Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na internetu jsem viděl zajímavé video, které ukazuje propojení makrosvěta a mikrosvěta. Slečna leží u vody a pomyslná kamera, která ji snímá, stoupá vzhůru. Její postava se zmenšuje v rámci zahrady, výše pak v rámci města. To se již změnila v nepatrný bod. Jak kamera stoupá, je vidět kontinent, zeměkoule. A stoupá dále do vesmíru, do galaxie, mléčné dráhy, do „nekonečna“. A potom se zase vrací, až se dostane k té slečně, přibližuje se k jejímu oku, proniká do detailů sliznice, k cévám, k buňce, k jednotlivým buněčným organelám, molekulám, atomům, do „nekonečna“.
Během jedné minuty přehlédnete cestu od nekonečna makrosvěta do nekonečna mikrosvěta.
Člověk je zkoumavý, má inteligenci, a tak zkoumá obojí. Zkonstruoval dalekohled, aby se mohl dívat na hvězdy, ale i mikroskop, aby se mohl dívat na buňky lidského těla. Vysílá sondy do vesmíru, aby zkoumal měsíc, vzdálené hvězdy, ale stejně tak nahlíží i do molekulárního světa našeho těla. Na jedné straně proniká výše do vesmíru, na druhé straně vniká do hlubší niternosti těla, ale vždy je před ním nekonečno…
A můžeme jen žasnout, jak je to podobné. Existují tam stejná pravidla a zákonitosti, je fascinující, jak celý systém funguje.
Vidíme komíny a z nich se valící dým, nad městy vidíme mrak výfukových plynů. Člověk si vyrábí energii, aby si zpříjemnil život na zemi, a proto bere ze země zdroje, těží uhlí, ropu, plyn, pak svítí elektřinou, topí si, používá přístroje, jezdí autem atd., za tu cenu, že vypouští dým a smog, který zase otravuje jeho život a přináší mu nemoci. Nutně se musí zabývat otázkou, kam s odpadem, jak jej zpracovat, jak jej likvidovat, potřebuje prostředí odjedovat, jinak zahyne. Když tuto otázku nevyřeší, dostaví se katastrofální následky.
Přírodní zákony jsou dány
… a nelze je obcházet. Musí být zachována rovnováha.
Lidské tělo si vyrábí energii z potravin. Dokonalým způsobem přes žaludek a trávicí systém z nich přijímá živiny, vitaminy, enzymy, které se mění v Krebsově cyklu v energii, ta se dostává do buněk, a ty pak vykonávají svou práci, orgány fungují, srdce pracuje, mozek myslí. Ale jsou také produkovány odpadní látky. A zde se projevuje genialita konstrukce našeho těla, je k tomu připraveno a vybaveno, dokáže odstraňovat odpady přes játra, žlučník, střeva a také ledviny. Kyslík se v plicích dostane do krve a jde k buňkám, oxid uhličitý je zase vydechován plícemi a jiné zplodiny jdou z těla ven přes kůži pomocí potu.
Mezi-buněčný prostor
A opět použiji přirovnání makrosvěta a mikrosvěta.
Na jedné straně si představte organizaci města. Má domy, mezi nimi jsou ulice, na jiném místě jsou obchody, továrny, ale je tam také park, zahrady, les. Po ulicích jezdí auta, pod silnicí jsou inženýrské sítě, kanalizace, elektřina, plyn, telefon, kabely pro televizi…
A v našem těle jsou smysluplně rozmístěny jednotlivé orgány a systémy, a ty jsou navzájem propojeny. V nitru jsou buňky (domy ve městě) a každá z nich je samostatnou jednotkou, ve které je život, kolem nich je mezi-buněčný prostor (to jsou ulice mezi domy), a tento prostor zajišťuje přísun energie, kanalizaci, komunikaci a má mnoho dalších funkcí.
V některých městech najdeme monumentální krásná sousoší, tzv. morové sloupy, které upomínají na dobu, kdy v tom městě řádil mor a vyhubil tisíce lidí. Lidé tehdy neměli ve městě vytvořen systém, který by zajišťoval likvidaci odpadu. Odpadky se prostě vyhazovaly na ulici, tam se přemnožily bakterie a vznikla epidemie. Takto to dopadne, když se poruší rovnováha mezi buněčným prostorem a mezi-buněčným prostorem, když je přeplněn odpadky. Detoxikační kapacita pak svou úlohu nezvládá.
Dnes již víme, že buňky, tkáně a orgány v těle jsou zdravé v závislosti na kvalitě okolního mezi-buněčného prostoru, který obklopuje všechny buňky našeho těla. Problém u mnoha lidí je v tom, že tento prostor je velmi znečištěný i toxický. A lze říci, že se to týká všech nemocí, které jsou označeny jako chronické.
Pokud léčení takové nemoci spočívá v tom, že se podává chemický lék, který technicky a dokonale dokáže podpořit nemocný orgán, aby lépe fungoval, a přitom není respektováno, že mezi-buněčný prostor je přeplněný a je v něm nedýchatelno, pak tato léčba není kompletní, jen prodlužuje onu chroničnost, a navíc vytváří novou nemoc z vedlejších projevů onoho chemického léku. Je indikován další lék, jenž má za úkol odstranit vedlejší příznaky toho prvního léku.
Pravda o zdraví
Pravda o zdraví leží ve vytváření podmínek pro zdravou existenci buněk, a to se stane jedině, pokud bude zdravý mezi-buněčný prostor.
Máme sice vytvořen dobrý zdravotnický systém, ale léčebný proces, který nám tento systém poskytuje, se podílí na vyléčení nemoci pouze menším procentem; ten drtivě větší podíl musí uskutečnit pacient sám. Jde tedy o to, zda jste schopni systematicky udržovat v těle rovnováhu – způsobem stravování, poměrem příjmu cukrů, tuků a bílkovin. Pitným režimem, pobytem v lese, pohybovou aktivitou.
Když půjdete ve svém městě kolem morového sloupu, mám přání, ať vám připomene, že mor vznikl na základě nečistoty v ulicích, že nemoc těla je způsobena nečistotou mezi-buněčného prostoru.
Místo nákladné investice do stavby morového sloupu investujte do dovolené v lese, na horách, kupte si kolo a jezděte na něm pravidelně, hůlky pro Nordic walking a choďte s nimi často, třeba denně, zvyšte pitný režim, ať se vaše tělo průběžně stále proplachuje, přestaňte kouřit a přejídat se. Občas si dopřejte půst, ať se mezi-buněčný prostor v klidu čistí a zdravě nadýchá, pusťte tam vzduch, ať v těle všechno proudí, tak jak má.