Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Bazalka pravá je bylina dorůstající výšky 30 až 50 centimetrů. Je to aromatická rostlina pocházející nejspíše z jižní Asie, i když to nebylo spolehlivě potvrzeno. Patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Její lodyha je čtyřhranná a vzpřímená. Listy mají vstřícné uspořádání, ty spodní jsou větší s pilovitým okrajem. V horní části přecházejí listy v tzv. listeny. Lodyha této byliny je zakončena drobnými kvítky, nejčastěji bílé barvy. Plody jsou tvrdky černohnědé barvy. Bazalka patří mezi hojně pěstované byliny.
Můžeme se s ní setkat na zahradách, v truhlících i květináčích. Čerstvá i sušená se používá hlavně jako koření. Z účinných látek je pro bazalku charakteristický vysoký obsah silice a tříslovin. Dříve v tradičním lidovém léčitelství byla tato bylina používána při léčbě žaludečních potíží, při nadýmání, ale sloužila také k odvodňování organismu a podpoře tvorby mateřského mléka. Dokonce byly extrakty z ní podávány při zápalu plic a při uštknutí škorpionem.
Dnes se bazalka vnitřně doporučuje při podpoře chuti k jídlu a k zlepšení činnosti žaludku, rovněž při nadýmání i zácpě. Zevně se používá v obkladech na opruzená místa a také ke kloktání při zánětech hrdla a dásní. Lihové výtažky slouží k výrobě mastí na špatně se hojící poranění. Vzhledem k vysokému obsahu estragolu v droze a jeho kancerogenním účinkům se terapeutické použití nati a zejména silice rozhodně nedoporučuje. Zůstává se u bazalky jako koření a u zevního použití. Bazalka je ovšem rovněž známa jako oblíbené koření, které je součástí u nás oblíbené italské kuchyně. Ale i ve formě koření si nechává své léčebné vlastnosti. Těhotné a kojící ženy a děti bazalkovou nať ani silici nesmějí k léčebným účelům vnitřně užívat.