Kaše, jako odvěký základ našeho jídelníčku - Komplexní přístup ke zdraví

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Zajímavé, viďte, kam nás osud mnohdy zavane. Ačkoli jsme původní profesí historik, později se neuvěřitelnou spletí životních kotrmelců dostáváme k oborům, o kterých jsme původně neměli tušení, že bychom k nim mohli vůbec kdy přičichnout. Mnohdy však zjistíme, že se i tak vzdálená povolání, jako jsou například historie a výživa, mohou krásně, a hlavně smysluplně prolínat. Jako byste rozházeli různobarevné kuličky a ty přesně zapadly do domácích důlků. Dnes vám tedy ukáži, jak se dva zdánlivě odlišné obory mohou vzájemně doplnit. Prostřednictvím kaše, kterou můžeme snídat či večeřet, doplnit jí svačinu, přichystat na způsob zdravějšího dezertu. A to dokonce i v redukci či diabetickém jídelníčku. Kaší lze vyplnit stravování dětí, kupodivu, byť je mnohdy těžké se plně zavděčit, kaše mnohé děti tolerují, mají je rády. Osobně vždy dělám tak, že uvařím základ, ať už z pohanky, ovesných vloček či jáhel a na stůl do misek nasypu oříšky, semínka, sušené ovoce, kakao, přidám tvaroh a kousky čerstvého či dušeného ovoce. A každý si pak kaši dotvoří k obrazu svému. Za hlavní benefit pokládám to, že kaše platí za ve velmi rychlý a snadno připravitelný pokrm. Pokud ji správně skombinujeme, též zasytí, pohladí i v šetřící dietě, kdy je skladba jídelníčku velice omezená.

Kaše, prostý základ jídelníčku našich prapředků

K nejstarobylejším a nejvýznamnějším jídlům u našich předků patřívala kaše. V době, kdy na horách ještě nezdomácněly brambory a chléb býval vzácný, hrála kaše ve výživě obyvatelstva svůj patřičný prim. Kaše náleží starým pohádkám, písním, nechybí na žádné hostině a platí též za jídlo obřadní. Z mnoha druhů zrn, která se mlela a lámala na prostou kaši zmiňme například oves, proso, jáhly (obroušené proso), pohanku, ječné kroupy, rýži, ale i kaši z klasické čočky zelené. Jiný kraj, jiný mrav a to, co s oblibou snídávali na Valašsku, kde brzy po ránu misku zaplnila kaše z milované pohanky, jinde, například kousek na Hané, striktně odmítali a s ušklíbnutím zavrhovali. Namísto pohanky pak Hanáci ve velkém užívali ječné krupky. Za nejvzácnější se považovala kaše ze pšenice nebo ze rži, zvaná krupičná kaše nebo jen krupica. Krupice ze pšeničné mouky se dostala jen na nedělní stůl, v chudé domácnosti se vařívala pouze jednou ročně, a to na Vánoce.

Vaření krupice bylo velmi jednoduché, přesto, kraj od kraje, otisknul do této voňavé snídaně svůj typický kolorit podložený tradicí a zvyky. Na většině území se krupice za neustálého míchání vsypávala do vařícího mléka, osoleného, případně oslazeného nebo do mléka rozředěného vodou v poměru 2:1. Vařila se v hrnci železňáku, postaveném na třínožce, na otevřeném ohništi. Během vsypávání do hrnce ji bylo třeba pečlivě míchat, jinak by zhrudovatěla či se připálila. Uvařená krupice se posléze vylila do velké mísy na stole a tam se omastila či ochutila. Často se však krupice pouze uvařila ve vodě, poté se vyklopila na místu a následně přelila studeným mlékem.

Vzpomínám na knihu Karla Klostermanna, velkého šumavského milovníka, který v knize Mlhy na Blatech popisuje uctivé pohoštění hospodáře, jenž právě přišel na návštěvu. Na stůl se tehdy snášela pečínka v doprovodu zelí a brambor, zatímco hospodář poprosil o krupičnou kaši, kterou byl zvyklý se svou rodinu k večeři jídávat.

Kromě pšeničné a žitné krupičné kaše se vařívaly kaše ze všech ostatních druhů obilnin. V nouzi se vařívala kaše ječmenná. Byla chutná, ale nebyla příliš v oblibě pro mnoho osin a ostrých slupek. Lidé však neupřednostňovali ani kroupy a lámanku z ječných krup. To vše považovali za nouzová jídla.

Jaké jsou benefity ječmene?

Střední glykemický index,
Bohatý zdroj vlákniny, na 100 g připadne zhruba 7 g této balastní látky,
Zdroj křemíku, který přispívá k vyladění vazivové tkáně,
Výborné sytící vlastnosti,
Zahřívající charakter,
Vzhledem k široké škále minerálních látek podporuje vyčerpaný, demineralizovaný tělesný systém.

