Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) je vytrvalá rostlina dorůstající výšky až 60 cm. Patří do čeledi mrkvovitých (Dauaceae). Má lysou, oblou a jemně rýhovanou lodyhu a vřetenovitý kořen světle hnědé barvy. Má nepříjemný zápach, charakterizovaný jako “kozlí”. Květy jsou bílé až narůžovělé barvy. Plody jsou vejčitého tvaru a na hřbetu žebernaté.
Bedrník roste na loukách, pastvinách, ve světlých lesích a křovinách a podobných plochách. Můžeme ho najít zejména na místech se suchou a kamenitou půdou a s nižším obsahem živin. Jako rostlinná droga se z bedrníku obecného sbírá a zpracovává kořen. Pokud se dobře usuší, měl by mít kořenitou a nasládlou chuť.
Z důležitých látek obsahuje silici s deriváty eugenolu a aromatické kumariny, dále třísloviny, hořčiny, soli draslíku a vápníku, pektin, sliz, saponin, tanin. Obsah kumarinů znamená, že by bedrník obecný neměli užívat pacienti s poruchou krevní srážlivosti (obvykle mají předepsaný Warfarin či obdobný lék).
V tradičním léčitelství se bedrník obecný užívá k odstraňování a rozpouštění ledvinových kamenů, na podporu imunity a celkově k podpoře detoxikace. Při onemocnění horních cest dýchacích se podával kvůli svému sekretolytickému účinku – zvyšoval sekreci sliznic a tím podporoval lepší průběh tohoto onemocnění. Pokud je používán zevně, má hojivý účinek. V léčitelství se podával ve formě tinktury nebo prášku.
Bedrník není vhodný v těhotenství a pro osoby po zánětu ledvin. Předávkování může způsobit vzhledem k obsahu kumarinů fotosenzibilitu (přecitlivělost na světlo). Jako zajímavost lze uvést, že v minulosti se jím kořenilo pivo.
Někdy se u některých národů používají i čerstvé listy jako koření. Listy z důležitějších látek obsahují silice, furokumarin, pimpinellin, kumariny, třísloviny, saponiny, vitamín C a karoten. Podporují látkovou výměnu, pomáhají při poruchách trávení, podporují chuť k jídlu a také zvyšují sekreci trávicích šťáv.
V různých kuchyních se lístky bedrníku se přidávají do polévek, omáček, koření se jimi hlávkový salát. Lze je rovněž přidat do majonézy, bylinkového másla, tvarohových pomazánek. Bedrník se například používá v italské, francouzské, španělské, ale i v německé a anglické kuchyni.
Na závěr je dobré uvést varování bylinkářů – bedrník (podobný bedrník větší) patří mezi rostliny z čeledi mrkvovité (Daucaceae), jak již bylo zmíněno, a proto lze sběr doporučit opravdu jen tehdy, umí-li sběrač rostliny spolehlivě rozeznat – v čeledi mrkvovitých se nalézají i smrtelně jedovaté druhy.