Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Meduňka lékařská patří mezi rostliny označované jako trvalky. Dorůstá do výše až 70 cm. Její lodyha je čtyřhranná, větvená, vroubená hustými listy. Má kořeny charakterizované jako plazivé, žilkované listy a světle růžové nebo bílé květy. Daří se jí v polostínu a v plném slunci. Pochází z východního Středozemí, ale od dávných dob se pěstuje jako léčivá rostlina i ve střední Evropě. Pro potřeby farmaceutického, potravinářského i kosmetického průmyslu se pěstuje v polních kulturách.

Mezi její lidové názvy patří melisa, včelanka, včelník, matečník, marulka, planá máta či lemonika. Meduňku lze podle vzhledu zaměnit s jinými rostlinami z čeledi hluchavkovitých, ale podle vůně nikdy. Z této léčivé byliny se sbírají listy. Mezi nejvýraznější účinné látky meduňky patří silice (citral, citronelal, linalol). Také obsahuje třísloviny, hořčiny, slizovité látky, kyselinu kávovou, flavonoidy, enzymy a další látky.

Mají zklidňující účinky a proto je často součástí přípravků pomáhajících proti stresu, nervozitě a poruchám spánku ať už ve formě čajů, éterických olejů či tablet. Výtažek z listů pomáhá i při žaludečních potížích. Působí rovněž spasmolyticky. V lidovém léčitelství se používala ke koupelím při revmatismu a ke kloktání. Rovněž se doporučovala jako prevence proti oparům (potírat rty čerstvým listem meduňky). Tato zkušenost lidového léčitelství byla využita v současnosti.

Extrakt z meduňky, jehož výroba je průmyslově chráněna, je součástí mastí proti oparům rtů (má virustatické účinky). Používá se ve formě extraktu či lihového nálevu. Meduňka se také velmi dobře uplatní v kuchyni. Díky svému citronovému aroma je používána jako dochucovadlo například do hořčice, omáček či různých likérů (v tzv. karmelitském lihu či karmelitských kapkách, jež jsou užívány dodnes). Používá se také v kosmetice či parfumerii. Vyrábí se rovněž meduňkové víno.

 

Zpět nahoru