Screeningová vyšetření rakoviny: zachraňují skutečně životy?

cm stuzka rakovina

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Anne je vzorná pacientka. Pravidelně přichází na preventivní prohlídky. Každý rok se nechává vyšetřit i na mamografu, nechává si odebírat stěry z poševní sliznice a dochází na screening tlustého střeva, připlácí si na CT celého těla. Dělá vše, co může, aby se ujistila, že nemá rakovinu. Pravda je ale ta, že Anne nedělá vlastně nic pro prevenci této choroby. Ačkoliv jsou screeningová vyšetření účtována jako prevence, která zachraňuje životy, nejlépe je odhalit nemoc v raném stádiu, které lze snadněji léčit. Přesto však se milióny Američanů poslušně staví do front na screening, aniž by si uvědomovali, že si možná více škodí, než prospívají.

Už déle než 15 let se pokouším varovat pacienty o odvrácených stránkách mamografie, vyšetření prostaty (PSA – prostate specific antigen) a o všeobecné nevhodnosti koncepce screeningu rakoviny. Moje pozice nebyla nikdy zrovna oblíbená. Dnes však už existuje sice malá, ale rozrůstající se skupina výzkumníků, klinických lékařů a odborných komisí, kteří se neobávají vystupovat proti nevázanému používání těchto vyšetření. Mezi takové patří i H. Gilbert Welch, MD, profesor na Dartmouth Medical School. Právě ten předložil velmi pádné argumenty ve své knížce s přiléhavým názvem „Mám se nechat vyšetřit na rakovinu?“ (Should I Be Tested for Cancer?). Jeho odpověď je záporná a zde je několik důvodů, proč ne. Ve své přímočaré knížce, které se dostalo mezi odborníky vysokého ocenění, uvádí mnoho důvodů ke znepokojení nad screeningem:

1. Jen pro málo lidí je screening přínosným.
Od počátku je zde většina lidí, kterým screening nepřináší nic prospěšného. Tomu je tak proto, že navzdory děsivým statistikám většina lidí nedostane rakovinu. Podívejme se na příklad – rakovinu prsu.

Podle vládních statistik je absolutní riziko úmrtí na rakovinu prsu u 60leté ženy v období nejbližších 10 let vyjadřováno poměrem 9:1000. Jestliže pravidelné mamografické vyšetření snižuje toto riziko o 1/3 (což bývá často uváděno, ale nemělo by být univerzálně přijímáno), její pravděpodobnost se sníží na 6:1000. To lze vyložit také tak, že na každých 1 000 vyšetřených žen lze 3 zachránit před úmrtím, 6 přesto zemře – a co zbytek? Zbylých 991 žen z toho nebude mít zřejmě žádný užitek, protože jim nehrozí bezprostřední riziko této choroby.

Kdyby byla účinnost této vyšetřovací metody taková, jak bývá prohlašováno, úmrtí na tuto chorobu by pak mělo být vzácné, protože 3/4 všech amerických žen nad 40 let přichází na pravidelná vyšetření (celkem je to 33,5 miliónu žen ročně). Křivka úmrtí začala klesat od poloviny 70. let – to sice může souviset s masovým zavedením mamografie, ale svou roli tu určitě sehrávají i další faktory, jako např. velké snížení spotřeby hormonálního přípravku Premarin a dalších podobných léků, u kterých bylo prokázáno způsobování rakoviny. Není potřeba žádné vysoké vědy, aby bylo zřejmé, že mamografy nijak podstatně nesnižují riziko úmrtí na rakovinu prsu.

2. Ty nejsmrtelnější nádory jsou opomíjeny.
Setkáváme se s pravým opakem – někteří lidé i po screeningu dostávají rakovinu a umírají. Výsledky vyšetření totiž nejsou vždy směrodatné. Někdy už nastalo zhoubné bujení, ale není rozeznáno (falešná negativita). V případě mamografu to může být způsobeno nižší technickou kvalitou výsledku nebo radiologem, který něco přehlédl. Dokonce ani zkušení radiologové neinterpretují vyšetření stejně a i oni sami počítají s tím, že se mohou zmýlit.

