Opět nadešel čarovný čas šípků  

plod sipku

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Sběr šípků je tak trošku dobrodružnou výpravou, během které se mnohdy brodíme vysokou trávou, zdoláváme překážky v podobě kopců, výmolů, občas i drnů. Tam v dálce totiž zříme plody sytě jasné červené barvy, které si smíme odnést domů. Protože se však mnohdy plody liší svým tvarem, kvalitou, vzhledem či zralostí, bude vždy výhodnější nalézt právě takový keř, který vyniká plodem nad keře sousední. Pokud však bylinkaříte, netřeba slov. Protože správně vyzrálé šípky, to je teprve radost, nadšení a brzký shon v kuchyni. To až z nich budete chystat víno, marmeládu, omáčku, sušit je a mlít na jemný prášek nabitý cenným vitamínem C.

Nadějné šípinky

I v minulosti měli lidé k plodům šípkové růže velice blízko, nazývali je šípinky a sušili je a ukládali na zimu. Dělalo se z nich, zejména v horských krajích jako třeba na Valašsku, znamenité a silné víno, případně se zavařovaly na hustá povidla. Těmito povidly se pak mazaly vdolky, plnily koláče, chystala se z nich dobrá omáčka, polévka zvaná šípovka a kdysi dávno dokonce i šípečná kaše. Šípky byly rovněž oblíbenou komoditou na trhu – nabízely se sušené či v podobě nevařených povidel, tzv. hečepečí, které byly ve své podstatě protlakem ze změklých, sítem protřelých šípků. V knize Marie Úlehlové Tilschové Česká strava lidová se píše: „V našich městech jsou tomu lidé méně navyklí povidla ze šípků od venkovských kupovati, naproti tomu kupuje každé hospodyně sušené šípky a připravuje si z nich omáčky na pečeni a zvěřinu, ačkoli z povidel jsou lepší. Žejdlík těch šípků platí se jedním i dvěma krejcary stříbra.“ Jan Svatopluk Presl ve svém díle Rostlinář aneb o přirozenosti rostlin pro změnu píše toto: „Šípkovice, otevřené, zbavené semen a chlupů je obalujících a usušené, slouží k dělání omáček, též zadělávané do cukru, v nemocech k občerstvení.“ Pozadu nezůstala ani Magdalena Dobromila Rettigová, která ve svých dílech dává návod, jak chystati kompot ze sušených švestek a šípků, kdy první nabádá vařiti v pivu a druhý ve víně, následně se oboje společně podává. Šípek byl jednoduše v kurzu – nezůstalo z něj téměř nic, s čím by si našinec nebyl poradil. Dokonce i jadérka, kterých je v šípku požehnaně, se pečlivě sbírala a následně pražila, podobně jako se pražívá káva. Jakmile bylo upraženo, jadérka se smísila s kávovým zrnem v poměru, jak kdo chtěl, měl rád. Výsledný nápoj si v sobě nesl příjemnou, vanilce podobnou chuť a vůni.

Kdy se můžeme vydat na šípky?

Šípky sbíráme ke konci srpna a září, případně i později, dokud neprojdou prvními mrazíky. Poté se sbírají již jen na marmeládu. Správně vyzrálý šípek vykazuje tuhou červenou slupku s vrstvou oranžové dužniny, žlutými jadérky a jemnými chloupky. Nasbírané plody je nutno usušit, a to buď přirozeně na vzduchu, kdy jednotlivé šípky přebereme, zbavíme nahnilých, poškozených plodů a rozprostřeme v jedné vrstvě na ubrouskem vyložený plech, nebo pak v sušičce, dle sušicího programu, který jsme zvolili, maximálně však do 60 °C, abychom zabránili vyšším ztrátám vitamínu C. Sušíme-li na vzduchu, buďme trpěliví, tento proces zabere i několik týdnů. Šípky lze uschovat po celé dva roky. Nicméně léčivou dávku vitamínu C pozbývají již po roce skladování.

Co, kdy, jak sbíráme a uchováváme:

  • sbíráme plod, list, květ, hálku,
  • listy sbíráme před rozkvětem, úbory květů během květenství, dobře vyzrálý šípek do prvních mrazíků,
  • uchováváme v podobě šípkového prášku, čaje, sirupu, vína, tinktury, marmelády či šťávy.
  • Léčivé vlastnosti:
  • funguje jako výrazný stimulant imunitního systému,
  • pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu,
  • posiluje a regeneruje cévy,
  • předchází vzniku parodontózy,
  • chrání organismus vysokou antioxidační aktivitou,
  • násobí účinky železa či rutinu aj.

Jedná se o cenný zdroj vitamínu C, který je zodpovědný za celou řadu hojivých procesů. Díky kombinaci vápníku, rutinu a vitamínu C jsou šípky nejlepším přírodním lékem proti paradentóze a onemocnění dásní. Kromě vitamínu C obsahuje šípek také vitamíny skupiny B, provitamín A, řadu katalyzátorů a biostimulátorů důležitých k upevnění zdraví. Šípky jsou známy svými svíravými, hemostatickými, protikrvácivými vlastnostmi, močopudnými a očišťujícími účinky.

