Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Bernard není jediný. O tom, co zjistil Bernard, hovořil už Platon a v posledních dvaceti letech to dokázala západní věda – fyzické cvičení je znamenitou léčbou úzkosti. Do dnešního dne vzniklo tolik studií na toto téma, že už existuje i několik „studií studií“ takzvané metaanalýzy. Jedna studie se právě týká blahodárných účinků jízdy na rotopedu, která je méně namáhavá než spinning, jemuž se věnuje Bernard. Zmíněná studie ukazuje, že většina pokusných osob zaznamenala příliv energie a současně uvolnění, a konstatuje také, že příznivé účinky přetrvávají i po roce – převážná část účastníků pokusu se totiž rozhodla v pravidelném cvičení pokračovat.
Další studie docházejí k závěru, že čím „pohodlnější“ život pokusné osoby vedou (převážně jezdí autem, tráví dlouhé hodiny u televize, konzumují těžká jídla), tím dřív se ukážou příznivé účinky cvičení, byť prováděného v omezené míře.
Bernard také měl pravdu, když zvyšoval tréninkové dávky v období intenzivního stresu. Na univerzitě v Miami zkoumal doktor LaPerrière ochranný účinek cvičení v obtížných situacích. Zvolil jeden z nejhroznějších momentů, které mohou v životě přijít – lékař vám oznámí, že jste HIV pozitivní. V době, kdy tuto studii prováděl, dávno před objevem triterapie, se taková diagnóza rovnala rozsudku smrti. Psychologicky si s tím každý musel poradit, jak uměl.
LaPerrière zjistil, že pacienti, kteří pravidelně cvičí nejméně pět týdnů, jako by byli „chráněni“ před strachem a zoufalstvím. Kromě toho imunitní systém, který se mnohdy ve stresových situacích zhroutí, strašné zprávě také lépe odolával. NK buňky (natural killer) tvoří první obrannou linii organismu jak proti vnější nákaze (jako virus HIV), tak proti rakovinnému bujení. Citlivě reagují na naše emoce. Čím se cítíme lépe, tím energičtěji svou práci vykonávají. Naproti tomu v období stresu a deprese jejich aktivita klesá a přestávají se množit. Přesně tento jev pozoroval LaPerrière u pacientů, kteří necvičili – po oznámení diagnózy jim prudce klesl počet NK buněk, ale u pacientů, kteří cvičili pravidelně, tomu bylo naopak!
Ukázka z knihy Uzdravení bez léků a bez lékařů.