Když se ocitneme na dně a sny se rozbijí na střepy (pohled psychologa)

Když se ocitneme na dně a sny se rozbijí na střepy (pohled psychologa)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nesmírně si vážím všech, kdo si v životě prošli nebo právě procházejí něčím hodně těžkým. Protože někdy to všechno zvládnout a přežít vyžaduje až nadlidské úsilí. Věřím, že si rámcové okolnosti a podmínky svého života vybíráme už před narozením, a proto mám ke každému člověku s obtížným „osudem“ mimořádný respekt. Prožívat krizi bolí, naše duše však zpětně z těchto nesnadných chvil získává nejeden dar.

Je přirozené, že nás nepříznivá situace pohltí. Že nejsme schopni chápat, že daná prohra je třeba začátek úplně nového příběhu – cesty, na jejímž konci na nás čeká nečekané štěstí. To, že se věci bortí, může ve skutečnosti znamenat, že se věci v našem životě jenom přeskupují a dávají do pohybu. Neboli, jak říká spisovatel Dušan Kadlec: „Některé bouře nepřicházejí, aby ničily. Některé přicházejí, aby nám vyčistily cestu.“

Když jsem ještě jako psycholog pracoval v psychiatrické léčebně, pozval jsem na naše ženské oddělení paní Květu Fialovou. Pro naše utrápené ženy měla jednoznačné poselství: „Holky, ještě nikdy se nestalo, aby když se v životě zavřou nějaké dveře, aby se jiné neotevřely.“ A letos se mi dostalo cti nejen doprovázet několik klientů v opravdu hraničních životních situacích, ale také se dotknout dna na chvíli sám. Právě tyto silné příběhy se staly inspirací pro tento článek. Stále sice patřím mezi ty, kdo mají dobrou náladu téměř neustále, zároveň však tak trochu lituji lidi, kteří nikdy nezažili velký pád, strádání a nejistotu z budoucnosti. Protože jsou ochuzeni o kontrasty, hloubku, pravou syrovost života. Jaká další požehnání pro nás prožití krize může mít?

1.) Čím větší utrpení, tím větší je vděčnost po jeho skončení

Prožívaný nedostatek je trenažérem vděčnosti. Asi každý, kdo někdy absolvoval několikadenní pobyt ve tmě, mi dá zapravdu, že vděčnost z možnosti vidět po odchodu znovu sluneční paprsky a vnímat naplno všechny barvy, je nevyjádřitelná. Ještě mnohem silněji to funguje v běžném životě:

Teprve, když nás začne něco bolet, si začneme vážit zdraví. Když nás něco bolí dlouho a moc a máme obavy i o svůj zdravotní stav – a pak ta bolest zmizí, chce se nám skoro až vznášet. Znám ženu, která se dlouho trápila rozchodem a když jí pak po několika měsících přišel do života někdo ještě mnohem lepší, mnohem více si nového vztahu vážila, její vděčnost byla několikanásobná.

A obrovským zážitkem pro mě bylo poslouchat dívku, která dlouhou dobu neměla žádné stabilní útočiště na přespání, žádný domov. Kočovala z jednoho místa na druhé – střídala ubytovny, občas byla u přátel a někdy si ustlala i venku pod širákem. Pro ni pak mít jeden stálý, obyčejný pokoj pro sebe bylo to největší štěstí světa. Když mi popisovala, jak moc je za své nové bydlení ráda, prýštila z ní tak čistá a upřímná radost, že mě to donutilo k zamyšlení, proč je pro mě to, že mám kde bydlet, naprostá samozřejmost. Svým způsobem jsem jí tu intenzivní radost záviděl. Jenže mnohdy je současná radost vykoupená právě minulým utrpením. Proto nebývá vždy nejmoudřejší stěžovat si ve svízelných okamžicích na osud. Možná díky tomu, co se děje dnes, budeme šťastní v budoucnosti. I když to dnes ještě nechápeme. Nevidíme. Nedává nám to smysl. Až čas ukáže, k čemu bylo současné soužení dobré.

