Pět Tibeťanů – Historie Pěti Tibeťanů

cm pet tibetanu

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

První setkání s Pěti Tibeťany
V roce 1976 mě pozvali, abych bydlel a učil v Institutu mentalfyziky, centru duchovního vzdělávání a odpočinku, v kalifornském Joshua Tree. Z tohoto místa, rozprostřeného na 2,5 kilometrech čtverečních horské pouště, byl krásný výhled na pohoří San Gorgonio i San Jacinto a nacházelo se necelé dva kilometry od vstupu do Přírodní rezervace Joshua Tree, kam se sjížděli horolezci a milovníci dobrodružství z celého světa. Joshua Tree je oblast ohromující krásou, bujnou přírodou, nádhernými skalními útvary a duchovní silou. Je to místo, kam lidé přijíždějí načerpat energii a zotavit se, obdivovat úchvatné scenérie a přemítat nad majestátností světa přírody. Je to pro Institut mentalfyziky dokonalý soused.

Institut duševní fyziky založil ve 30. letech minulého století v Los Angeles geograf Edwin Dingle, muž, jemuž se pozoruhodným řízením osudu podařilo strávit ve 20. letech devět měsíců studiem u vysokého lámy v Tibetu. Během této krátké doby se pod jeho vedením seznámil se sérií tibetských jogínských a dechových cviků, které se později staly základem duchovního cvičení praktikovaného v Institutu. Metody, kterým se naučil a později vyučoval v Los Angeles, se velmi rozšířily. Časem Dingle požádal Franka Lloyda Webera, aby mu navrhl budovu Centra pro duševní fyziku a pomohl s jeho výstavbou. V následujících desetiletích se Institut stal Mekkou přívrženců duchovních nauk z celého světa.

V době, kdy jsem do Institutu přijel já, zde bydlelo podstatně méně studentů než v dobách největší slávy a v bytech patřících centru žilo jen málo lidí. Jedním z nich byla dáma jménem Rochelle, báječná a energická sedmdesátnice s dlouhou řadou zkušeností zahrnující impozantní přehlídku nejrůznějších guruů, věštců, mudrců, mistrů, vizionářů, avatarů, světců a rádoby svatých mužů a žen. Rochelle, jež byla dokonalou směsicí zvídavosti, inteligence, pozitivního postoje, skepticismu a nadšení pro nejrůznější zážitky, vyzkoušela každý hlavní i vedlejší duchovní „trip“, který byl kdy v módě, a znala všechny tajné mantry i proklamovanou vnitřní moudrost většiny z nich.

Když poznala, že jsem nadšený stoupenec jógy, dala mi výtisk zajímavé knížečky nazvané Pět omlazujících ritů, jejímž autorem byl Peter Kelder a poprvé vyšla v roce 1939. Kniha vyprávěla napínavý příběh o objevení pěti jogínských cviků, které se penzionovaný důstojník Britské armády Kelder naučil od tibetských lámů v Himaláji. Podle ní prý pět omlazujících ritů posiluje tělo, dodává energii, omlazuje tělo i ducha a brzdí proces stárnutí.

Tou dobou jsem jógu cvičil již šestý rok a seznámil jsem se s mnoha metodami. Kelderův výčet blahodárných účinků tibetských cviků na mne udělal dojem a rozhodl jsem se, že je zařadím do svého denního cvičení. Líbil se mi způsob, jakým byly cviky objeveny, romantická historie muže, který se je v Himaláji naučil a rozšířil mezi hrstku cizinců ze Západu, i samotné ilustrace jednotlivých poloh. Podobaly se jógovým cvičením, která mi byla již dlouho známá, ale zároveň se od nich lišily natolik, že žádný z mých dosavadních cviků nekopírovaly.

Velmi mne zaujalo především to, že se „Pět omlazujících ritů“ podobalo více těm tibetským jógovým metodám, které se vyučovaly v Institutu mentalfyziky, než jakékoli jiné metodě, se kterou jsem se do té doby setkal. Zdálo se velmi pravděpodobné, že – podle popisu klášterního a přírodního prostředí, ze kterého pocházelo „Pět omlazujících ritů“ – tyto cviky mají také původ v Tibetu. Nikdy se mi nelíbil název Pět omlazujících ritů. Zdálo se mi, že to zní trochu staromódně, jako z nějakého zábavného ilustrovaného kalendáře ze začátku 20. Století. Proto jsem cviky nazval Pět Tibeťanů.