Plicník lékařský

Letos si jaro všeobecně pospíšilo, začátek února již mnohde hlásí medvědí česnek, zatímco ptačinec žabinec se zelená a bují snad po celou zimu. Plicník lékařský je další z prvních jarních bylinek, kdy hovoříme o vytrvalé rostlině s rozvětveným oddenkem, z něhož vyrůstá 15 až 30 cm vysoká, chudě větvená lodyha. Celá rostlina je pokryta jemnými chloupky. Přízemní listy jsou až 15 cm dlouhé, široce vejčité a řapíkaté. Lodyžní listy jsou pro změnu kopinaté, přisedlé, pokryté skvrnami. Květy pak vytvářejí vijany, korunní trubka vystupuje ze zvonkovitého kalicha a postupně má růžovočervenou, fialovou až modrou barvu. A právě v tom je plicník úžasný, neboť, pokud se s ním během svých toulek setkáme, zaujme svou pestrostí. Jako by na listech ulpěly poslední sněhové vločky a zanechaly za sebou malé drobné skvrny. Jarní slunce pak čarovalo a míchalo do květů červánky, oblohu a předzvěst brzkých fialek. Plicník vás zaujme, stejně jako další z bylin, které na jaře vykukují na svět.

Plicník roste po celé Evropě, od nížin až do podhůří. Kvete od konce března do začátku května. Plodem jsou hladké, tmavohnědé tvrdky. Období květu stihne dříve, než se stromy olistí, nasaje co nejvíce světla, aby pak, jakmile spalující slunce prohloubí svůj žár, byl v listnatých lesích a světlých hájích plných zeleně, chráněn.

Co, kdy a jak sbíráme

Užívanou částí je kvetoucí nať, kterou sbíráme od dubna do května. Z příliš silných lodyh otrháváme později pouze listy. Také přízemní listy se sbírají a suší rychle ve stínu v tenkých vrstvách, pokud využijeme služeb sušičky, teplotu nastavme do 40 °C. Pro urychlení procesu schnutí je možno bylinu převracet, trvá-li však sušení příliš dlouho, listy zčernají a znehodnotí se.

Lidové léčitelství

Kvetoucí nať plicníku, jak sám název napovídá, má všestranné využití při chorobách dýchacího ústrojí. Droga působí protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest, ale i trávicího ústrojí, léčí plicní nemoci, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě. Plicníkové odvary a zápary slouží k omývání hnisajících ran nebo hemeroidů, kde se uplatní jejich protizánětlivý a svíravý účinek. Zevně se užívá formou obkladů i čerstvá nať.

Ráda listuji starými herbáři, kdy Pietro Andrea Gregorio Matthioli, ve svém díle Herbář neboli bylinář, píše: Tuto bylinu mnozí velice vychvalují, že prý hojí zvředovatění plic a zjitření prsou. Já sám jsem ji ochutnal a vyzkoušel proti chrlení krve a poznal jsem, že je velice prospěšná. Dal jsem ji vařit ve vodě a přistrojit nebo osladit růžovým cukrem a dával píti nemocnému v odvaru vždy ráno.

Plicník s oblibou sbíraly také naše prababičky, které z prvních, ryze zelených lístků chystaly jarní saláty, které jemně doprovodily dalšími jarními bylinkami, například v úvodu zmíněným ptačincem žabincem, kořením, solí, někde se salát dochutil octem a medem. A tak se servírovalo, sílilo a rostlo.

Univerzální recept při onemocnění dýchacích cest, ať už kašli, bronchitidě, plicní nemoci nebo při krvácení zažívacího traktu, zní takto:

  • 2 lžíce natě, sušené nebo čerstvé
  • ½ litru vody

Nať zalijeme studenou vodou, přivedeme k varu a odstavíme. Poté necháme pět minut louhovat, přecedíme, pijeme po doušcích během celého dne.

Pan doktor Zbyněk Mlčoch pak na svých stránkách uvádí čajovou směs při plicní problematice:

  • květ (list) plicníku (5 dílů)
  • list podbělu (5 dílů)
  • nať přesličky (4 díly)
  • nať truskavce (4 díly)
  • list jitrocele (3 díly)

Dvě lžíce směsi zalijeme půllitrem vroucí vody a necháme přikryté asi 15 minut vylouhovat. Čaj přecedíme a pijeme třikrát denně po třetině množství.

Upozornění: Bylinka obsahuje alkaloidy, proto by se neměla užívat dlouhodobě. Kúra by neměla překročit dobu třech týdnů, v kombinaci s dalšími bylinami pak maximálně dobu šesti týdnů.

Pokud je problém hlubšího rázu a rádi zkombinujeme vícero technik, doporučuji zařadit také inhalaci plicníku, který doplníme o květy divizny, list jitrocele, květ podbělu. Bylinky přelijeme půl litrem vroucí vody, necháme chvíli louhovat, následně odvar vdechujeme, přikrytí ručníkem. Pozor na horkou páru, má stejný negativní efekt, jako vroucí voda. Inhalaci se věnujeme 2 x denně, po dobu pěti dní.

Příroda je všemocná, trpělivá, dávající a spravedlivá. Nabízí nepřeberné množství rozličných bylin, které potěší ducha, ale také tělo. Jen se do ní ponořit, věnovat tu trošku času, abychom pronikli do jejich tajů. Jakmile prozřeme, její vrátka nám pak již zůstanou na věky otevřená. Přistupujme k ní s pokorou a vděčností, poděkujme za dary, které si odnášíme z louky, lesa či okolních hájů.

V článku jsou použity informace z knihy:

Bednářová, Jaroslava. Herbář aneb od anděliky k žindavě. Fortuna Libri, spol. s r. o., 2015. 353 str. ISBN 978-80-7321-943-7.s

 

Knihu Zuzany Švédové naleznete zde.

 

 

 

Zpět nahoru