Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pokud se projeví na sliznici nosní zánět, dochází při něm ke zduření sliznice, cévy jsou roztažené. Je zde překrvení, objem sliznice se zvětšuje a ucpává nosní průduch. V akutním stavu se tvoří sekret, hleny, to vše nos definitivně ucpává, v hlenech se množí bacily a je snadné, aby se zánět rozšířil do okolí, do středního ucha, do vedlejších nosních dutin.
Postižený člověk má snahu nos zprůchodnit a použije k tomu nosní kapky, jež mají vasokonstrikční účinek. Například sanorin nosní kapky, podle kterých se ujal termín sanorinismus.
Jejich použitím se roztažené cévy smrští, díky tomu sliznice splaskne, nosní průduch se zprůchodní, hlen má možnost odtéci, během krátké chvilky dojde k úlevě.
Po určité době však účinek kapek poleví, znovu nastane uvolnění cév, opět se začnou roztahovat a proces se opakuje, další kapkou sanorinu sliznice znovu splaskne. Je zde jistá šance, že se akutní zánět uklidní a přestane existovat nutnost použít kapky. Ale pokud pacient není v posteli, neléčí si akutní rýmu tak jak má, nýbrž se spolehne na kapky, díky jejichž účinku chodí do práce, kouří apod. … Pak se onen základní proces nelepší, účinek sanorinu se zkracuje, až vlastně přestane fungovat, tehdy sliznice zůstává trvale zbytnělá a mění se její struktura v tkáň nepružnou, tvrdou a na kapky již nereagující. Tehdy dochází ke svízelným komplikacím. Dlouhodobé používání kapek přináší pacientovi někdy až děsivé situace.
Registroval jsem příběh tehdy dvaatřicetiletého muže, který se sanorinismem trápil 24 let. Když byl malý chlapec, velice rád plaval a často se potápěl. Vše začalo zánětem středního ucha, na jedné straně, potom na druhé. V tu dobu musel jít asi 7 x po sobě na píchání. Tehdy dostal sanorin a bylo mu vysvětleno, že musí mít stále průchodný nos, jinak se stane, že sliznice nosohltanu ucpe otvor do Eustachovy trubice, hlen pronikne do středního ucha a vznikne další zánět. Chlapec si to vzal k srdci, kapal sanorin. Následně záněty středního ucha nemíval, ale bez kapek vlastně nemohl existovat – nemohl volně dýchat, musel mívat otevřená ústa, špatně spával, během noci si musel obvykle 3 x kapat do nosu, aby usnul, ráno byl pochopitelně unavený a neodpočatý, ve škole se nesoustředil.
V pubertě nastávaly problémy s navázáním kontaktu s děvčaty, za svou poruchu se styděl, připadal si jako feťák, ve městě navštěvoval vždy různé lékárny, aby si nikdo nevšiml, že si sanorin stále kupuje. Tajil to rodičům, přátelům, prošel s kapkami gymnázium, vysokou školu. Cena kapek se zvyšovala a po dvaceti letech užívání dosáhla už desetinásobku původní ceny. A on spotřebovával až 3 balení za týden.
Jeho sliznice byly citlivé na prach, na kouř, na chlad. Nemohl si dát s kamarády ani studené pivo, hned se nos ucpal. Vzácností nebyla ani krev z nosu, protože se za ten čas sliznice tolik narušila, že z ní velmi snadno krvácel.
Teprve ve třiceti letech našel odvahu a poprvé se v poradně svěřil s tímto svým problémem. Nemohl totiž snoubence déle tajit závislost na léku, za léta vypěstovanou.
