Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Objev penicilinu – náhoda či chyba
Antibiotika jsou sice vymožeností 20. století, ale už 2500 let př.n.l. používali staří Číňané k léčbě infekcí obklady z plesnivého sojového mléka. Stopy antibiotik byly nalezeny i v kostrách starověkých Egypťanů.Ve středověku chirurgové přikládali na rány plesnivý chléb.
Skutečný vědecký rozvoj antibiotik však začal až jednoho deštivého odpoledne v září roku 1928. Tehdy si skotský bakteriolog Alexander Fleming povšiml jedné z mělkých skleněných misek, v nichž pěstoval bakterie. Zapomněl ji umýt a teď se tam šířila zvláštní zelená plíseň. Kolem ní se táhla průsvitná vrstva, kde žádné bakterie nerostly. „To je zvláštní,“ prohlásil prý udiveně. Právě objevil první antibiotikum na světě.
Tento muž je objevil
| Alexander Fleming (1881-1955)
Narodil se ve skotském Lochfieldu v rodině farmáře. Učení mu šlo dobře, a tak bez obtíží vystudoval lékařství v Londýně. V jeho životě hrály velkou roli náhody. Ta první se odehrála v roce 1902, kdy na školu nastoupil Almtothe Wright. Fleming sice udělal potřebné zkoušky na chirurga a v nemocnici bylo i volné místo, Wright však pro svoje střelecké družstvo potřeboval dobrého střelce. A tím Fleming byl. Tak se dostal do Wrightovy laboratoře a věnoval se výzkumu. mimo jiné stafylokokům. A tady se odehrála ta druhá náhoda. Na špatně umytých Petriho miskách se objevila plíseň, která zabila všechny bakterie v okolí. A tady byl počátek zázračného léku později nazvaného penicilin. Za penicilin Fleminga povýšil král Jiří VI. do šlechtického stavu a v roce 1945 obdržel se svými spolupracovníky Nobelovu cenu. Alexander Fleming zemřel 11. března 1955 na srdeční infarkt. Byl prohlášen národním hrdinou a jeho ostatky uloženy v Katedrále svatého Pavla v Londýně. |
Zrodil se základní lék
Fleming usoudil, že se do laboratorní misky dostal oknem nějaký výtrus a usadil se v ní. Dalším zkoumáním zjistil, že tato plíseň vylučuje jakési žluté kapky, které ničí bakterie stejně spolehlivě jako plíseň sama. A to dokonce i zředěná až v poměru 1:800. Plíseň později pojmenoval Penicillium notatum, pro podobnost ke štětci (latinsky penicillus). Název se následně zkrátil na penicilin. Ovšem cesta penicilinu nebyla jednoduchá – Fleming nedokázal vyvinout techniku, jak získat čistý penicilin, a tak se tento skvělý lék ještě víc než deset let nevyužíval. Až v roce 1941 badatelé Howard Walter Florey a Ernest Boris Chain ověřili jeho výsledky laboratorně na zvířatech a posléze na nemocných lidech. V roce 1942 jej začaly vyrábět největší farmaceutické firmy, o rok později se už dodával do armády na léčení raněných. Lidé jásali, že tím lidstvo navždy získalo zbraň proti infekčním nemocem. Lékaři doufali, že penicilin porazí i rakovinu a tuberkulózu. Další antibiotika byla objevována jako na běžícím pásu.