Kontraindikace: Šípkový plod omezíme při těžších formách oxalátové urolitiázy (tvorby kaménků ze solí kyseliny šťavelové), u nemocných se sklonem k vytváření trombů, tedy u osob s vyšší srážlivostí krve. Mysleme také na jeho močopudný vliv.

Jak naložit s šípkem v domácí lékárně?

Šípky se ponejvíce užívají k přípravě léčivých čajů, ať už k povzbuzení imunitního systému, při virovém zánětu jater, onkologické problematice, či zánětu děložních přívěsků. Čajem lze však také přes zimu doplnit běžný pitný režim – můžeme jej obohatit maliníkem, jahodníkem, měsíčkem lékařským či rybízovým listem. Taktéž lze popíjet jednodruhový čaj z šípku. Taková příprava čaje je velmi snadná: na 1 litr vody postačí zhruba 25 g celistvého, nepodrceného plodu, který přes noc macerujeme. Připravujeme-li čaj z drcených šípků, zde je nutno dbát zvýšené opatrnosti u drobných chloupků, které šípek obsahuje. Po požití dráždí dýchací cesty. Má babička pokaždé šípky rozdrtila, umístila do punčochové ponožky k tomuto účelu určené, zavázala, zalila vroucí vodou a nechala vylouhovat. Šípkový čaj lze užívat 3× denně po jídle, jako vitamínový nápoj a nápoj regulující látkovou přeměnu.

Výtečný bylinný čaj dle Pavla Váni

1 polévková lžíce lipového květu, 2 polévkové lžíce černého bezu, 1 polévková lžíce máty peprné, 1 l vody, plátky bio citrónu dle chuti, 1 polévková lžíce rozdrceného šípku

Lípu, černý bez a mátu zalijeme 1 litrem vroucí vody. Jakmile čaj vychladne, vložíme do něj plátky citrónu a šípek zavázaný v punčošce. Necháme macerovat. Tímto způsobem zachováme téměř veškerý vitamín C.

Šípkový likér

Při práci s šípkem, zejména v kuchyni, je třeba plod důkladně očistit, u šípkového likéru se čištění vyhneme. Celá procedura je tedy o to rychlejší. Šípkový likér se vyznačuje blahodárnými účinky na močové cesty, snižuje hladinu cholesterolu, podporuje léčbu aterosklerózy, ledvinových a žlučových kamenů, pomáhá při zadržování tekutin v těle. Šípek je výtečným zdrojem rutinu. Tím, že likér nezahříváme, o rutin nepřijdeme.

  • 100 g vyzrálého šípkového plodu, 1 vanilkový lusk, 1 svitek skořice, 5 hřebíčků, 800 ml 50% pálenky, 300 ml vody, 150 g cukru

Šípek omyjeme, rozdrtíme v mixéru, případně podrtíme v hmoždíři. Vložíme jej do láhve společně s vanilkou, skořicí, hřebíčkem. Zalijeme alkoholem a macerujeme zhruba 14 dní. Po uplynutí této doby budoucí likér přecedíme a necháme chvíli odpočinout v hrnci. Abychom se vyhnuli přítomnosti chloupků, využijeme jemného sítka, které zachytí všechny nežádoucí nečistoty. Svaříme si vodu s cukrem a počkáme, až vychladne. Následně ji přidáme k šípkovému macerátu, protřepeme a uchováváme v láhvích při pokojové teplotě. Užíváme v případě nachlazení, případně potřebujeme-li nalít energii do žil.

Výše jsem zmínila úžasný šípkový prášek. Co to vůbec je a jak si jej nachystat? Co vše bude potřeba?

  • 500 g sušeného plodu šípkové růže

Dobře nasušený šípek umístíme do mixéru a mixujeme na nejvyšší obrátky dle výkonnosti mixéru. Výsledkem bude oranžový, intenzivně vonící prášek, který je dobré ještě přesít v sítku. Uchováváme v suchu a temnu, nejlépe ve sklenici. Doporučuji mixovat dle aktuální potřeby. Porušením slupky, která chrání vitamíny, dochází k snazšímu úniku významného „céčka“. Se spotřebou tedy neotálejme. Práškem lze obohatit ranní snídaňovou kaši, přidávat jej do oblíbeného koláčového těsta, nápojů, ale i zmrzlin či omáček.

Tak ať se při sběru daří, ať máte radost a třeba se v podzimně laděné přírodě někde při sběru šípků potkáme.

V články jsou zahrnuty úryvky z knihy

Švédová, Zuzana. Štědrý bylinářův rok. Praha: Grada Publishing, a.s, 2021. 392 str. ISBN: 978-80-271-3164-8.