Pozdní komplikace při diabetu I. či II. typu? Ne, díky!!!

cm cukrovka

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jakmile lékař vyřkne onu diagnózu, brzy se zmíní také o striktním stravovacím režimu, který čítá přesně nalajnované dávky sacharidů, jež je třeba brát v potaz. Zároveň a zcela oprávněně neopomene možnost pozdních komplikací při diabetu I. či II. typu, pramenící z nerespektování stanovených „pravidel.“ Ony začátky zdají se být těžké, první nezdary, spousta nového, člověk najednou potřebuje myslet na deset věcí současně. Strach, strach, že to prostě nezvládne. Tato prvotní zmatenost posléze odezní, abychom si záhy připadali, jako staří mazáci. Čím více prostřednictvím glukometrů svoje tělo poznáváme, tím jsme na své cestě dále. I na těch vavřínech však zůstaňme vzhůru. Ono totiž, jakmile se po pár týdnech s diabetem neděje nic zlého, máme tendence stravovací režim rozvolnit. Do jisté míry to lze, nicméně, je dobré vnímat pomyslnou hranici, za kterou již tělu ubližujeme.

Čím je vlastně diabetes, ať už I. či II. typu, tak zákeřný?

Vzpomínám na dětství a jemné vlásky mého bratra, které mu občas babička pročísla cukrovou vodou. Sladká tekutina na nich ulpěla, aby vlasy okopírovaly každý její záměr. Taktéž cukr a vejce, které maminka v míse utřela na sladkou lepkavou směs. A z ní pak pekla. Cukr platí za velmi mocné činidlo, neboť naleptává, krystalizuje, pojí k sobě, jen si vybavme medové perníčky, slepované bílou sladkou polevou. Vybavme si zdobící sáček, který se občas sladkou cukrovou směsí ucpe. A to vše pak aplikujme na tělo, sáček mnohem složitější, než ten, kterým zdobíme perníčky. Lidské tělo je spletité, složeno z několika desítek tisíců dlouhých cév, kterými neúnavně koluje krev. Přenáší živiny, taktéž i glukózu k hladovým buňkám, aby se najedly. Tělo zdravého člověka produkuje inzulín, který otevírá buňky, aby byly glukóze snáze přístupné. Při diabetu II. typu dochází ke snížené toleranci buněk na inzulín, při typu prvním pak chybí inzulín, který by buňky pootevíral. Krev je tedy cukrem přesycená, unavené a hladové buňky se sice koupou v moři glukózy, bez inzulínu jim však nepřísluší ani jediná z jejich molekul. V obou dvou případech dochází k tzv. hyperglykémii, během které se cukr usazuje v cévách, naleptává je, ucpává, stejně jako se ucpává onen zdobící sáček. Někde tento destruktivní proces trvá déle, můžeme říct celé roky, tam, kde jsou však cévy uzounké, přesněji ve vlásečnicích, je toto riziko ucpání mnohonásobně vyšší. Proč? Zkusme si zdobícím sáčkem plným cukrové hmoty olemovat jemnou linku a pak, tím stejným zdobítkem vyplnit prostor o velikosti půl centimetru. Druhý z úkonů nám zabere podstatně více času.

Tyto drobné cévky se hojně nacházejí v očích (poškodí-li se, hrozí diabetická retinopatie), v ledvinách (diabetická nefropatie), v chodidlech (diabetická noha). Při nekompenzovaném diabetu dále dochází k poškození nervových zakončení, k tzv. diabetické neuropatii. Souhrnné poškození cévního systému označujeme jako makrovaskulární komplikace, k tomu lze ještě přidat poškození dásní, zubní skloviny, opakované záněty v těle, kvasinkové infekce, únava, únava, únava. Občas, když cestuji a nelze se držet mého zaběhnutého řádu, například v letadle a při dlouhých cestách, pocit komfortu při stabilních glykémiích vystřídá neuvěřitelný energetický propad. Už z toho důvodu je mne mnohem přijatelnější držet své glykémie na patřičné uzdě. Protože to, jak se diabetik cítí, koupou-li se buňky namísto krve ve sladkém roztoku, není život, nýbrž přežívání.

Jak tomu všemu předejít?

Abychom uchránili drobné cévky těla, především pak svou životní energii, zrak, končetiny a ledviny, je třeba tento prazvláštní „neduh“ od základu pochopit. Jiné to bude při diabetu I. typu a odlišné pak u dvojky, kde kromě přijímaného množství sacharidů, pohlídáme také tuk, cholesterol a hlavně, redukujeme váhu, snažíme se nalézt vnitřní klid a mír. U diabetu I. typu pak dobré nalézt autoimunitní příčinu, aby již nedocházelo k další destruktivní činnosti. Osobně jsem ve stravě omezila lepek, laktózu, sóju, jež je plná strumigenů, které oslabují činnost štítné žlázy. Ta je svým složením podobná slinivce, pokud tedy podpoříme ji, podaří se nám ukočírovat také naše glykémie. Ono uvědomění je však pouhým začátkem, protože krok, který následuje, je neméně důležitý.

