Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Haemophilus influenzae byl původně pokládán za původce chřipky (nalezen v krvi u chřipkových epidemií), ale nemá s ní nic společného. Virulentní kmeny mohou být původcem nebezpečných dětských zánětů hlasivek, hnisavých respiračních infekcí či mozkových blan. Dělí se na skupiny a – f, z nichž nejnebezpečnější je skupina b.
Teorie dle epidemiologie:
Hemofilové nákazy jsou onemocnění, která se nejčastěji objevují u dětí do věku 5 let a jsou způsobená bakterií haemophilus influenzae typu b (Hib). Existuje několik typů této bakterie, ale pouze typ b způsobuje nejčastěji (až 95 %) závažnější formy této infekční choroby. Přirozeným zdrojem je výhradně člověk. K přenosu infekce dochází obvykle kapénkovou cestou.
Ročně bývá u nás nakaženo 100 až 150 dětí a téměř každoročně 10 dětí je trvale postiženo hluchotou. Nejčastěji dochází k zánětu mozkových blan a zánětu hrtanové příklopky, které tvoří zhruba 80 % všech onemocnění z hemofilových nákaz typu b. Ve většině evropských zemí bylo v devadesátých letech zavedeno celoplošné očkování proti Hib infekcím u malých dětí do 5 let. V České republice je zatím toto očkování prováděno individuálně a obvykle jej hradí rodiče očkovaného dítěte. Existují však reálné předpoklady pro zavedení tohoto očkování do očkovacího kalendáře.
Vstupní branou pro hemofilové nákazy je nosohltan, kde se bakterie rozmnoží. Krví se bakterie dostávají k různým orgánům, které napadají a ovlivňují jejich správné funkce. Proto hemofilové onemocnění může mít různé klinické projevy, které bývají doprovázeny horečkou. Nejčastější a nejzávažnější hemofilová onemocnění jsou zánět mozkových blan a prudký zánět hrtanové příklopky. Zánět mozkových blan je doprovázen nejen horečkou, ale i prudkými bolestmi hlavy, zvracením, spavostí dítěte, popřípadě křečemi či poruchou vědomí. Zánět mozkových blan je život ohrožující onemocnění, a proto je nutné jej léčit v nemocnici. Je-li léčen správně a včas, přežívá více než 98 % dětí. Přesto přibližně u 10 % dětí zanechává zánět mozkových blan trvalé následky, obvykle jako trvalé postižení sluchu.
Na prudký zánět hrtanové příklopky zemře u nás každý rok 1 až 2 děti. Je provázen vysokou horečkou a bolestmi v krku, později dítě vyžaduje polohu vsedě, ve které se mu lépe dýchá. Jedná se o velmi zákeřnou a rychle probíhající infekci, při které dojde k masivnímu zduření hrtanové příklopky, takže bez lékařské pomoci může dojít k udušení dětského pacienta. Jediným život zachraňujícím léčebným krokem je vedle antibiotik i rychlé zprůchodnění dýchacích cest, často se zavedením rourky. Život dítěte závisí na rychlosti, se kterou je onemocnění rozpoznáno a léčeno.
Pozorování z praxe
- Bacil se často chová jako virus a stejně tak na něj organizmus reaguje: rychlým nástupem příznaků, horečkou, napadeny jsou výše popsané systémy.Příznaky jsou jasnou indikací k podání antibiotika. V prvním výtěru z krku, pokud se vyšetří před nasazením antibiotika, se nejspíš objeví streptokok, bez přítomnosti hemofila. Po přeléčení antibiotiky si klienti stěžují, že se jim příznaky zmírnily jen částečně. Pokud je dělán kontrolní výtěr, nenajdeme v něm již streptokoka, ale právě hemofila a zlatého stafylokoka. Antibiotikum odstraní streptokoka, ale otevře cestu pro hemofila. Třebaže se opakovaně podává další antibiotikum, stává se, že nález bacila přetrvává. Příznaky infektu přecházejí do chronické formy.
- Prvním, komu se podařilo bacil objevit, byl Richard Pfeiffer, který jej našel v roce 1890 během chřipkové epidemie v krvi jednoho pacienta. K životu potřebuje potravu, která se nachází v lidské krvi, proto dostal označení haemophilus, což znamená, že žije v krvi, a ještě přívlastek influenzae, aby byla vyjádřena spojitost s chřipkou. Tenkrát se vědci domnívali, že je příčinou chřipky. Až o mnoho let později se potvrdilo, že hemofilus není virus, nýbrž bakterie. Toto pojmenování však již zůstalo a stále se mu říká chřipkový hemofil.
- Nejhorší a nejzákeřnější je haemophilus influenzae typu b. Je to velmi malý bacil, měří sotva 1,5 tisíciny milimetru, je zakulacený a velmi rychle se množí, vytvoří kolonie svých potomků. Hemofilová infekce se nechová vždy stejně. Někdy způsobí jen malou, nevýznamnou infekci, která může i sama ustoupit bez pomoci léků. Jindy způsobí závažné a těžké infekce.
- Nosičství bacilu
Hemofilus se šíří krví – ta jej zanese kamkoli – a přitom překonává různé bariéry, například mozkomíšní bariéru. Samotné nasazení antibiotika pak ještě neznamená, že je vyhráno. Musí být zajištěna jeho dostatečná hladina a toto zvolené antibiotikum musí být navíc schopno překonat také ony bariéry, aby se k bacilu dostalo. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, pak bacil jejich účinku odolá.V přírodě platí, že každý živý organizmus se buď přizpůsobí okolním podmínkám, nebo zahyne. Hemofilus si snadno vytvoří odolnost vůči antibiotikům. A tělo se přizpůsobí na přítomnost hemofila. Bacil tedy zůstává v těle a nemusí se projevovat nemocí. Náhodně jej najdeme ve výtěrech. Takového člověka nazýváme bacilonosičem, bacil je jím roznášen do okolí. Pokud vnikne do jiného těla a najde i v něm vhodné podmínky, rozmnoží se a způsobí tam nemoc.
- Pokud je imunitní systém systematicky oslabován, tj. různé infekty jsou léčeny antibiotiky bez správné indikace, léčba není zakončena řádnou rekonvalescencí, na člověka působí stresy, je unaven, nemá správné návyky životosprávy apod., pak vznikají vhodné podmínky pro hemofila. Snadno pronikne dovnitř těla, lehce projde kolem obrany, pohybuje se a žije v krvi a hledá si rozmanité skrýše, kde vyčkává na vhodný okamžik pro své rozmnožení a zákeřný čin vůči svému hostiteli.