Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Zívání můžeme označit jako neúmyslnou či mimovolní aktivitu, při které dochází k širokému otevírání úst a je doprovázena hlubokým vdechem. Podle výzkumů se zívání prokázalo již u jedenáctitýdenního plodu. U zívání však nejde pouze o pohyb úst, jak se na první pohled zdá. Jde o celou sérii svalových pohybů – vdechem se vzduch dostává do plic, ty se roztáhnou, břišní svaly se napnou a bránice se stlačí směrem dolu.
Nakonec výdechem se plíce opět dostanou do normálního objemu. Fyzická anebo psychická únava je spouštěčem, díky kterému dochází ke vzniku zívání, a to v důsledku nízkého svalového napětí a nesprávnému poměru dopaminu a serotoninu, které přenášejí nervové vzruchy v centrálním nervovém systému. Zívání tak dodá do krve více kyslíku a zároveň povzbudí vylučování serotonínu a sníží produkci dopaminu. Tuto hypotézu potvrzují i další teorie. Lidé trpící Parkinsonovou chorobou mají málo dopaminu a zjistilo se, že téměř vůbec nezívají. Naopak, lidé trpící depresemi, kteří užívají antidepresiva za účelem zvýšení hladiny serotoninu pak zívají mnohem více. Průměrné zívnutí trvá v průměru šest sekund. Srdeční rytmus se zvýší přibližně o třicet procent. Samotné zívání je velice „nakažlivé“. Víc než 55 procent lidí si zívne v krátké době poté, co vidí zívat někoho jiného. Dokonce i slepí lidé zívají víc po poslechnutí nahrávky, kde někdo zívá (třeba i z televizního pořadu, když slyší zvuky ve filmu). Taky již čtení o zívání způsobí, že se lidem chce zívnout. Taky již pomyšlení na zívání nám přivodí pocit, že se nám chce zívnout.
Tento fenomén se spojuje s únavou, stresem, přepracovanosti, nedostatkem stimulace a nudou. Jeho příčina však pořád není docela známa. Jedna z teorií říká, že je zívání způsobeno nedostatkem kyslíku. Jiná teorie však tvrdí opak. Ta říká, že zíváním se naopak kyslík z organismu při výdechu dostává ven. Jiná možná příčina je nervozita – zívání pomáhá organismu nabudit pozornost. Nedávné výzkumy ve Velké Británii zkoumající vliv schopnosti empatie a zívání byly uskutečněny mezi populací studentů. Hypotézou bylo, že nakažlivost zívání je důsledkem empatie. Když tedy vidíme zívat někoho na ulici, v dopravním prostředku nebo na pracovní poradě, podle této teorie si taky zívneme, protože se dokážeme empaticky vcítit, projevit pochopení a porozumění fyziologickému stavu zívajícího a jeho chování. Tato teorie byla potvrzena dalšími výzkumy, při kterých se zjistilo, že třeba děti s autismem si nezívnou, když vidí druhého člověka zívat. Vysvětluje se to právě nižší schopností empatie u osob s autismem. Další teorie se pokoušela vysvětlit zívání jako stabilizující proces snižování tlaku ve vnitřním uchu a bubínku. Autoři tak vysvětlují zívání třeba při letu v letadle, převýšení při vysokohorské túře, nebo taky třeba u blížící se bouře – tedy v situacích, kdy dochází ke změnám tlaku prostředí a tlaku ve vnitřním uchu.
Zívání se spojuje i s určitými pověrami. V tradičních kulturách se třeba věřilo, že je nevyhnutné si při zívání zakrývat ústa rukou, aby se tak zabránilo nechtěnému vypuzení duše z těla, která tak mohla velice snadno z těla uniknout. Řeci v starověkém Řecku věřili, že zívání není projevem nudy či únavy, ale že se duše člověka snaží dostat ven z těla, aby se tak mohla dostat k ostatním duším nebo bohům na Olympu. Podobné představy měli Mayové nebo jiné indiánské kmeny. Mayové se dále domnívali, že zívání je projevem nevědomých sexuálních tužeb. Pověry ohledně zívání v Latinské Americe, Východní Asii a Střední Africe taky říkají, že zívání u člověka znamená, že na něj někdo myslí, nebo o něm mluví (v naší kultuře se to spojuje spíše se škytavkou).
Vědci se tedy ne zcela úplně vědí dohodnout, co zívání opravdu způsobuje a v čem nám konkrétně pomáhá. Je to nudou? Když však zívají i novorozeňata, či plod v prenatálním vývoji – tehdy se asi nedá říct, že by se již mohlo nudit. Když však zíváme, někdo z nás si zakryje rukou ústa – je to dáno konvencí a bontonem, nebo se bojí, že mu uletí duše?…