Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V dávných dobách, kdy člověk se člověk živil fyzicky namáhavou prací, lovem a sběrem plodin, bylo logicky hlavním požadavkem na kvalitu stravy zejména to, aby mu dodala dostatek energie. I přes to ve stravě našich předků dominovaly potraviny rostlinného původu. Ty byly přirozeným zdrojem řady prebiotických složek, tzv. prebiotik, čili látek příznivě působících na přátelské střevní bakterie. Odhaduje se, že naši předkové, lovci a sběrači, v potravě zkonzumovali až 135 g probiotických fruktooligosacharidů denně.
Poprvé byl výraz „prebiotikum“ zmíněn v roce 1990. Prebiotika byla definována jako nestravitelné potravinové složky, které příznivě ovlivňují hostitele, a tím selektivně stimulují růst a aktivitu jednoho nebo více bakteriálních druhů zejména v tlustém střevě. Tímto způsobem mohou prebiotika příznivě působit na zdraví svého hostitele. Tato definice byla aktualizována v roce 2004, kdy prebiotikum bylo definováno jako selektivně fermentovatelná látka, která umožní konkrétní změny, a to jak ve složení a/nebo činnosti gastrointestinální mikroflóry. Jednodušeji řečeno jsou prebiotika složky potravin, které podporují růst střevních probiotických mikroorganismů. Jedná se o látky nestravitelné lidskými enzymy, čímž se ve střevě stávají substrátem enzymů bakteriální mikroflóry. Mezi nejznámější probiotika patří fluktooligosacharidy včetně čekankového inulinu a galaktooligosacharidy obsažené v mateřském mléce. Mikrobiální enzymy štěpí tyto probiotické substráty na látky významné pro střevní mikroflóru i střevní sliznici. Tyto bakteriální metabolity kryjí značnou část nutričních potřeb kolonické sliznice, která není schopna vyživit se pouze substráty z krevního oběhu. Jedná se zejména o krátkořetězcové mastné kyseliny, aminokyseliny, polyaminy, růstové faktory, molekuly s funkcí neurotransmiterů a antioxidanty. Ve většině případů je efekt prebiotik založený na podpoře zvýšení počtu bakterií rodu Bifidobacterium a Lactobacillus. Tento fakt byl také jeden z prvních důvodů, proč se vědci začali zajímat o prebiotika.
Z výše uvedených metabolitů stojí za samostatnou zmínku velmi důležitá krátkořetězcová mastná kyselina s názvem butyrát. Právě bakteriální fermentací prebiotických fruktooligosacharidů (rozpustné vlákniny), jako je například inulin, dochází ve střevě k tvorbě butyrátu. Ten kryje až 50% denních energetických požadavků kolonické sliznice. Problém standardních prebiotik spočívá v tom, že se působením bakterií obvykle rozkládají jen v jedné části střeva. Tím je samozřejmě výrazně redukován jejich účinek. Nedávno však byla vyvinuta nová generace prebiotik na bázi enzymaticky upravených čekankových fruktooligosacharidů s variabilní délkou řetězce, která působící ve všech částech jak tenkého, tak tlustého střeva. Tato prebiotika se tedy postupně rozkládají v délce celého střeva a jedinečně tak zvyšují mohou zvýšit počet laktobacilů v tenkém střevě až 50x a počet bifidobakterií v tlustém střevě až 100x. V tlustém střevě navíc zvyšují produkci butyrátu. Tím je obnovena integrita střevní sliznice a omezen výskyt střevních zánětů.
Zásadním problémem dnešní doby je zásadní změna stravovacích návyků. V potravě člověka 21. století došlo v potravě k výraznému snížení podílu rostlinné složky, která vždy představovala základní zdroj prebiotických oligosacharidů. Tato změna automaticky vedla ke změně bakteriální struktury střevního mikrobiomu a ke snížení produkce butyrátu.
Butyrát produkovaný z probiotické vlákniny ovlivňuje transkripci genů pro některé cytokiny, včetně genů pro komponenty signálních drah zapojených do procesu zánětu. Dochází k inhibici aktivace signální dráhy NF-κβ, produkce interferonu y a zvýšení exprese receptoru aktivovaného peroxizomovými proliferátory γ (PPARγ). Tyto vlastnosti předurčují butyrát pro využití v léčbě zánětlivého onemocnění střeva. Studie na pacientech s tímto onemocněním ukazují, že vnitřní podání butyrátu nebo stimulace jeho produkce podáváním probiotické rozpustné vlákniny (fruktooligosacharidů), zmírňují zánět ve střevě a jeho příznaky.
Je známým faktem, že strava bohatá na vlákninu pomáhá chránit před obezitou a rezistencí na inzulín V nedávné metagenomické studii vědci zjistili, že obézní lidé mají výrazně snížený počet bakterií produkujících butyrát. Myši, kterým byla podávána prebiotika podporující produkci butyrátu střevními bakteriemi, měly nižší hladinu glukózy v krvi, zvýšenou senzitivitu k inzulinu a také zhubly. Přímé podávání butyrátu myším, zvýšilo senzitivitu k inzulínu a redukovalo jejich obezitu a to i přes to, že měly stravu vysoce bohatou na tuky. Orální podání butyrátu myším zvyšuje hladinu inzulinu v jejich plazmě na stejné úrovni jako stimulace pankreatických buněk pomocí inkretinů (hormony produkované ve střevě, používají se v léčbě diabetu II.
Například studie provedená na 48 dobrovolnících trpících obezitou prokázala, že dávka 21 g fruktooligosacharidů denně po dobu tří měsíců vedla ke snížení hmotnosti a k redukci množství tuku v oblasti břicha.
Dále bylo zjištěno, že protizánětlivý účinek butyrátu produkovaného například z probiotických fruktooligosacharidů pomáhá zabránit infiltraci imunitních buněk z krevního řečiště do tukové tkáně. Prebiotika sloužící jako zdroj produkce butyrátu by se dala použít k prevenci a léčbě chronického zánětu, který se často vyskytuje u obézních pacientů, a který je spojený se zvýšeným rizikem vzniku inzulinové rezistence, diabetu typu II. a kardiovaskulárních onemocnění.
Prebiotická rozpustná vláknina na bázi fruktooligosacahridů může mít výrazný vliv i na nervový systém. Studie prokazuji, že při jejich konzumaci dochází ke zvýšení koncentrace serotoninu ve střevě. Ten zodpovídá za zvýšení střevní peristaltiky. Konzumace fuktooligosacharidů by ta měla být první volba při řešení konstipace.
To, že konzumace probiotických fruktooligosacharidů má vliv i n správnou imunitu dokazuje řada studií. Vzhledem k tomu, že dominantní část slizniční imunity je utvářena právě na úrovni střevní sliznice, je logické příznivé působení prebiotik v této oblasti. Například studie provedená na dětech od narození do věku 2 let prokázala, že konzumací probiotických fruktooligosacharidů lze u dětí statisticky výrazně snížit četnost infektů, vyžadujících léčbu antibiotiky.
Lze spekulovat nad tím, že příčinou celé řady onemocnění dnešní moderní doby je právě nevhodná strava, resp. nedostatek probiotické vlákniny, která zajišťuje zdravou kompozici střevní mikroflóry. Odhaduje se, že v dnešní době člověk zkonzumuje denně kolem 14-18 g rozpustné probiotické vlákniny denně. Dle FDA se jedná přibližně o polovičku toho, co bychom měli pro udržení našeho zdraví sníst. Je to poměrně radikální redukce z původní denní porce 135 g rozpustné probiotické vlákniny, které měli obsažené v potravě naši předkové. Nemyslíte?