu a bolestí v pravém podžebří. Onemocnění probíhá obvykle bez trvalých následků. Jen vzácně může dojít ke komplikacím a ke vzniku akutního jaterního selhání. Léčba nekomplikované hepatitidy A je symptomatická, což znamená, že jsou mírněny pouze příznaky onemocnění.
Pacient musí dodržovat klid na lůžku a přísnou dietu. bez tuků. Zakázána jsou také silně kořeněná a pikantní jídla, potraviny, které obsahují chemická konzervační látky, jako jsou například sójová omáčka, maggi, instantní polévky, dresinky. Přísně zakázána je konzumace alkoholu v jakémkoliv množství.
Jako podpůrné léky jsou podávány léky na podporu regenerace jaterní tkáně (tzv. hepatoprotektiva), jako je například silymarin, fenipentol nebo esenciální fosfolipidy.
Se silymarinem nebo esenciálními fosfolipidy se můžeme setkat také v doplňcích stravy.
Silymarin je směs 3 složek – silybinu, silydioninu a silikristinu a pod tímto označením je známa jako účinná látka ve velké řadě vyráběných přírodních přípravků. Tyto účinné látky se nacházejí v léčivé rostlině Silybum marianum, česky označované jako Ostropestřec mariánský. Účinné látky, obsažené v Silymarinu patří mezi hepatoprotektivně působící a (ochrana jaterní tkáně) antioxidačně účinné látky (pomáhají tedy zvýšení antioxidační schopnosti krve při likvidaci volných škodlivých radikálů).
Esenciální fosfolipidy jsou z biologického hlediska poměrně významnou skupinou lipidů. Lipidy jsou látky tělu vlastní a jsou součástí buněčných membrán s cholesterolem, glykolipidy a bílkovinami. Fosfolipidy jsou složené z mastné kyseliny, cholinu, glycerolu a kyseliny fosforečné.
Tyto lipidy mají pozitivní vliv na stavbu a funkci jaterních buněk. Ten spočívá v zásahu do metabolismu jaterní buňky, čímž zvyšují regenerační činnost jater a zlepšují jejich činnost. Jejich působení spočívá v působení v transportních mechanismech a podílu na některých enzymatických reakcích, roli hrají i v transportu tuků. Při jaterních obtížích jsou takto podané fosfolipidy přednostně zabudované do buněčné stěny jaterních buněk. Tím podporují obnovení a normalizaci funkce jaterní buňky.
Hlavním preventivním opatřením je dodržování základních hygienických pravidel, zejména důsledné mytí rukou po toaletě nebo omývání potravin. Pro rizikové skupiny pacientů je k dispozici i vysoce účinná očkovací látka. Toto očkování je určeno pro dospělé a děti starší 1 roku, prozatím však u nás není součástí standardního očkovacího programu. V základním schématu očkování se podávají 2 dávky vakcíny v intervalu 6 až 18 měsíců. U některých vakcín je dále doporučeno podávat posilující dávku každých 10 let.
Hepatitida B
Tento druh je také někdy označován jako sérová žloutenka a jeho výskyt v České republice podle odborníků klesá.
Přenáší se parenterálně, tedy krví a tělesnými tekutinami. Může se jednat o infikovanou jehlu, společně používaný holicí strojek nebo zubní kartáček. Méně častější je to už při sexuálním styku.
Bohužel, v jedné třetině případů však není způsob přenosu jasně znám. Do nejvíce ohrožených skupin tímto druhem hepatitidy patří pacienti s opakovanými transfuzemi, hemodialyzovaní pacienti, uživatelé injekčních drog, vězni a pracovníci ve zdravotnictví.
Zde je inkubační doba je proměnlivá, trvá mezi 60 až 180 dny.
První příznaky jsou nespecifické a podobají se těm u již zmíněné hepatitidy A:
- bolesti svalů
- nechutenství
- celková slabost, později se může přidat ikterus a zvýšená tělesná teplota nepřevyšující 38 °C (tzv. subfebrilie).
Zde je důležité, že u tohoto druhu žloutenky přibližně polovina všech nemocných projevuje jen tyto uvedené netypické příznaky. V případě 85 % pacientů z celkového počtu dojde ke spontánní likvidaci virových částic nemoci imunitním systémem.