Nejčastější příčinou, proč je nádor přehlédnut, je už samotná jeho povaha. Ty nejsmrtelnější nádory rostou velmi rychle. S pomocí screeningu lze rozeznat pomalu rostoucí nádory i v jejich raném stádiu, ale můžeme naopak i vidět, jak agresivní nádory mohou být přehlédnuty, pokud jsou vyhledávány jen jednou ročně. V takovém případě je vše závislé na období růstu nádoru – může se vynořit jen pár měsíců po screeningu a při následujícím vyšetření už být široce rozvinutý.

3. Pasti falešné pozitivity
Daleko častější než falešná negativa však bývá falešná pozitivita – jakmile vám lékař sdělí, že existuje podezření na nádor, dostaví se zděšení z choroby, avšak po následném přešetření se nic nepotvrdí. Falešné pozitivity vedou ke kontrolním vyšetřením s pomocí ultrazvuku, CT, kolonoskopie nebo kolposkopie. Takováto vyšetřená bývají přinejmenším nepříjemná (určitě potvrdí každý, kdo se např. setkal s kolonoskopií). Často se při nich provádí také biopsie, která už patří k invazivním vyšetřením a může i urychlovat další šíření nádoru.

Bohužel, četnost falešné pozitivity bývá až neuvěřitelně vysoká. V případě mamografie se pohybuje kolem 10 %. Znamená to, že na každých 100 žen připadá 10, u kterých je vyžadováno kontrolní vyšetření. Pokud docházíte na screening každoročně, pak za období 10 let vzroste vaše kumulativní riziko falešného pozitivního výsledku na 65 %. Prakticky to znamená, že více než polovina všech vyšetřovaných žen uslyší hroznou zprávu, že jejich mamogram vykazuje abnormality – a to bývá první krok na kluzkém svahu, kde hrozí lékařský zákrok.

V případě vyšetření na rakovinu prostaty (PSA) bývá falešná pozitivita také vysoká – obzvláště u starších mužů. Existují odhady, že až 3/4 mužů, kteří mají ve vzorcích po biopsii nálezy nádorových buněk, netrpí ještě rakovinou. U vyšetřování žen výtěrem z pochvy je zase riziko falešné pozitivity v celoživotním intervalu až 75%. Závažným faktorem screeningu je navíc psychologické trauma. Když vám někdo řekne, že byste mohli mít rakovinu, je to trýznivá zkušenost a může to trvat celé měsíce, než uběhne doba pro kontrolní vyšetření a než se případně dozvíte, že jste zdraví.

4. Nepotřebná léčba
Dokonce ještě horší, než další vyšetřování a vztek z falešné pozitivity je nepotřebná léčba. Ano, některé životy jsou zachraňovány díky včasné detekci a léčbě nádorů. Ale všechny nádory nejsou stejné. Některé jsou smrtelné – ať jsou léčené nebo nejsou – další nejsou tak nebezpečné i bez ohledu na léčbu. Dr. Welch to nazývá jako následné pseudo-onemocnění: jsou to případy malých, pomalu rostoucích a neprogresivních nádorů, o kterých by pacient vůbec nevěděl, kdyby nechodil na screening. Až příliš často bývají tyto neškodné tumory vehementně léčeny – bohužel i bez ohledu na újmu pacientů.

Nejnázornějším příkladem může být rakovina prostaty. Od roku 1975 se její výskyt více než zdvojnásobil. Avšak spíše než abychom tu měli epidemii této choroby, můžeme mluvit o epidemii jejího odhalování. A přestože je nyní diagnostikováno a léčeno mnohem více mužů, četnost úmrtí na rakovinu prostaty se drží stále na stejné úrovni: je to kolem 3 %.

