Cukrovka – porucha metabolismu cukrů

cukrovka scaled

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Úplavice cukrová, diabetes mellitus

Onemocnění vznikne, když slinivka břišní ztratí schopnost tvořit nebo efektivně využívat inzulin, tj. hormon, který cukr obsažený v krvi převádí jako zdroj energie do buněk tkání a orgánů.

Pokud buňky slinivky břišní zcela nefungují a neprodukují inzulin, hovoříme o diabetes 1. typu. Jde o autoimunitní podstatu, protože vlastní imunitní systém sám ničí beta-buňky slinivky. Oproti tomu diabetes 2. typu je způsoben většinou postupně sníženou citlivostí tkání vlastního těla na inzulin.

Příznaky

Nemoc probíhá obvykle skrytě. Začátek však může přijít náhle a může být dost dramatický. Pokud jde o diabetes 1. typu, jde o to, jak dlouho bude trvat, než protilátky zničí alespoň z 80 % beta-buňky slinivky; pak již přestane stačit množství inzulinu potřebné ke zpracování cukru v těle. Od této chvíle lze jednoznačně prokázat diabetes. Najdeme cukr v moči a laboratorně zjistíme zvýšenou glykemii, tj. zvýšené množství cukru v krvi. Diabetes 2. typu vzniká ještě pomaleji, zejména u osob, které mají nadváhu, vysoký cholesterol, nedostatek pohybu, kouří, pijí alkohol, žijí ve stresu.

Latinsky mellitus

  • znamená sladký. Toto pojmenování očividně vychází z faktu, že moč, kterou neléčení diabetici vylučují v nadměrném množství, přitahovala pro obsah cukru hmyz. Ve staré Číně zjišťovali projevy cukrovky sledováním mravenců, zda byli přitahování k moči pacienta. Ve středověku evropští lékaři ochutnávali moč, jak je občas vyobrazeno na gotických reliéfech.

Žízeň, časté a vydatné močení

Když se hladina cukru v krvi zvyšuje, nedovedou ledviny cukr udržet a propouštějí jej do moči. Přebytky glukózy s sebou strhávají i molekuly vody. Čím vyšší je hladina glykemie, tím větší je i množství moči. Postižený jedinec je nucen hodně pít a nápadně často chodí močit.

Řecky diabetes 

  • znamená uplynout, odtékat, u nás je používáno i slovo úplavice – při neléčení totiž dochází k odvodnění – dehydrataci.

Hubnutí a únava

Inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk. Pokud se glukóza do buňky nedostane, začíná buňka trpět nedostatkem vnitřní energie, a proto si začne chybějící energii zajišťovat rozkladem tuků. Jedinec nezadržitelně hubne, je malátný, bez chuti do života, je unavený. Ebersův papyrus, zachovaný z r. 1552 př. n. l., popisuje diabetes coby vzácnou nemoc, při níž nemocný neustále pije, „rozpouští se“ a močí „odchází ven“.

U neléčené choroby cítíme aceton

Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jakožto odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (aceton), jež okyselují vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v těle a také jeho látkovou výměnu.

Poruchy vědomí

S rostoucí silou nemoci nám osoba svým chováním může připadat opilá či zmatená. Dostavují se bolesti břicha, nechutenství, můžeme si myslet, že má chřipku, jsou to samé nespecifické příznaky. Varovným znakem je letargie, apatie, extrémní slabost, prudké dýchání (Kussmaulovo dýchání – hyperventilace), což prudce vede k acetonové kyselosti (ketoacidóze) a stavu bezvědomí – diabetickému kómatu a smrti.

Nepoznaná, pomalu se vyvíjející nebo zanedbávaná, resp. neléčená cukrovka způsobuje těžká poškození nejdůležitějších orgánů: srdce, mozku, cév na dolních končetinách, ale i malých cév, které prokrvují ledviny, oči, nervy…

Diabetes mellitus 1. typu

Vznikne tehdy, jsou-li B-buňky Langerhansových ostrůvků slinivky zničeny vlastním imunitním systémem, což vede k neschopnosti tvořit si inzulin. Postižený jedinec se stane do konce života závislým na aplikaci inzulinu zvenčí. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být i banální viróza, stres, jenž nastartuje zničující tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Tito pacienti mají většinou sklon i k jiným autoimunitním nemocem, např. k autoimunitní poruše štítné žlázy, neboť jsou si obě žlázy svou strukturou velmi podobné. Diabetes mellitus 1. typu bývá někdy označován i jako dětský diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován v dětství, ale může se projevit v kterémkoli věku.