Vyladění stravy

Zde bych se mohla dalekosáhle rozepsat, informací existuje nespočet, abych se však neopakovala, odkážu vás na své předešlé články, ve kterých se dozvíte o glykemickém indexu, sacharidech, které se postarají o stabilnější glykémii, glykovaném hemoglobinu, jenž eviduje stav červených krvinek po dobu 120 dní. Na ten se pak zaměřte, jednorázová glykémie je sice důležitá, nicméně, nastiňuje pouze současný stav, který je ovlivněn dalším sacharidovým pokrmem, stresem, mírou fyzické aktivity. Glykovaný hemoglobin však ošálíme stěží, neboť přesně vypovídá o tom, co se v těle po dobu třech měsíců událo. Všimla jsem si, že jedna z nejdůležitějších hodnot hladiny krevního cukru je právě ta ranní, neboť eviduje stav krve po dobu dlouhého spánku. Snažme se tedy o co nejpřijatelnější ranní kompenzaci. U dětí do 7,0 mmol/l krve a u dospělých nepřekračujme hodnotu 6 mmol/l. Pokud se naučíme se stravou pracovat, nakonec zjistíme, že ona počáteční striktnost nemusí být napořád.

Pohyb

Vím, mnozí se teď chytáte za hlavu, jste schopni „omezit“ se v jídle, ale pohyb: „Nééé, to po mně nechtějte :-)“ I zde je potřeba vše hezky pochopit, vyznávat pohyb jen z toho důvodu, že hovoříme o jeho prospěšnosti, v nitru však živit nechuť a stres, je rovněž k ničemu, stejně jako nehýbat se vůbec. Jak tedy na to? Z vlastní zkušenosti vím, že 30 minutová svěží jízda na kole dovede snížit hladinu glykémie až o 7 mmol/ litr krve. V praxi to znamená toliko, že si o víkendu dopřejete vydatnější snídani, případně uberete inzulín. Posléze si zajezdíte. Nechám již na vás, co je pro vás přijatelnější, osobně preferuji druhou variantu. Zdravé tělo totiž nikdy nevyprodukuje 10 inzulínových jednotek ve vteřině.

Za léčivý pohyb pokládám rychlejší procházky, kdy zhluboka dýcháme a soustředíme se pouze na nádech a výdech, případně pocity, jež jsou nám příjemné. Chmury na duši mívají na hladinu glykémií neblahý vliv. Dále pak preferuji plavání, zmíněnou jízdu na kole, skákání přes švihadlo, příjemný běh. Poslední dva zmíněné však nedoporučuji při nadváze či obezitě, mohlo by dojít k poškození kloubů.

Skvělé je, podaří-li se vytvořit svalová hmota, přebytečný cukr pak tělo snáze uloží v tzv. glykogen, jenž odpočívá právě ve svalových vláknech v podobě zásobních cukernatých balíčků. I zde, z vlastní zkušenosti, mohu jen doporučit. Nenabádám však k usilovnému cvičení v posilovnách či fit centrech, ne. Jemné protažení po ránu, kdy cvičíme s vlastním tělem, výborná je jóga, zcela postačí.

Duševní klid, smích a zpěv

„Zdravý“ člověk, tedy nediabetik, by se nyní mohl podivit, většinou si ani neuvědomíme, jaký negativní vliv má na hladinu cukru právě stres. My diabetikové, zkusme si však změřit hladinu krevního cukru, obáváme-li se, rozčilujeme, případně nás v práci honí uzávěrky, vedení či nejvyšší. Ano, není to fér, aniž bychom totiž cokoli snědli, hladina krevního cukru se neúměrně navýší. Proč tomu všemu tak je? Odpověď je jednoduchá. Při stresu či duševním diskomfortu dochází k aktivaci nadledvin, vypouštějících adrenalin, ten stimuluje činnost jater, dochází k uvolnění jaterního glykogenu, který se rovnoměrně rozprostírá do krve. Laicky řečeno, tělo při stresu očekává útok, ten se nekoná, co však s přebytečným cukrem? Pokud se tato situace opakuje, u diabetika II. typu dochází k rozkolísání hladiny cukru, ostatní si stresem na tuto nemoc zaděláváme.

Věděli jste, že smích a zpěv masíruje slinivku? Kdy jste si naposledy zpívali a kdy jste se opravdu ze srdce smáli? Stres je ve většině případů zbytečný, vždyť ony situace třeba tak či tak zvládnout. A vždy je lepší, zvládnout je klidný, než se tu donekonečna starat a trápit.

Je jen na nás, kterou z nabízených cest si zvolíme, neboť vždy máme na výběr. Volme tedy tak, aby naše duše byly šťastné.