Je lidskou přirozeností, že když se dozvíme o své diagnóze rakoviny, chceme se jí hned zbavit. Ale rakovina prostaty bývá benigní jen zřídka. Po operačním zákroku se dostavují potíže s močením v 17 %, inkontinence v 28 % a problémy s erekcí ve více jak 50 % případů. V případě léčby ozařováním bývá poškozen konečník a vyskytují se průjmy a střevní potíže. Vedlejšími účinky při následné hormonální léčbě bývají sexuální dysfunkce, zvýšené riziko diabetu a srdečních chorob.

Mnohé metody léčby jsou naprosto nejisté. Uvědomte si, že rakovina prostaty je pseudonemoc. Většina mužů umírá s ní, ale ne kvůli ní.

Která vyšetření je vhodné absolvovat?
Která vyšetření a kdy podstupovat? To je závislé od toho, kdo vám radí. Bohužel neexistuje žádný jasný konsensus mezi skupinami odborníků a právníky, takže panuje zmatek.

Já sám bych váhal nad každým paušálním doporučením. Avšak předtím, než se rozhodnete podstoupit vyšetření tohoto druhu, silně doporučuji se seznámit s možnými klady (malá, ale život zachraňující možnost, že bude odhalen a vyléčen nádor v raném stádiu) i zápory (vysoké riziko falešné pozitivity výsledků, následná vyšetření, úzkosti a případně i zbytečná léčba). Předem informovaní budete lépe připraveni reagovat na výsledky – ať už budou jakékoliv.

Dvakrát měř
Chápu, že tato záležitost v sobě nese hodně emocí. Rakovina je děsivá a její léčení je stejně hrozné jako sama nemoc. Pokud se u vás projevují příznaky takové nemoci, snažte se přijít co nejdříve k lékaři a probrat s ním vhodná vyšetření.

Vždy by tu ale mělo platit pravidlo o dvojím měření. Pokud vás chce praktický lékař objednat na screeningové vyšetření, ptejte se, zda je to opravdu nezbytné. Lékaři občas navrhují tato vyšetření z nevhodných důvodů, ze strachu z odborného selhání, kvůli finančním pobídkám nebo i na naléhání pacienta. Zajímejte se o následné doporučované procedury, pokud budou výsledky pozitivní. Pak si projděte informace z tohoto článku, přečtěte si knížku Dr. Welche a teprve potom dělejte svá vlastní znalá rozhodnutí.

Pokud příště uslyšíte, že někdo, kdo zemřel na zhoubný nádor, mohl být zachráněn, kdyby chodil na pravidelná vyšetření, uvědomte si, že jde o pouhý neopodstatněný názor. A pokud se pak sami rozhodnete nepodstupovat screeningové vyšetření, nedovolte, aby ve vás někdo vyvolával pocit nezodpovědnosti, že jste si zvolili tuto možnost.

Článek popisuje situaci ve zdravotnictví USA, ale mnohé názory a postřehy autora odpovídají  i situaci v ČR.

O autorovi Julianovi Whitakerovi, MD: Americký lékař zaměřený na wellness, propagátor alternativní medicíny a zakladatel the Whitaker Wellness Institute in Newport Beach, CA, která je jednou z největších klinik pro alternativní medicínu. Od roku 1979 toto zařízení pomohlo už více než 40 000 pacientům zbavit se vážných zdravotních problémů s pomocí změn životního stylu, výživových doplňků a dalších bezpečných a netoxických terapií.

Zdroje:

  1. Převzato od Dr. Juliana Whitakera z bulletinu Health & Healing se svolením vydavatele Healthy Directions, LLC. Pro informace o registraci na odběr tohoto bulletinu navštivte stránky www.drwhitaker.com
  2. SEER. Cancer of the breast. National Cancer Institute. www.seer.cancer.gov/statfacts/html/breast.html. Accessed Sept. 2, 2008.
  3. US Preventive Services Task Force. Guide to Clinical Preventive Services. www.ahrq.gov/clinic/cps3dix.htm#cancer. Accessed Aug 25, 2008.
  4. Welch HG. Should I Be Tested for Cancer? Berkeley, CA: University of California Press; 2004.