Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Správné čištění zubů, odmítání potravin s obsahem cukru a bílé mouky, časté návštěvy zubaře a pilné dodržování jeho rad vás oddálí od zubních potíží. Přes všechna předsevzetí se ale nedaří z přemnohých příčin a svodů rady a pravidla dodržet a problém je tu. A kdyby jen tu, on je ve vás a to navíc na tak důležitém místě, jakým je váš úsměv. Ale ten v ten čas je obvykle na čas ten tam…
Zub je svou dolní bezesklovinnou částí usazen v dásni jako mrkev v hubeném květináči a podobně jako z mrkve kořínky drží zub v dásni filamenty, aby nevypadl ven, když se chce zakousnut do čehosi tužšího (ideální je turecký med). Mezi zubem a dásní je tedy určitý tenký prostor s filamentami úponů, který umožňuje zubu dokonce určitou pružnost a nepatrné viklání. Čím více se zub namáhá, tím více se cvičí filamenty a zub se v dásni upevňuje. Samozřejmě námaha musí být taková, aby se zub neobrousil. Není tedy od věci v případě moderní měkké stravy urychleně shltnuté bez žvýkání si tuto námahu zajistit například žvýkačkou, která alespoň částečně očistí horní části skloviny.
Prostor pro filamenty je ideálním prostředím pro chov mikrobů. Mikrobi dostávají pravidelnou stravu s množstvím cukru, po němž se silně množí. Bohužel při tom množení jejich kyselé zplodiny leptají buňky filament a ty odumírají a ubývají. Dáseň také. Mikrobi postupují po zubu k jeho kořenu a postupně ho zbavují upevnění, že ho lze bez velkého úsilí vyjmout. Kyseliny mikrobů jsou jedovaté i pro bílé krvinky a proto ony bez vaší pomoci prohrávají. Bohužel vy také, protože jste součástí téhož týmu.
Při čištění zubu dochází k jeho nepatrným pohybům různosměrným tlakem kartáčku na zub a tím se prostor filament vyplachuje. Když je období mezi čištěním dlouhé, lze asi po dvou minutách čištění pocítit hnilobný zápach, kdy se zkažený obsah z dolní části úložiště zubu (případně váček není-li opouzdřený) jakoby vypláchne do dutiny ústní. V tom případě doporučuji pokračovat v čištění pokapáním kartáčku dubovkami.
Na povrchu skloviny v méně používaných místech se vytváří povlak mikrobů, kteří zde docela dobře vegetují a vytvářejí si k tomu z potravy příbytky, které po vyzrání tuhnou v takzvaný zubní kámen a umožňují mikrobům lépe leptat kyselinami odolnou sklovinu. Trvá jim často mnoho let, než se provrtají mikroskulinkami dovnitř až k nervu, který vaším hlasem křičí o pomoc a s pomocí spřátelených nervů z vás udělá oteklého tygra.
Pakliže přemnožení mikrobi napadnou dáseň například škrábnutou o kůrku nebo semeno, vzniká zánět (parodontitida) a otok, který se do daného prostoru nevejde, vydouvá dáseň podle zubu nahoru a tak velmi bolí.
Třísloviny dubu, medvědice, krvavce totenu, mochny nátržníku, hadího kořene a řepíku jsou velkým protivníkem mikrobů, protože reagují s jejich membránami se současným stahujícím a zpevňujícím efektem na ně i okolní tkáně za tvorby tenkého povlaku, nátěru, který výrazně omezuje další napadení filament i dásně. S mikroby v zubním plaku reagují třísloviny také a malé trhlinky v zubech dokonce zalepují. Po oxidaci tříslovin asi během hodiny vznikají z tříslovin hnědé flobafeny, barvivo. Takže po aplikaci třísloviny vytváří světle žlutohnědé zabarvení skloviny a na zubu, kde sklovina již není, protože ustoupila dáseň, se flobafeny zviditelňují jako hnědočerné vybarvení spodních částí zubů jako daň za přítomnost.
Třísloviny kontaktně ničí mikroby a zatahují prostory, kde by se mohli množit, takže celkem rychle ustupuje bolestivost. Zubařův peroxid je dezinfekční ještě o stupeň víc, nevytváří ochranný povlak, nestahuje povrch a buněčnou strukturu spíše poškozuje. Ovšem nehnědí, ale bělí.
Tříslovinný odvar lze udělat povařením lžíce směsi jmenovaných bylin v jakémkoliv poměru několik minut ve čtvrt litru vody a jakmile klesnou ke dnu, zfiltrovat a použít k výplachům a proplachům. Tříslovinový odvar se nesmí provzdušňovat ani kvůli chlazení, protože ho vzdušný kyslík znehodnocuje. Zpomalení oxidace na roky lze zajistit lihem, takže vzniká lihovodní roztok Dubové kapky, které celý proces působení zjednodušují na pokapání několika kapkami nebo pohodlné prostříknutí postiženého místa častěji během dne z rozprašovače, protože neředěné dubovky nelze použít díky lihu k obkladu na sliznici.
Při pomalém polknutí slin s dubovými kapkami lze očekávat podobný efekt i při bolestech v krku, náběhu na angínu a dokonce jako zevní obkládek tlumí jedový efekt kousnutí od jakéhokoliv hmyzu, zvláště borélioklíštěte.
Vnitřně se tříslovinové byliny krátkodobě podávají při průjmech, kde tlumí přemnožené patogenní mikroby na stěnách střeva.
Při zubních i jiných potížích lze podpořit také imunitu čajem z třapatky, heřmánku, měsíčku, řebříčku, tymiánu, zlatobýlu, šalvěje, přesličky a celé řady dalších bylin. Já osobně pro tento účel pro sebe i ostatní vyrábím tymiánovou směs, což je čajový koncentrát, který se nevaří, jen rozmíchá lžička ve vodě a je to hned k pití. Protizánětlivé byliny je vhodnější pít mimo jídla. Pakliže ale trváte na záparu ze sušených bylin (1 plná lžička jmenovaných bylin na 2dcl vody, 10 minut spařit), je možno to pít kdykoliv.
Při zánětech dásní je ale vynikající i použití včelího propolisu (nejste-li alergičtí), kdy se asi lžička propolisu ponechá v ústech několik hodin před zuby. A to je možné navíc ještě zesílit pokapáním dubovkami.