Diabetes mellitus 2. typu

Je to onemocnění podmíněné nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků 2. typu produkuje dostatek, někdy až nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo na inzulin nereaguje. Z nejrůznějších důvodů klade organismus překážky k jeho správnému využití, a tak dochází k relativnímu nedostatku inzulinu. Začátek tohoto diabetu je často nenápadný. Objeví se žízeň, časté močení a hubnutí, dostavuje se únava. Jsou léčeny opakované infekce, zvláště mykózy, případná zranění se špatně hojí, setkáváme se také s tzv. nevysvětlitelným svěděním kůže. Lékař zjistí vyšší hladiny glykemie. V této fázi nemoci se podávají tzv. perorální anti-diabetika a je nutná dieta a celková změna životního stylu. Pokud se tak nestane a pokud slinivka stále produkuje nadbytek inzulinu, může časem dojít k vyčerpání schopnosti tvořit inzulin a dojde k nutnosti aplikovat inzulin zvenčí.

Někdy se diabetes zjistí až při rozvoji diabetických komplikací, např. při selhání ledvin, poruchách zraku nebo bércových vředech na nohou. Diabetes 2. typu je nazýván diabetem dospělých. Často jsou vlohy k diabetu 2. typu dědičně přenášeny z generace na generaci.

Těhotenský diabetes

Je označován i jako gestační diabetes mellitus. Během těhotenství kolísá hladina glykemie v závislosti na těhotenských hormonech a u některých žen se slinivka není schopna vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulin, jenž má udržet hladinu cukru v rovnováze. Zvýšené množství cukru v matčině krvi přestupuje přes placentu do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulinu. Dítě se narodí s velkou porodní váhou a je ohroženo sníženou hladinou cukru – hypoglykemií. Tento jev souvisí ještě s vyšší hladinou hemoglobinu a s tzv. novorozeneckou žloutenkou. Popsané potíže se většinou upraví po porodu jak u matky, tak u dítěte.

Diabetes insipidus

Při tomto typu diabetu není narušena hormonální rovnováha hormonů pankreatu, ale vylučování antidiuretického hormonu (ADH), který reguluje tvorbu moči. Tomuto typu se říká žíznivkadiabetes insipidus. Při ní je člověk neschopen zadržovat v těle vodu a za den pak vylučuje 10 až 20 litrů vody, ať už dechem, potem nebo močí.

Léčba

Vše je postaveno na včasném a přesném pojmenování patologického procesu, vedoucího k projevům cukrovky.   U diabetes 1. typu jde většinou o čas. Na začátku jde o imunologický proces. Má se k němu vyjadřovat specialista imunolog a má využít všechny dostupné postupy, aby byl autoimunitní proces zastaven. Pokud se to nepodaří, dojde k nenávratnému zničení beta-buněk slinivky a pak už není jiná možnost než do konce života užívat inzulin. Věda pokročila a stále častěji se diskutuje o využití kmenových buněk z pupečníkové krve ve snaze ovlivnit autoimunitní proces a podporovat regeneraci beta-buněk Langerhansových ostrůvků.

Edukace pacienta

Stanovení diagnózy s sebou přináší šok pro pacienta i jeho rodinu. Je hodně podstatné, do jaké míry se dokáže pacient obeznámit se svou nemocí, ujasnit si mechanismus toho, co se v jeho těle odehrává, a rozhodnout se, jaký postoj k nemoci zaujme. Je naprosto podstatná spolupráce s ošetřujícím lékařem, dodržování zásad diety, rekreačního sportu a je nutno učinit totální životní změnu, odstranit stresor extrémního zatěžování apod. Cílem léčby cukrovky je umožnit nemocnému plnohodnotný, aktivní život. Toho lze dosáhnout dlouhodobou a uspokojivou kompenzací diabetu a prevencí jeho pozdních komplikací. Ukazatelem dlouhodobé kompenzace diabetu, který kontroluje diabetolog, je sledování hladiny glykovaného hemoglobinu. Vzniká glykací bílkoviny červeného krevního barviva = hemoglobinu. Hodnota glykovaného hemoglobinu v procentech ukazuje poměry kompenzace diabetu v časovém období tří měsíců, neboť se červené krvinky obměňují právě každé tři měsíce. Pro správnou kompenzaci diabetu je třeba zvládnout reakce inzulinu, diety a fyzické aktivity.

