Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tanec rodiček nebo tanec harémů? Orientální nebo také břišní tanec je někdy považován za nejstarší tanec na světě. Prameny přinášejí různé informace o tom, kdy a kde přesně vznikl. Kořeny břišního tance lze hledat snad již v dobách antiky. Je velmi pravděpodobné, že jeho počátky tkví v kultech plodnosti starověkých kultur. Lidstvo věřilo, že úroda, plodnost a život bez živelných pohrom je spojen s velkými matkami – bohyněmi. Samotný život byl spojen s čistou krásou ženského těla. Proto ve starých pramenech můžeme nalézt zmínky o tom, že dívky v orientálních kulturách byly vysílány do chrámů, aby zde tančily se zvláštním důrazem na břicho jako symbol plodnosti. Např. v Egyptě je i dnes tradicí zvát ke svatebnímu obřadu břišní tanečnici a pořizovat obrázky rukou manželů na jejím břiše.
Břišní tanec mohl vzniknout také v Africe jako tanec rodiček. Při berberském kmenovém porodním rituálu se všechny ženy shromáždily ve velkém stanu, zatímco muži čekali venku. Uprostřed byla vyhloubena jáma, do které si rodička sedla. Ostatní ženy rodičku v kruzích obklopily a tančily tanec, při kterém neustále opakovaly břišní pohyby, dokud žena neporodila.
Břišní tanec byl také tančen v harémech. Členky harémů měly za úkol potěšit svého pána, proto se učily hrát na hudební nástroje a tančit.
V západním světě se poprvé objevil na světové výstavě v Chicagu na počátku 20. století. Američané jej nazvali podle jeho francouzského jména „břišní tanec“. V literatuře se ale používají oba názvy – orientální i břišní tanec.
Orientální hudba postrádá pravidelný rytmus
Břišní tanec se vyvinul v těsném spojení s východní tj. orientální hudbou. Dnešní břišní tanečnice sice využívají hudbu s mnoha západními vlivy, klasické rytmy hudby Blízkého Východu však vytvořily zvláštní hudební formu, která je značně odlišná od hudby západní. Zatímco západní hudba vychází z rytmu a pravidelnosti, východní hudba je svobodnější a pravidelný rytmus často postrádá. Tím dává větší prostor hudebníkům a především tanečníkům.
Tanec s hadem nebo se šavlí?
Tanečnice často užívají nějaký typ rytmického nástroje, aby pomohly hudebníkům nebo aby se samy doprovázely při tanci. Ruční činely se vyskytovaly už v Thébách 200 let př. Kr. Dnes se tančí také se závoji, se šátky, hůlkami a holemi, šavlemi položenými na břiše či na hlavě, svícemi, které drží tanečnice v dlaních nebo jsou umístěny ve svícnu na hlavě. Můžete se ale setkat i s tanečnicí, která tančí se džbánem na hlavě a nebo dokonce se živým hadem. Velmi efektní jsou také tzv. křídla ISIS – často zlatá nebo stříbrná plizovaná látka splývá tanečnicím podél paží až k tělu a vytváří iluzi třepotajícího se motýla. Většina těchto tanečních pomůcek měla magickou a ochrannou funkci.
Třásně a penízky
Břišní tanec se tradičně tančí bosky. Bosá noha pomáhala tanečnici spojit se s Matkou Zemí. V Egyptě nosily ženy krátké sukně a často tančily „nahoře bez“ nebo kromě šperků a bederního pásu celé nahé. Jedinou jejich ozdobou bylo tetování nebo malba henou. Ve starém Řecku si někdy ženy z velmi chudých rodin opásaly své boky a tančily na tržištích. Diváci po nich házeli malými zlatými mincemi, které si pak tanečnice našívala na boční pás jako dekoraci, protože to také bylo nejbezpečnější místo. Tento typ pásu pošitého mincemi používají tanečnice dodnes. Na běžné taneční hodiny však nosí jednodušší oděv, někdy jen tričko a širokou sukni nebo kalhoty. Teprve pokročilejší tanečnice si pořizují nebo samy vyrábějí zdobné pásy, kostýmy a bohaté sukně.
