Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
1) Ne-kojení
Pro získání silné imunity je podle vědeckých důkazů velmi důležitá doba, po kterou je dítě kojeno. U déle kojených dětí dochází prokazatelně méně k infekčním onemocněním a alergie se u nich vyskytují v daleko menší míře. Dítě by mělo být kojeno minimálně do 6 měsíců věku.
2) Sterilita prostředí
Již nesčetněkrát bylo prokázáno, že úzkostlivá hygiena praktikovaná především na kojencích a nejmladších dětech je z hlediska správné funkčnosti imunitního systému minimálně rozporuplná. Neustálé narušování pH ochranné kožní bariéry zásaditými mýdly, pěnami do koupele a dezinfekčními činidly přispívá paradoxně k tomu, že je tělo vůči cizorodým patogenům daleko bezbrannější. Buněčný imunitní systém je tak zbytečně zavalen prací, se kterou by si za normálních okolností poradila kůže a sliznice. Zároveň ale také může docházet k opačnému extrému. Při soustavném pobytu ve sterilním prostředí není imunitní systém vystaven dostatečné zátěži cizorodých patogenů, na kterou je
3) Oslabování střevní mikroflóry
Nevyvážená strava a opakované podávání antibiotik může mít za následek nedostatečné osídlení střev prospěšnými bakteriemi, díky němuž se přes střevní sliznici do těla mohou dostávat cizorodé patogeny. Při převaze patologických bakteriálních kmenů, které zatěžují organismus, hovoříme o střevní dysmikrobii. Tento stav snižuje obranyschopnost organismu.
4) Stresová zátěž a životní styl
Chronický stres má za následek snížení funkce imunitního systému a větší náchylnost těla nejen k infekcím, ale dlouhodobě může být nepřiměřené psychické vypětí příčinou alergií, autoimunitních chorob i nádorových onemocnění. K dalším vlivům, které negativně ovlivňují imunitu člověka, patří nedostatek pohybu, špatná strava, potravinářská aditiva, konzervanty, barviva a ochucovadla, kouření a v neposlední řadě všeobecně rozšířená tendence k přecházení nemocí. Také bylo mnohokrát pozorováno a následně vědecky prokázáno, že hluboký smutek (například nad ztrátou milované osoby) má za následek vyřazení části imunitních reakcí, což vede velmi rychle k nemoci.
5) Chemikálie, toxické zatížení a nadužívání léků
Není pochyb o tom, že zvyšující se znečištění našeho životního prostředí neúměrným způsobem zatěžuje imunitní systém, který tomuto přetížení snadno podlehne. Jinak ovšem většinou chápeme problematiku nadužívání léků, zvláště pak antibiotik, antipyretik, antiflogistik apod. Nemoci, se kterými by si naše tělo mělo bez většího problému poradit samo, řešíme často užíváním léků, které nemoc vyřeší “za nás”, a nedochází tak k přirozenému a tolik potřebnému posílení vlastní obranyschopnosti. Překotné snižování teploty znemožňuje reakci vlastního imunitního systému (teplotu nižší než 38C je proto vhodné nesnižovat vůbec).
6) Dědičná zátěž
Přímou příčinou některých konkrétních a poměrně vzácných poruch imunity jsou genetické mutace zděděné od rodičů. Většina těchto chorob vykazuje recesivní typ dědičnosti, což znamená, že ke vzniku onemocnění může dojít pouze za předpokladu, pokud jsou oba rodiče nositelé příslušného genu. Naneštěstí je ovšem řada genů, které jsou zodpovědné za imunodeficientní stavy, vázána na chromozom X, což vede v praxi k tomu, že chlapci bývají postiženi dvakrát častěji než dívky. Např. častější výskyt autoimunitních chorob u chlapců je dán vazbou genů zodpovědných za tato onemocnění na chromozom X.