2.) Čím silnější negativní emoce, tím silnější motivace pro změnu

Někdy trpíme, jako by nás někdo natahoval na skřipec. Věci, které prožíváme nejvíce dramaticky, pro nás mají největší význam. Obvykle jde o něco pro nás zcela zásadního. I zde, z určitého úhlu pohledu, platí, že čím hůře, tím vlastně lépe. Představte si prak, který se napíná směrem dozadu: Jakmile se dostane do nejzazší pozice, gumička se prudce vymrští vpřed. Právě v momentech největšího utrpení – když už je bolest nesnesitelná – v nás často vytryskne gigantická touha po změně. Po opaku. Po zářícím zdraví, naplněné lásce, hojnosti financí. Právě v tomto bodě obratu často lidé přestávají kouřit, konečně se přestěhují nebo udělají to, co tak dlouho odkládali. Celou svou bytostí vědí, co si nyní přejí. Vše se projasní, zjednoduší, zrychlí. Změna, která je často otázkou jednoho rozhodnutí, se může udát někdy okamžitě. A dokonce i některé negativní emoce, jako je třeba hněv, nemusí být vždy na škodu. Hněv může být „palivem“, energií a motivací dotáhnout změnu do konce. Negativním způsobem prožívané změny, chaos a utrpení lze chápat jako urychlovače různých procesů a růstu v životě člověka.

3.) Teprve, až všechno selže, tak se vydáváme na cestu k sobě a své duši

Nejedny podnikatele v době největší covidové krize, která zcela zruinovala jejich dosavadní způsob života, jsem slyšel říkat: „Nám už teď zbývá se jenom modlit k Bohu.“

I když jsou výjimky, tak kdy se nejčastěji začíná člověk zabývat seberozvojem nebo duchovní cestou? Když touží zlepšit svůj život. Když je dole.

Kdy mám já sám největší chuť učit se novým věcem a zdokonalovat sám sebe? Po nějaké životní „porážce“. Když jsem dole.

Pokud nás naše „selhání“ přivádí na cestu a tato cesta rozvoje vlastního vědomí je z jistého pohledu v životě to úplně nejvíc, můžeme všechny tyto naše „neúspěchy“ ještě vůbec považovat za něco špatného?

4.) Tváří tvář bezmoci musíme připustit, že život nejde ovládat ani vlastnit

Věřím, že život si do jisté míry tvoříme sami. Někdy však přichází zásah z „Vyšších míst,“ z rovin, kam naše ego a náš rozum nedosáhnou. A to je na životě vlastně krásné. Že tu vždy bude něco, co nás přesahuje a co nás překvapí. Že je pro nás napsán často napsán tak impozantní a dechberoucí scénář, kde by nás nikdy nenapadlo, že se věci odvinou právě takovým způsobem. Někdy radostným a někdy, který nás sice bolí, ale o to větší blahorodí přinese v konečném důsledku naší duši.

Ne, tento článek neměl být oslavou utrpení a vnuknout čtenáři myšlenku, že bolest je ta nejlepší věc na světě. Osobně si myslím, že je pro nás, lidi, optimální 90 % i více času trávit ve stavu čisté lásky, vděčnosti a až jakoby extatické radosti. Ochutnat odvrácenou stránku života – jak jsem se snažil popsat v tomto článku – má však také svůj význam. Nikdy se za svá selhání neobviňujte, nikdy jich nelitujte a nikdy neberte svou současnou situaci jako definitivní. Vše je dočasné, vše se neustále mění, vše jednou pomine. Mimochodem, i ta nejfatálnější věc jako je smrt, neznamená definitivní konec, ale pouhé převlečení kostýmu. A i z té největší krize vyjdeme jednou vítězně.

Jak umět vše, co se stane, přijmout, učím na semináři VNITŘNÍ KLID V NEKLIDNÉ DOBĚ: https://www.jirihamersky.cz/seminare

V článku byl použit citát z knihy:

Kadlec, D. (2019): Ze dna ke hvězdám.

Jiří Hamerský

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.