Bohužel u zbývajících 15 % pacientů však toto onemocnění může přejít buď v akutní jaterní selhání, nebo mnohem častěji v chronickou hepatitidu B.
Ta se projevuje hromaděním vaziva v jaterní tkáni a musí být, v případě vysokého množství virových částic v organismus, včas léčena speciálními léky (tzv. antivirotiky). Léčba nekomplikované akutní hepatitidy B je, jako v případě hepatitidy A, pouze symptomatická s možností podání hepatoprotektiv.
Důvodem uvedeného nízkého výskytu v naší republice je
zavedení celoplošného pravidelného očkování proti tomuto viru již v kojeneckém věku a používání jednorázových pomůcek, vč. např. transfuzních nebo dialyzačních setů.
Děti jsou očkovány proti hepatitidě B při pravidelném očkování od 9. týdne věku. Schéma očkování se řídí platným očkovacím kalendářem. Minimální délka doby ochrany se odhaduje na 10-15 let po základním očkování. V ČR je také dostupná kombinovaná vakcína proti hepatitidě A i hepatitidě B. Touto vakcínou mohou být očkovány osoby starší 16 let.
Hepatitida C
Hepatitida C je v posledních letech nejčastějším typem virové hepatitidy v ČR. Tato infekce je v západních zemích nejčastější příčinou nevratného poškození jater, jehož nejzávažnějším důsledkem je rozvoj jaterní cirhózy, chronického jaterního selhání a karcinomu jater.
Virus hepatitidy C se přenáší parenterálně krví, případně krevními produkty nebo deriváty. Může k tomu nejčastěji dojít nejčastěji u uživatelů injekčních drog, po aplikaci piercingu nebo tetování za nesterilních podmínek, sexuálním stykem s osobou pozitivní na toto onemocnění nebo přenosem z pozitivní matky na dítě při porodu. Dnes již neplatí, na rozdíl od minulosti, že ohroženi mohou být také pacienti v pravidelném dialyzačním léčení a po krevní transfuzi. Od zahájení testování krevních derivátů a orgánových štěpů v roce 1992 je v současné době hlavní cestou přenosu tohoto viru sdílení injekčních stříkaček při injekční aplikaci drog.
Rovněž i zde se hepatitida projevuje jako chronická infekce v prvotní fázi bez specifických příznaků. Jediným průkazným příznakem infekce může po dlouho dobu být zvýšení hodnot jaterních enzymů. Po řadě let ale přechází do stadia jaterní fibrózy a následně cirhózy. To se projevuje známkami chronického jaterního selhání, dochází k hromadění voda v oblasti dutiny břišní, objevují se jícnové varixy (křečové žíly v oblasti jícnu náchylné k prasknutí a krvácení), svědění kůže a poruchy nervového systému.
Onemocnění bylo řadu let velmi těžce léčitelné a úspěšnost léčby byla malá. Nedávno se ale objevily nadějné specifické léky ze skupiny antivirotik. Bohužel, na rozdíl od dvou předcházejících typů hepatitidy, A a B, není u této hepatitidy k dispozici možnost očkování.
K hlavním zásadám prevence u této varianty žloutenky patří: nesdílet navzájem holicí potřeby, zubní kartáčky, injekční stříkačky, dodržovat zásady bezpečného sexu používáním kondomu.
Prevence obecně
Pokud mám na závěr článku možnosti prevence, tak v případě prvních dvou typů, hepatitidy A a B je třeba zvážit možnost očkování, nejlépe vakcínou, která kombinuje očkování proti obou typům nemoci.
V rámci prevence je dále nutné především pečlivě dodržovat hygienu, nekonzumovat potraviny a vodu z neověřených či nedůvěryhodných zdrojů, a to zejména při cestování, a vyvarovat se rizikového chování, tedy hlavně nitrožilního užívání drog se sdílením injekčních jehel a stříkaček. Právě této problematice (kromě zvýšení povědomí o jednotlivých typech žloutenky) se každoročně věnuje 28. července Světový den žloutenky.