Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mangan patří mezi stopové prvky obsažené v našem organizmu a jeho pravidelný přísun v potravě je důležitý z několika důvodů. Mangan je minerál, který je zároveň pro tělo nezbytný i potenciálně toxický. V organismu hraje významnou roli v řadě fyziologických pochodů, kterých se účastní buď jako součást enzymů (např. v antioxidačních dějích) nebo jejich aktivátor (např. enzymů podílejících se na metabolismu cukrů, aminokyselin a cholesterolu). Podporuje normální vývoj chrupavky a kostí (je přidáván do přípravků upravujících bolesti kloubů) a proces hojení.
Mangan je tedy významný pro správný metabolismus cukrů a jeho nedostatek může zvyšovat riziko onemocnění cukrovkou. Pro některé jeho vlastnosti jej můžeme řadit do skupiny antioxidantů – je složkou některých enzymů, chránících tkáně před poškozením volnými radikály. Dále mimo-jiné působí na správnou funkci pohlavních žláz a vývoj mužských pohlavních buněk (spolu se zinkem by měl se měl vyskytovat v dostatečném množství u chlapců ve věku od 10 do 14 let).
Mezi další jeho funkce patří: je důležitý pro činnost mozku, pomáhá k zabezpečení správné struktury kostí, přispívá k překonávání únavy, zlepšuje paměť, zvyšuje celkovou odolnost nervů, podporuje svalové reflexy a pomáhá využít vitamín C. Suplementace (doplňování formou nutričních doplňků) je prospěšná při léčbě mnoha nervových poruch např. při schizofrenii, epilepsii a Alzheimerově chorobě. Je obsažen hlavně v ananasech a ananasové šťávě. Mezi další důležité zdroje manganu patří ořechy, obilniny (nemletá pšenice, neloupaná rýže, celozrnné pečivo, ovesná kaše), luštěniny (fazole, hrášek), špenát, borůvky a čaj. Dlouhodobý nedostatek manganu v potravě vede hlavně k problémům v cévním systému, protože dochází k nežádoucím změnám v metabolizmu cholesterolu a jeho zvýšenému ukládání v cévní stěně. Tento jev, pokud trvá dlouho, značně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob.
Mangan je kofaktorem enzymu(kofaktor je látka, která tvoří s řetězcem aminokyselin tzv. složené enzymy, bez těchto látek enzym není funkční) označeného jako glukosyltransferáza, který je nezbytný pro syntézu látek (mukopolysacharidů glukosaminoglykanů), důležitých pro vývoj mezi-buněčné hmoty kostí a chrupavek. Co se týká vstřebávání do organismu tohoto minerálu, muži obecně vstřebávají mangan hůře než ženy. Vstřebávání manganu z potravy může narušit současný obsah železa (absorpce manganu je naopak zvýšena, je-li železa nedostatek). Nedostatek manganu působí poruchy, které jsou spojeny s poruchou funkce enzymů obsahujících mangan. Dochází k celkovému zpomalení růstu, vznikají abnormality kostí, jejich zvětšení, nedostatečný vývin a osteoporóza. U embryí je porucha vývoje kostních chrupavek, nerovnoměrný vývoj lebky a abnormální velikost kolenního kloubu. Nedostatek v těhotenství působí poškození plodu.
Celkově nedostatek manganu , ale i dalších látek (křemíku, hořčíku, železa, vitamínu C a bioflavonoidů) je překážkou při regeneraci kostí, kloubů, chrupavek, vazů a šlach. Naopak přebytek manganu v potravě působí negativně především na nervovou soustavu a působí potíže podobné projevům Parkinsonovy nemoci. Dlouhodobá expozice vysokými dávkami manganu může podle některých údajů zapříčinit vznik Parkinsonovy nemoci. U pacientů s onemocněním jater může docházet k hromadění manganu v těle v důsledku jeho sníženého vylučování a vzniku nervových poruch. K poškození mozku manganem mohou být citlivější novorozenci. Množství v lidských tkáních, hlavně v kostech se snižuje s věkem. Neexistuje žádná forma zásobního manganu jako například u železa. Mangan se vylučuje prostřednictvím žluče.