Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pokud máte nějaký zdravotní problém, navštívíte svého lékaře. Jeho snahou je nejprve prozkoumat objektivními metodami, zda příčina zdravotního problému spočívá v nějaké anatomické odchylce.
Zobrazovací technika
Zobrazovací technika zjistí třeba cystu, nádor, kámen, vřed, pomocí tonometru naměříte vyšší hodnotu tlaku krve apod. Ukazuje vám následek, ale tento nález nevypovídá, proč vznikla usazenina, nádor, cysta, proč máte vysoký tlak… Nález však lékaři pomůže přesně sestavit operační program, jak patologický nález odstranit, a tím vám uleví. Samozřejmě tím není odstraněna příčina. Nicméně máte šanci začít znovu, aby se situace již neopakovala.
Ale co když zobrazovací technika žádnou odchylku od normálu nezjistí? Je to v pořádku? Vždyť vaše potíže jsou přítomné. Když je nález normální, vlastně máte být rádi, že se nic nenašlo; kdyby se něco našlo, mohlo by to být horší. Pak má nastat podrobný rozbor anamnézy, laboratorních hodnot, jiných vyšetřovacích metod a sestavit kompletní mozaiku informací, aby se ukázala příčina potíží.
Zobrazovací technika nezobrazí funkční poruchu organismu.
Vývoj na časové ose zdraví
Sestavte si svou vlastní časovou osu zdraví. Člověk je na začátku zdráv a v jistém okamžiku svého života je napaden „stresorem“, není v tuto chvíli důležité, jestli je to virus, bacil nebo psychický stres, ale tento stresor zatíží například sliznici, tedy některý orgán nebo celý systém, a ten již nemůže vykonávat správně svou funkci. Hovoříme o poruše funkce. Člověk v této chvíli nepociťuje žádný příznak, žádnou bolest, můžeme si to přirovnat k inkubační fázi infekční choroby; máme v sobě virus, ale ještě se neprojevuje nemoc. A přidávají se další a další stresory, tak jak je život přináší, a porucha funkce se mění v blok funkce, ta prostě začíná selhávat (porucha imunitní, hormonální, porucha zažívání…). Nyní již člověk začíná pociťovat jisté příznaky, ale tyto příznaky jsou zatím nespecifické, neurčité a jsou na úrovni pocitů. Samozřejmě zobrazovací vyšetření je negativní.
Až nastane doba, kdy se z bloku funkce vytvoří příznak, který již hmatáme, vidíme a můžeme si jej vyfotografovat, dostanete diagnózu, je zapsána do zdravotního záznamu. Nemoc již má konkrétní podobu. Tato nemoc však nezačala v okamžiku, kdy se objevil příznak, ale podle funkčních zákonů k ní došlo již v době před-klinické. Na tom je dokonce založena funkční medicína, obor využívající vyšetřovací a léčebné metody, jež jsou v prvé řadě zaměřeny na poznávání funkčních poruch. Pro diagnostické účely to znamená, že se musíme ptát, proč se pacient trápí jistou nemocí a odkud ona nemoc pochází.
Mylná představa
Mnoho pacientů přichází k lékaři v očekávání okamžitého konce svých problémů, které trvaly měsíce. Ale tak to není. Lékař v tu chvíli může podat lék, který uleví, ale ten hlavní léčebný proces teprve musí nastat.
Musí se totiž narovnat funkční porucha, musí se změnit řádka okolností v životě dotyčného. Působily na něj faktory, které tvořily nemoc, a pokud budou působit stále, k vyléčení nedojde a vše zůstane jen u udržovací terapie s rizikem, že se tělo časem dostane do závislosti na léku.
Dotyčný si jen namlouvá, že je to dobré, že je to v pořádku. Lékař říká pravdu ze svého úhlu pohledu: „Berete lék na vysoký tlak krve, podívejte se, jak se Vám krásně drží v normě, zabránili jsme infarktu a mrtvičce, jen ty léky berte dál. Jdete správnou cestou.“ A protože zákonitosti melou pomalu, ale jistě a je známo, že přírodní zákony se nedají obcházet, časem se projeví jiná nemoc, a pak další a vzniká „pomyslné klubíčko projevů, které se nedá rozmotat“. A lékař je nucen konstatovat, že je to nemoc chronická, nevyléčitelná, s tím se nedá nic dělat, jen to, že dostanete další lék…
Porucha funkce je podceňována, není brána vážně, vypadá to, že není považována za nemoc. Ve své podstatě však sehrává klíčovou roli ve vývoji nemoci, a pokud není řešena, sehrává úlohu také v přetrvávání nemoci. O vyléčení nemoci v takovém případě nelze mluvit.