Také ovesná kaše se jedla. Oves se dal napřed vysušit na kamna a potom se kameny na žernu zvedly tak, aby se oves zbavil slupky a rozlámal na kousky. Ovesná kaše byla velmi pracná, musela se dlouho a důkladně žernovat. Není divu, že potom… kaménky z mlýnca křupaly v zuboch. Co sa mlýnců zedřélo.

Kaše z pohanky

Popravdě, miluji ji ze všech kaší nejvíce, chuť pohanky je mi skutečně blízká. Peču z ní chléb, chystám knedlíky na sladko, připravuji koláč, buchtu i bábovku, na Vánoce zdobím pohankové perníčky. Pohanku též chystám na způsob rizota, slané přílohy, palačinek či placek. A rovněž, moc ráda z ní vařívám sladkou krupici, ale i kaši, kterou doplním o kokos, rozinky, čerstvé jablko, lněný olej, oříšky. Přidat lze též čerstvé ovoce, tvaroh, tak, jak jsme zvyklí, jak naše vnímání a trávení dovolí.

Na Valašsku se pohanka objevila poprvé v 17. století, kdy jí valašský lid hluboce propadl. Semletí pohanky však bylo ještě obtížnější než semletí zrna na obilnou kaši, a to pro její velmi tvrdou slupku. Budovaly se speciální mlýny, tzv. kašníky, kam se pohanka svážela a mlela. V Hostašovicích, v obci při severozápadním okraji Valašska, se mletí pohanky stalo v údobí od konce 19. století do 1. světové války důležitým zdrojem výživy a výdělku usedlíků, zejména pak chalupníků. Za jednu zimu tu zpracovali až 55 vagónů pohanky. Konečná úprava pohanky byla podobná jako u obilných kaší. Vařila se ve vodě nebo v mléce. Při polních pracích se uvařila ve slané vodě, kamenný hrnec s pohankou se dal do sklepa, přikryl deskou a v poledne se donesl na pole. Kaše se rozdrobila do mísy a polila sbíraným mlékem nebo kyškou. K nejvzácnějším kaším patřila pohanková omaštěná škrakou, to je rozpuštěnou slaninou zalitou mlékem.

Pohanku řadíme na seznam vysoce výživných plodin a proč si ji můžeme oblíbit také my?

Střední glykemický index, je tedy výborná při redukci i diabetu,
Přirozeně bezlepková, zahřívající potravina,
Zásaditý charakter,
Cenný zdroj vlákniny, na 100 g pohanky připadá zhruba 12 g balastní látky,
Zajímavý zdroj rutinu, jehož nejvyšší koncentrace však připadne květům,
Téměř celistvý rostlinný B-komplex,
Na 100 g pohanky připadne téměř 75 % doporučené denní dávky hořčíku a 100 % manganu,
Potravina lahodící zdravé střevní mikroflóře.

Kaše z prosa

Kaše z prosa se zapékala. Proso se alespoň 3 x spařilo vroucí vodou, aby se eliminovala případná hořkost zrnka. Poté se povařilo v mléce, omastilo se a osladilo. Kaše se dávala zapéci, následně se ukrojila, položila na talíř, posypala cukrem, skořicí a jedla se jako koláč. Častým přídavkem bylo i sušené ovoce, ať už celistvé či na způsob povidel, marmelád. Mnohde se kaše sypala též prachandou z nasušených a podrcených hrušek.

Jaké jsou benefity prosné kaše, případně té z jáhel, kdy jáhly vznikají obroušením prosa?

Střední glykemický index,
Přirozeně bezlepková potravina,
Zásaditý charakter,
Zahřívající potravina,
Pozitivní účinek na slinivku břišní, slezinu, oslabený žaludek,
Výborný zdroj vlákniny, na 100 g potraviny připadne zhruba 8 g vlákniny,
Výborný zdroj železa, manganu, hořčíku, křemíku, vitamínů skupiny B.

Kaše určitě vyzkoušejte, ať už na sladko či naslano. V létě se dají uchystat s jahodami a lesními plody, taktéž i meruňkami, švestkami či rybízem. Přes zimu do nich pro změnu podusme dobré jablko či hrušku. Kaše doplňme o oříšky či kvalitní oleje, osobně doporučuji olej ze lnu, který nabídne zajímavé množství omega 3 NMK. A pokud máme problém jídelníček naplnit 30 g vlákniny, přidejme jablečný pektin. Vyhrajme si také s kořením, jako je skořice, hřebíček, anýz, vanilka. Ve slané verzi použijme například Harissu, římský kmín, koriandr, lahůdkové droždí. Nezapomínejme ani na zelená natě. Nechť nám všem chutná a jsme zdraví.