Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Svízel syřišťový (Galium verum) je léčivá rostlina z čeledi mořenovitých. Je to vytrvalá rostlina, která může dorůst výšky až 100 centimetrů. Má jehlicovité listy a drobné žluté květy. Plodem je dvounažka. Jako léčivá droga se z rostliny zpracovává kvetoucí nať. Z ní se připravuje nálev nebo odvar.
Nálev se obecně připravuje tak, že se rostlinná droga zalije vařící vodou. Nechá se krátce přikrytý a pak je možné již nálev pít. Odvar se získá tak, že se části rostlin vloží do vody pokojové teploty, která se uvede do varu. Vaří se 10-15 minut, pak se nechá ještě asi 15 minut stát a scedí se. Odvar se v případě svízele syřišťového jen krátce povaří.
K hlavním obsahovým látkám této rostliny patří glykosidy galiosin, rubiadinglykosid a asperulosid, enzym parachymosin, pryskyřici, saponiny, silice, třísloviny a minerály.
Obsažený enzym parachymosin se v minulosti používal jako syřidlo (má schopnost srážet mléko) při výrobě sýrů. Dodával navíc sýrům výrazně žlutou barvu. Glykosid asperulosid má mírně sedativní (tlumivé) a spasmolytické (uvolňující křeče) účinky.
Svízel syřišťový je uznáván v medicíně pro své výrazně močopudné působení. Používá se k podpoře funkci ledvin a močového měchýře. Přispívá to k vylučování odpadních látek z organismu. Díky obsahu asperulosidu se používal i ke zmírnění nočních křečí.
Je používán také k posílení lymfatického systému. Snižuje také chuť k jídlu. Uvádí se, že si ho zřejmě z tohoto důvodu oblíbily francouzské ženy. Ovšem je třeba upozornit, že čaj ze svízele syřišťového má nepříjemnou chuť, která může u citlivých jedinců vyvolat zvracení.
Z tohoto důvodů byl svízel často součástí směsí léčivých bylin (například s celíkem zlatobýlem a hluchavkou), málo se používal pouze samotný. Ovšem v lidovém léčitelství byl svízel syřišťový používán i v jiných formách. Čerstvá nebo spařená nať se žvýkala při nemocech ústní dutiny. Používal se při přípravě kašovitých obkladů nebo mastí, které se používaly nemocech kloubů (například oteklých kloubech při revmatismu), kožních zánětech, furunklech, lehčích popáleninách nebo obtížně se hojících vředech. Poměrně poeticky zní, že se odvar používal k “omývání povadlé pleti”.
Jako zajímavost lze na závěr zmínit, že listy svízele se používaly v lidovém léčitelství k zástavě krvácení z nosu. Pro dámy může být rovněž zajímavé, že v ruské přírodní kosmetice se svízel syřišťový smíchaný se smetanou používal k vyhlazování vrásek a regeneraci pleti.
Související články
Svízel povázka (Galium mollugo)
Pomocníci z přírody u infekcí močových cest