Minerální látky jsou pro tělo nezbytné

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Díky našemu současnému způsobu života se nám minerálů a stopových prvků začíná chronicky nedostávat, jejich pravidelné doplňování by se proto mělo stát samozřejmostí. Víme ale, jakou roli obecně i jednotlivé minerály v našem organismu hrají?

Minerály si neumíme vytvořit
Minerální látky tvoří přibližně 4 % celkové tělesné hmotnosti člověka. Ačkoliv minerály a stopové prvky nejsou nositeli energie, představují zcela nezbytnou složku naší stravy. Naše tělo si je nedokáže samo vytvořit, jsme proto odkázáni na jejich příjem potravou a vodou. V ideálním případě je většina minerálů v dostatečném množství obsažena ve vhodné stravě, ale při běžné konzumaci “moderní” stravy plné tuků, cukrů a soli dochází k nedostatečnému příjmu určitých minerálních látek.

Pokud je přísun minerálů dlouhodobě nízký, čerpá organismus ze zásob uložených ve svalech, játrech a kostech. Nejvýznamnější z hlediska nutričních defektů je nedostatek vápníku, železa a jódu. V posledních letech je také kladen důraz na dostatečnou suplementaci hořčíkem a zinkem. Zajímavým faktem je, že předávkování minerály, ke kterému může dojít při užívání některých farmaceutických přípravků, má daleko nebezpečnější následky než podávání nadbytečného množství vitaminů. Tento problém je při podávání Fytomineralu eliminován, protože minerální látky v něm obsažené jsou díky koloidní formě zcela netoxické a nemůže docházet k jejich předávkování ani nerovnováze.

Mezi nejdůležitější minerály (také zvané makroelementy) lidského těla patří sodík, draslík, vápník, fosfor, chlór, hořčík a síra. Lidský organismus sice umí krátkodobě rovnováhu minerálních látek udržet, nicméně jejich nedostatek, nadbytek či nesprávný poměr mohou vést ke zdravotním problémům.

Co jsou stopové prvky?
Stopovými nazýváme ty prvky, jejichž koncentrace ve tkáních jsou nižší než 50 mg/ kg. V lidských tkáních to jsou: zinek, jód, selen, železo, měď, mangan, chróm, kobalt, molybden, fluór, lithium, nikl, cín, vanad, hliník, arzen, kadmium, olovo a rtuť. Prvních deset prvků je považováno za esenciální, tedy nezbytně nutné pro život. U některých dalších nebyla jejich úloha dosud jednoznačně určena. Nicméně se podílejí na fyzio-
logických procesech organismu. Hliník, arzen, kadmium, olovo a rtuť jsou toxické stopové prvky, u nichž není známá jejich biologická funkce, ale v lidském organismu se přirozeně vyskytují.

K čemu minerály potřebujeme
Stopové prvky jsou základní částí každého enzymu nebo s nimi vzájemně působí, podílejí se na jejich tvorbě. Spolu s minerálními látkami jsou potřebné pro obrovské množství biochemických procesů, slouží k výstavbě tkání v těle, regulaci pochodů látkové přeměny a zúčastňují se i vedení nervových vzruchů. Dále zvyšují využitelnost vitaminů (například vitamin E neumí tělo přijímat bez koloidní formy zinku) a ostatních látek potřebných pro výživu člověka. Mají vliv na hladinu cholesterolu a cukru v krvi a zpomalování aterosklerotických změn na cévách. Z dalších účinků je také nutné zaznamenat jejich vliv na regulaci metabolismu lidských buněk a detoxikaci organismu. Napomáhají regulovat hormonální činnost endokrinního systému těla a hrají důležitou roli při syntéze DNA, která je základem obnovování a rozmnožování buněk.

Protože staré buňky jsou neustále nahrazovány novými, je pro správné fungování všech buněčných procesů nutné dostatečné množství stopových prvků. DNA je životně nezbytnou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program, a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. Jestliže má buňka nedostatek minerálních látek, může dojít k nesprávnému naprogramování a fungování buněčných procesů. Buňka tak sice může být aktivní, ale neplní správně svou funkci. Mizivé množství nesprávně fungujících buněk v těle nevadí. Nicméně pokud náš organismus nemůže průběžně produkovat zdravé buňky, objevují se různá onemocnění, předčasné stárnutí i nekontrolovatelná a nepřesná buněčná dělení, která mohou vést až k nádorovým procesům.