Proteáza

Proteáza či proteináza je vlastně označení pro celou skupinu enzymů. Proteázy patří mezi fylogeneticky (z hlediska vývoje druhů organismů) velmi staré bílkoviny, které se vyvinuly už u primitivních organismů, tzv. archebakterií. Svědčí o tom fakt, že jejich proteolytický aparát je podobný proteazomům (proteazom je proteinový komplex uvnitř všech eukaryot, archeí, a také některých bakterií) vyšších buněk. To, že proteázy vznikly v průběhu evoluce tak brzo a přetrvaly do naší doby, je rozhodně důkaz o jejich mimořádném fyziologickém významu.

Funkce proteázy

Jejich funkcí v organismu je štěpit bílkoviny (proteiny, proto ten název). To probíhá tak, že hydrolyzují peptidické vazby aminokyselin, proto je biochemici zařazují do třídy hydroláz. Je známo celkem šest typů proteáz. Podle místa, kde právě štěpí bílkoviny, se dělí na exoproteázy a endoproteázy. Endoproteázy štěpí proteiny uvnitř peptidického řetězce a narušují jeho terciární strukturu. Při ovlivňování chemických reakcí uvnitř organismu hrají daleko významnější úlohu endoproteázy. K proteázám patří pepsin, chymotrypsin či trypsin. Jejich význam spočívá ve schopnosti ovlivňovat v našem organismu celou řadu relativně nesouvisejících procesů.

Z těch nejdůležitějších je možno uvést účast v zánětlivé reakci a apoptóze neboli programované buněčné smrti (mechanismus sloužící k eliminaci nepotřebných či poškozených buněk), kontrolu koagulace (srážlivosti) a kontrolu některých neurofyziologických pochodů, trávení bílkovinné potravy, ale i spojení spermie s vajíčkem.

Význam proteázy při terapii

Mohou se uplatnit při terapii metabolického syndromu, především na molekulární úrovni biologických dějů souvisejících s prokoagulačním a prozánětlivým stavem. Pozitivní terapeutický vliv perorálně podávaných proteáz na zánět je znám již od poloviny 20. století a stále je středem zájmu vědeckých týmů. Některé z nich se používají ve farmakoterapii zánětlivých onemocnění, při hojení ran i jako antiedematózní léky s výrazným lymfotropním účinkem.

Zpět nahoru