Život po chemoterapii

Úvahy, které je nutno probírat po skončení chemoterapie. Takové situace nejsou vzácností, ba naopak na ně čtenáři vznášejí dotazy v poradně téměř denně. Někdy ty otázky vyznívají jako stížnosti a dotyční a jejich rodinní příslušníci sice pravidelně navštěvují onkologickou poradnu, striktně dodržují léčebný postup, ale vlastně se v nich jejich vnitřní hlasy příčí a nejraději by již podávané léky neužívali. A ptají se, zda je mohou přestat užívat.

Internetová poradna samozřejmě nemá žádnou kompetenci zasahovat do léčebného procesu, který je stanoven jejich lékařem. Mohu jen vyjádřit svůj názor. A ten by měl vycházet z dostatečných, a ne jednostranných informací. Žel, takové informace čtenáři a priori neposkytují, navíc je často ani neznají, a tak uvádějí jen domněnky a pocity.

 

Standard

Jedinec, kterého se to týká, se dopracoval do situace ohrožení života, medicína v té chvíli udělala, co bylo nutné, aby mu zachránila život. V tomto okamžiku je třeba medicínu chválit a děkovat jí, a navíc to pojišťovna zaplatila, a to nebylo levné. Pacient žije, má však různé obtěžující potíže, chodí na kontroly, je mu vysvětlováno, že přítomné potíže jsou následkem chemoterapie, ale má být rád, že žije, a musí mít trpělivost, než se tělo po chemoterapii srovná.

Pozornost onkologa se soustředí hlavně na konkrétní onkologický problém. Zajímá se, zda se nebude opakovat, zda tam nádorová aktivita je nebo není… Hodnotí, zda byla chemoterapie úspěšná. Použije např. PET-CT vyšetření, které využívá radioaktivního fluoru (FDG), tj. látky, která se hromadí v metabolicky aktivní nádorové tkáni. Lékař tedy sleduje, zda se v daném místě FDG nehromadí, což by znamenalo pokračování nádorové aktivity, sleduje krvetvorbu a rakovinné markery… Zjednodušeně řekněme, že medicína dělá svůj standard.

Na začátku nebyl čas na hledání příčiny, která pacienta dovedla až k chemoterapii. A je jasné, že nebylo dodrženo základní pravidlo, totiž pravidlo, že když znám příčinu, vím, co mám léčit. A když příčinu neznám, nepátrám po ní, pak se držím stanoveného protokolu, tedy stanoveného učebnicového programu, který je sestaven na základě studií financových farmaceutickými firmami.

 

Dlouhá cesta

Myslím si, že léčení nekončí zastavením hrozby onkologickým protokolem, ale naopak začíná a před pacientem je dlouhá cesta, jak dostat své tělo do pořádku. Protože jeho tělo nebylo v pořádku před zákrokem a není v pořádku ani po zákroku. A ty kroky jsou nesnadné.

Důležitou roli zde hraje imunita, protože je jasné, že selhala

Nedokázala totiž rozpoznat rakovinné buňky a nedokázala je sama zničit, jak má ve svých „pracovních povinnostech“ zakódováno. Za imunitu to musela řešit technika, ale její neschopnost pokračuje dále. Medicína ukončila svůj standard a do zprávy je napsáno: další kontrola dle potíží.

 

Nad síly nemocného

Tehdy by se měla spojit celá rodina a udělat si vlastní rozbor situace, pojmenovat kritické faktory, jež se na rozvoji nemoci podílely a společně ony faktory odstraňovat. Protože tělo má vlastní regenerační schopnost a také imunita se tímto procesem znovu upevní.

Tento úkol je obvykle pro samotného nemocného člověka nad jeho síly. Ukazuje se, že musí nastat totální změna života celé rodiny; nejen životního stylu, ale také postojů, způsobů přemýšlení. Na problém je nutno nahlížet ze zcela jiné roviny než doposud. Protože ten starý pohled (rovina) dotyčného dovedl k rakovině a imunitní systém přitom „oslepl“. Na to není návod, je to přísně individuální a je to podmínka k tomu, aby se situace vyrovnala a rakovinný proces se neopakoval.

 

 

 

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.