Inzulin a fyzická aktivita glykemii snižují, zatímco jídlo a také anti-regulační hormony glykemii zvyšují. Pacient a jeho rodina se tedy musejí naučit přesně ovládat vztahy „inzulin – jídlo – pohyb“: Když nedosáhnou vyrovnání, nastane výkyv glykemie z normy, což má za následek jednu z akutních komplikací diabetu. V důsledku dlouhodobě špatné kompenzace diabetu se zvyšuje pravděpodobnost výskytu pozdních komplikací diabetu, např. diabetické neuropatie, jež vede k poruchám odpovídajících orgánů a tkání (srdce, cévy, ledviny, střevo, sexuální dysfunkce, impotence, poruchy močení…).

Každý diabetik by měl znát glykemické indexy základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst.

Cukrovka se léčí inzulinem, tj. hormonem bílkovinné povahy, umožňujícím, aby mohla glukóza z krve vstoupit do buněk. V buňkách je štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B-buněk. Tím se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu. Tomuto období se říká remise a není v něm nutno pokrývat celou spotřebu inzulinu. Ale remise má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu.

Techniku aplikace inzulinu je třeba zvládnout ve spolupráci s diabetologem. On také určí vhodný způsob inzulinovými pery, inzulinovou pumpou apod. Kontrolu kompenzace si provádí sám diabetik pomocí přístroje k měření hladiny glykemie v krvi, tj. glukometrem.

Dieta při cukrovce

Zlatým středem pro konpenzaci je rozdělení nutričních hodnot celkového příjmu jídla tak, abychom se dostali asi na 55 %   sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin. U sacharidů dáme přednost škrobům a nestravitelným vlákninám. Z pohledu rizika srdečně-cévních onemocnění je výhodnější nahrazovat živočišné tuky rostlinnými, např. olivovým nebo řepkovým olejem, ořechy (hlavně vlašské a lískové), vhodné jsou ryby… Vyvarujeme se smaženým pokrmům a různým hotovým výrobkům, nad jejichž přesným složením zpravidla nemáme coby spotřebitelé kontrolu.

Je třeba věnovat pozornost při nakupování v hypermarketech, kde jsou tzv. DIA koutky. Nakoupit potraviny označené jako DIA neznamená, že jde o jídlo pro diabetika správné! DIA potraviny představují velmi nepřehledný koncept, a proto si musí každý sám pečlivě rozhodnout, zda je pro něj výrobek vhodný.

Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustl ani nehubl, a přitom měl glykemickou křivku v normě. Při dietě sledujeme optimální hladiny krevních tuků v krvi (cholesterol HDL, LDL), abychom se varovali kornatění tepen, když se tuky ukládají do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké. Při léčbě diabetu 2. typu je toto tvrzení oprávněné, protože tento typ diabetu se většinou léčí pouze dietou a perorálními anti-diabetiky, tudíž má skladba jídla v léčbě zásadní význam. Avšak diabetici 1. typu jsou vždy léčeni inzulinem, takže diabetik 1. typu si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě pokryto inzulinem.

Pohyb, sport, fyzická zátěž

Glukóza je hlavním zdrojem energie pro pohyb těla. 

Energie vzniká štěpením glukózy. Na začátku aktivity svalu je glukóza získávána ze svalového glykogenu. Později se pro získávání energie použije glykogen z jater. Ten je ovšem znovu tvořen z glukózy v krevní plazmě, a tak dochází k poklesu glykemie. Tento fakt je třeba si uvědomit, že fyzická aktivita snižuje hladinu glykemie. A trvá ještě několik hodin po ukončení pohybové aktivity. Také záleží na intenzitě a délce trvání fyzické aktivity. Fyzická aktivita je nevhodná pouze v případě špatné kompenzace diabetu (kdy je glykemie vyšší než 17 mmol/l). Chybí-li inzulin, glukóza se nemůže dostat do buňky, začnou se urychlovat katabolické děje, kdy se rozkládají tuky na ketolátky. …

Je třeba zdůraznit, že fyzická aktivita má u diabetika své místo, kromě zlepšení glykémie také pozitivní dopad na psychiku.  Před každou větší fyzickou aktivitou si změří glykemii a podle její hladiny si buď přidá jídlo nebo ubere inzulin, aby během pohybu nedošlo k hypoglykemii.

Cukrovka je typické civilizační onemocnění a lze také hovořit o tom, že se šíří jako epidemie. V ´době covidové´ neradi slyšíme termín epidemie nebo pandemie. Žel, nemocných s cukrovkou neustále přibývá.

Co lze napsat závěrem?

Mít pravidelnou pohybovou aktivitu, zdravé stravování. Nekouřit, dobrovolně nezabíjet své buňky, vyhýbat se stresovým situacím. Přehodnotit priority života ve smyslu materiálních a duchovních hodnot potřebných pro život.

MUDr. P. Šácha

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.