Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vyhoření – tak se čím dál více lidí cítí… Syndrom vyhoření se stal civilizační chorobou přinášející utrpení lidem a finančně nesmírně zatěžující celou společnost, neboť zasažené osoby nejsou schopné pracovat celé měsíce, a v některých případech i roky. Je třeba s tím nutně něco udělat a čím dříve, tím lépe.
Je problémem stres?
Stres sám o sobě vlastně přímo problém nepředstavuje. Avšak z trvalého psychického tlaku a neustálé zoufalé snahy udržet krok – jako křeček v bubnu – již onemocnět můžeme. Od čím dál rychlejších možností moderní komunikace přes vysoká očekávání některých zaměstnavatelů až po představu o vlastním pracovním výkonu, která vymezuje poslední útočiště svobody na pracovišti. Tak vzniká syndrom vyhoření, civilizační choroba šířící se ohromnou rychlostí. Příznaky má různé a mohou se u jednotlivých lidí značně lišit. Podobných prvků si však brzy všimneme, jakmile začneme pátrat po jeho příčinách. Lze je všechny vysledovat až k překotnému životnímu tempu obyvatel vyspělých zemí.
Včasná diagnóza je půl léčby
Nikdo „nevyhoří“ jen tak přes noc. Existují časné „varovné příznaky“, které lze v případě správného rozpoznání účinně léčit, aby k úplnému psychickému zhroucení vůbec nedošlo. Nejdůležitějším krokem je dotazování pacientových přátel a rodiny, protože samotná postižená osoba nemá zpočátku pocit, že něco nebylo v pořádku. Poplašný zvoneček by se však měl v hlavě rozeznít, jestliže se někdo vrhá se „zápalem“ a nadšením do práce, klade na sebe velmi vysoké nároky a plně se své práci oddává – to již nejsou známky zdravé ctižádosti, naopak jasně ukazují na syndrom vyhoření. V tomto stádiu už dotyčný člověk často upozaďuje své osobní potřeby: zkracuje si přestávky, zůstává mu sotva jakýkoli čas na vlastní koníčky, a dovolenou odkládá na neurčito.
Nikdo takovýto život nevydrží dlouho, a tak se brzo dostavují pocity zklamání, sklíčenosti a nedostatku motivace. Mnoho osob se v tomto stavu začne stranit lidí, odmítá pozvání a nebere telefony. Obvyklými tělesnými příznaky jsou bolesti hlavy, vysoký krevní tlak a trvalá únava. U plně rozvinutého vyhoření je výkonnost zasažena natolik, že člověk nedokáže myslet ani na práci, ani na volnočasové činnosti. Postižení se nedokážou soustředit. Někdy se u nich objeví poruchy řeči. Nálady se jim prudce mění mezi podrážděním, smutkem a silným vyčerpáním.
Nastolení rovnováhy
Pozornost sdělovacích prostředků pomohla zvýšit povědomí lidí o problému vyhoření. Nyní už se mnohem více ví, že neustále překračovat vlastní meze výkonnosti nemůže přinést nic dobrého. Každý by si měl najít způsob, jak se vypořádat se stresujícími překážkami každodenního života – jak v tělesné, tak v duševní rovině. Ti, kdo tráví celé dny sezením v kanceláři, by se měli alespoň třikrát či čtyřikrát týdně věnovat cvičení na čerstvém vzduchu. Dokonce i vědomé rozhodnutí vypnout sdělovací prostředky a obejít se bez neustálého bombardování zprávami je důležitým způsobem, jak odvrátit vyhoření. Pomalu se v tomto směru projevuje změna myšlení – například některé firmy nyní podnikají kroky, aby jejich zaměstnanci po uplynutí pracovní doby nemuseli vyřizovat e-maily. Neměli bychom zapomínat, že i další vlivy způsobující stres především v tělesné rovině mohou také přispět ke vzniku syndromu vyhoření. Patří mezi ně chronické záněty, stres způsobený škodlivinami, například jedovatými látkami doma, a rovněž chronický nedostatek životně důležitých látek. Je třeba provést důkladné vyšetření, aby mohla být léčba zahájena ve všech podstatných rovinách.
V zásadě platí následující: pokud jsou již příznaky jasně patrné, musí syndrom vyhoření léčit odborníci. Je to jediný způsob, jak zajistit, že se dotyčnému rychle, a především trvale, vrátí pocity spokojenosti, síly a radosti ze života.
Medicinální houby, které (za)chrání před syndromem vyhoření
Kromě cíleného zlepšení duševního stavu je v případě syndromu vyhoření a k němu vedoucích stavů důležité poskytovat tělu co nejúčinněji veškerou podporu: například posílením imunitního systému, podporou těla při vylučování škodlivých látek a péčí o něj za pomoci důležitých živin. Na obou úrovních – tělesné i duševní – dokážou léčivé houby významně přispět k léčbě.
Housenice čínská (Cordyceps)
Má celkově vyvažující účinky na lidskou mysl. Důvodem je její schopnost vytvářet hormonální rovnováhu a zejména ovlivňovat uvolňování stresového hormonu adrenalinu. Rovněž bylo prokázáno, že housenice dokáže zablokovat enzymy považované za příčinu deprese.
Lesklokorka lesklá (Reishi)
Je v případě syndromu vyhoření jedna z nejdůležitějších hub v mykoterapii. Má vyvažující účinky na imunitní systém a pomáhá tělu lépe reagovat ve stresových situacích. Lesklokorka uvolňuje a zklidňuje autonomní nervovou soustavu a dokáže nahradit nedostatek jakýchkoli životu nezbytných látek. Významná je rovněž její schopnost ulevovat od bolesti.
Korálovec ježatý (Hericium)
Lze ho užívat, když syndrom vyhoření hrozí nebo když se začínají objevovat první příznaky, neboť má mimo jiné antidepresivní a zklidňující vlastnosti. Tyto účinky se rovněž významně uplatní při úlevě od jakéhokoli tělesného stresu.