To byl první krok, že se svěřil, měl silnou motivaci přestat si kapat nosní kapky. Protože pracoval v bance a každý den měl kontakt s klienty, doporučil jsem mu, aby si vzal na 2 týdny dovolenou, objednal si pobyt na chatě v přírodě. Chtěl jsem po něm, aby o svém pokusu – přestat kapat kapky – informoval lidi ze svého okolí, aby ho povzbuzovali, aby chápali, že má ucpaný nos, že mu není dobře, že bude nervózní, nevrlý… Vypozorovali jsme, že jeho stav se na chvíli zlepšoval, když měl pohybovou aktivitu, když běhal, když bylo tělo ve vysokém tempu a rozehřáté, když musel rychle dýchat. Tehdy docházelo přirozeným způsobem ke splasknutí sliznice a k reakci cév. Z toho jsme tedy vycházeli a vytvořili mu program tak, aby co nejdelší dobu, jak jenom mohl, sportoval, běhal, chodil po lese, aby co nejdelší dobu byla sliznice splasklá a mohla se hojit. Každý večer šel do sauny, aby si cévy zvykaly na proces roztahování a smršťování. Tekutiny měl pít jen teplé, ne studené. Potom jsme si sedli nad obrázkem z anatomie, na němž byly topograficky zobrazeny sliznice nosní, dutiny středního ucha a vedlejší dutiny nosní. A cvičili jsme polohování hlavy a těla přesně podle topografie hlavy tak, aby určitou dobu byla polovina sliznic dole. V této poloze musel vydržet, dokud nepocítí, že se mu jedna polovina sliznic – právě ta, která byla nahoře – neuvolnila a nosní dírka se nezprůchodnila. Tehdy měl za úkol se jemně vysmrkat a tímto způsobem dostat ven sekret, který zduření provázel. Poté změnil polohu, aby došlo k přelévání a aby se uvolnila ta spodní strana a sliznice se vystřídaly.
V noci to bylo nejhorší, za stavu přelévání nešlo spát, střídal po pěti minutách polohy. Přelévání fungovalo. Jedna polovina chvíli uvolněná, druhá ucpaná.
Také jsem mu doporučil provádění Urbanových koupelí: Napustil si do umyvadla horkou vodu a ponořil do ní ruce až po lokty. Šlo o reflex, horkem mu zčervenaly ruce, cévy se teplem roztáhly, reflexně pak reagovaly i cévy v nose, kolem nosohltanu apod., sliznice lépe pracovaly. Dva dny to trvalo, sliznice byly jako beton, ale postupně se průsvit nosu uvolňoval stále s delším a delším intervalem.
Po čtrnácti dnech se vrátil z útrpné dovolené, ale byl bez kapek. Obličej měl oteklý, celkově byl nevyspalý, unavený. Vybral si ještě jeden týden dovolené, aby si zvykl na domácí prostředí. Pokračoval v procedurách. Za dva měsíce nepoužil kapky ani jednou. Dýchání nebylo zcela volné, ale nos ucpaný nebyl. Za rok stále dýchal volně, pouze jednou při chřipce se stav zhoršil natolik, že musel v krizi použít kapky, užíval je však jen krátce a potom během dvou dnů procedur se dostal zpět do předtím dosaženého stavu.
Dnes jsou tomu již čtyři roky. Je bez kapek, ale není ještě zcela v pořádku. Sliznice je stále velmi citlivá na prach, kouř, stal se naprostým odpůrcem kouření a vyhýbá se prostorám, kde se kouří. Nemůže pít studené nápoje, hned se mu ucpe nos.
Závěr: V osmi letech si coby chlapec vytvořil sanorinismus a trvalo mu 30 let, než se dostal ze závislosti na léku… Přesto není zcela v pořádku a je poznamenán velkou citlivostí nosních sliznic.
Jeho stav hodně souvisel s psychikou, byl uzavřený, nesvěřil se, dlouhou dobu svůj problém nechával pro sebe, urputně jej tajil. Až teprve v okamžiku, kdy získal motivaci a podporu, svůj problém překonal. Když se tak dlouho a tolik natrápil, věděl jasně, čeho chce dosáhnout a tentokráte se stejnou urputností (pozitivní) se dokázal s problémem vypořádat. Mnoho jiných lidí však nedokáže tímto způsobem problém sanorinismu překonat. Jsou odkázáni na léky, na lékaře, kteří nemají jinou možnost než používat léky, kortikoidy anebo přistoupí k operačnímu odstranění zduřelé a ztvrdlé sliznice.
V celostní medicíně se řídíme pravidlem: Přírodní zákony se nedají obcházet.
Používání kapek je obcházení těchto zákonů a, jaké to může mít následky, jsem právě popsal.
Vždy když vidím v televizi reklamu na nosní kapky, uvědomuji si legální propagaci toho, jak je to snadné lákadlo. Stačí jen kápnout kapky – a nos je nádherně volný…