Oděv se liší podle typu tance, proto na tradiční folklórní tanec s hůlkou bude často zvolena tzv. galábie – volná, široká a dlouhá košile zdobená ornamenty. Pro tzv. klasický egyptský styl bude mít tanečnice spíše přiléhavé šaty s mnoha prostřihy, pošité třásněmi, korálky a perličkami. Naopak na turecký styl si pak oblékne bohatě zdobenou podprsenku a třásňový bederní pás se sukní.
Břišní tanec je pro každého
Mnoho žen již naštěstí hodilo všechny předsudky za hlavu a spokojilo se s tím, že jejich míry nejsou naprosto ideální. Pochopily, že jsou krásné i se svými vlastními mírami, a že v břišními tanci mají naopak baculky výhodu. Staré arabské přísloví ne nadarmo říká, že žena bez bříška je jako nebe bez hvězd. Proto dnes vedle sebe v kurzech orientálních tanců krouží pánví štíhlé studentky, baculky středního věku a někdy i čilé babičky.
Břišní tanec – všelék?
Ženy navštěvují kurzy břišního tance z mnoha důvodů. Hledají zde nové přítelkyně, tanec se jim stává novým koníčkem, zkouší zde jinou formu cvičení, ale mnohdy zde hledají i zdraví. Zdravotní účinky břišního tance jsou nepřekonatelné. Proto je břišní tanec stále vyhledávanější jako terapie duševní i fyzická.
Tanečnice si postupně zvykají na správné držení těla, zpevňují si problémové partie jako je bříško, stehna a zadeček a zlepšují si celkovou fyzickou kondici. Velmi pozitivně působí tanec na protahování ztuhlých svalů způsobených sedavým zaměstnáním. Navíc, oproti běžných sportům, pohyby břišního tance jsou mírné, bez poskoků, a proto nijak nezatěžují tělo (klouby, páteř apod.)
Tanec má velmi pozitivní vliv i na ženské problémy – dokáže zmírnit menstruační bolesti a správným prováděním cviků lze dosáhnout i úspěšného otěhotnění tam, kde běžné metody selhaly, neboť při tanci dochází k vnitřní stimulaci orgánů. Ženy tančící břišní tanec mívají rovněž snadnější porod.
Psychické účinky orientálního tance jsou nespočetné. Jako jiný koníček pomáhá tanec uniknout od starostí všedního dne a na chvíli „vypnout.“ Tanec také pomáhá ženě zvyknout si na své tělo a uvědomit si své ženství, ukázat své přednosti a pochopit, že je krásná i bez toho, aby měla ideální míry. Zvýšené sebevědomí se pak projeví v běžném i intimním životě tanečnice. Zprávy ze zahraničí mluví i o překonávání závažných problémů jako např. bulimie, rakovina prsu či znásilnění.
Zůstat sama sebou
Není důležité, kde přesně břišní tanec vznikl a jestli tančí štíhlá studentka, zralá žena s plnými tvary nebo čilá babička. Nerozhoduje ani oděv nebo taneční pomůcky. Dokonce není nutné umět dokonale všechny pohyby a kroky. Kouzlo a síla břišního tance je v tom, že stejně jako kdysi jej tančily ženy samy pro sebe a pro svou radost, i dnešní ženy navštěvují kurzy proto, aby se na chvíli odpoutaly od starostí všedního dne, „vypnuly“ a načerpaly novou energii. Jsou tím, kým chtějí být – vílou, orientální princeznou nebo rozvernou vesnickou dívkou se džbánem na hlavě. Vidí se v zrcadle a uvědomují si, že jsou krásné, aniž by měly ideální míry. Krásnými je činí to, že si to samy uvědomí a začnou si vážit svého těla takového, jaké je. A sdělí to také svému okolí: vzpřímeným postojem, zdravým sebevědomím, jiskřičkami v očích a úsměvem na tváři.
Zůstaňte i vy samy sebou.