Proč pochybovat o sobě je vlastně dobře 

pochybovat o sobe

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Většina lidí si přeje větší sebevědomí. Když jsme si jistí sami sebou a netrápíme se tím, jestli v jednotlivých situacích života obstojíme, žije se nám po psychické stránce lépe. Ovšem je tu jedno velké ALE. Máme-li tendenci bezvýhradně a sebejistě věřit vlastní pravdě a vlastním názorům, zaděláváme si na velký průšvih. Díky zaslepenosti a špatným rozhodnutím můžeme přijít o majetek nebo si vybrat si nevhodné partnery a spolupracovníky. Jaká je tedy optimální míra sebevědomí? Proč bychom měli usilovat o tzv. sebevědomou pokoru? A proč nemají druzí rádi dokonalost, ale je jim bližší, když přiznáme vlastní omyl? 

Vysoké IQ je někdy na překážku 

Profesor psychologie na Pensylvánské univerzitě Adam Grant ve své nové knize Ještě to promysli píše, že čím vyšší má člověk IQ, tím snadněji podléhá stereotypům, protože rychleji v realitě rozpoznává vzorce. „Čím jste chytřejší, tím obtížněji aktualizujete svá přesvědčení“ (2022: 34). 

Sám někdy vyloženě žasnu, jak jsou si lidé jistí svými (radikálními) názory. Moudrý člověk je podle mě ochotný své názory neustále přehodnocovat. Říci „nevím“ chce někdy odvahu. „Nevím“ uslyšíte spíše od člověka znalého než od úplného blbce. Adam Grant nás vybízí k tomu, abychom aktivně vyhledávali opačné názory a místo toho, abychom se soustředili na to, jak máme ve své sociální bublině neomylnou pravdu, tak se stále ptali, v čem se mýlíme a proč – a na základě nových poznatků své názory revidovali (s. 36). A to i právě proto, že žijeme ve světě, který se každou chvíli mění, a ve kterém informace narůstají geometrickou řadou. Například v roce 2011 lidé museli denně zpracovat 5 x více informací než lidé o dvacet pět let nazpátek. 

Psychologové znají dva typy zkreslení: 1. vidíme to, co předem čekáme, 2. vidíme to, co chceme vidět. Příliš sebevědomí jedinci někdy podléhají zkreslení dalšímu – „jsem objektivnější než ostatní a žádnému zkreslení nepodléhám“. Jak píše Grant, častěji se do této pasti chytají chytří lidé. Čím lépe nám to myslí, tím obtížněji se nám přehodnocuje (s. 35). A problém je také to, že „pokud už něco víme, tak se uzavíráme před tím, že něco nevíme“ (s. 43). 

Proč být sebevědomě pokorný 

Určitě je dobré znát své silné stránky. Nejen při pracovním pohovoru nepůsobí dobře, když na otázku na naše přednosti, odpovíme mlčením. Věříme-li však svým silným stránkám a strategiím neomylně, zaslepuje nás podle Granta pýcha a arogance. Ani aroganci, ani sžírat se vlastními pochybami však nechceme. Grant (2022: 58) proto nabízí řešení: „Naším cílem by měla být sebevědomá pokora: věřit ve své schopnosti a zároveň si uvědomovat, že možná neznáme správné řešení nebo dokonce neřešíme ten pravý problém. Takové pochyby nám pak stačí k tomu, abychom přehodnotili stávající vědomosti, a zároveň získali dostatek sebedůvěry ke studiu nových poznatků.“  

Osobně se mi líbí definice pokorného člověka: stojí pevně na zemi a dokáže si připustit vlastní omylnost. 

Nebojme se pochybovat a dělat chyby 

Je dobré si uvědomit, že vlastní omyl není důvod k depresi. Líbí se mi postoj prognostika Jeana-Pierreho, který doporučuje – když uděláme chybu – si říct: „naučil jsem se něco nového“. Druzí lidé naše přiznání vlastního omylu neberou jako neschopnost. Naopak jsme jim bližší. Vnímají nás jako upřímné a ochotné se učit. Jestli něco lidé obecně nemají u druhých rádi, tak je to dokonalost, nikoliv omylnost. 

V čem může být pochybovat o sobě ještě dobré? Pokud velmi pochybujeme o svých schopnostech, může nás to motivovat k většímu úsilí. Pochyby o vlastních znalostech a dovednostech z nás dělají lepší studenty. A také nám to dává výhodu přistupovat ke všemu s otevřenou myslí a zpochybnit předpoklady, které ostatní považují za samozřejmé (s. 63–64).   

Jsme lidé. Budeme dělat chyby a budeme pochybovat. Neobviňujme se za to, nýbrž vězme, že to někdy může být i naše výhoda. 

Literatura: 

Grant, Adam (2022): Ještě to promysli. Brno: Jan Melvil. 

 

Jiří Hamerský 

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.