Jak překonat úzkosti a být v přítomnosti. Malířka Šárka Bilinová: „Pomáhá mi meditace“

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Co dělat, když se necítíme dobře? Malířka Šárka Bilinová, sestra herce a zpěváka Šimona Biliny, v rozhovoru pro Celostní medicínu ukazuje, jak se vyrovnat s úzkostí a jak hlouběji prožívat přítomný okamžik. Čekají vás praktické tipy i upřímné sebeodhalení. Šárka má zesílené, originální vnímání reality – rozhovor tak může být inspirací nejen pro všechny hypersenzitivní a umělecky zaměřené čtenáře.

Šárko, co Tě nejlépe charakterizuje?

Jsem svůj žák. Učím se denně hledat tu pravou podstatu toho, proč tu jsem. Věřím, že tu skutečnou pravdu, která je jedna, najdeme každý jenom sám v sobě.

Hledání pro mě ale není procházka růžovým sadem, patří k tomu často i šťourání se ve starých nezahojených ránách. Jelikož jsem hodně citlivá, je můj život jedna velká houpačka nahoru a dolů.

Říkáš, že víš, jaké to je být v životě i dole. Chceš být trochu konkrétnější?

Bez dole by nebylo nahoře, už to beru jako nedílnou součást života. To, s čím se potýkám já, jsou stavy úzkosti. Stálo mě to mnoho nervů, kamarádů a bezesných nocí. Čím déle ale s nimi mám tu čest, tím lépe je začínám chápat a využívat třeba i v mé tvorbě. Vytvořila jsem si svoje rituály a techniky, které mi pomáhají s nimi pracovat a odkrývat příčiny vzniku.

Co ti pomáhá, aby ses cítila lépe?

Je toho spoustu. Takovou prevencí se pro mě staly právě rituály. Snažím se například každé ráno začít stejně, a to jógou, sklenicí teplé vody a když se mi to podaří, tak i studenou sprchou. Náš mozek totiž miluje rutinu a tím, že mu dopřejeme nějakou činnost pravidelně, má pocit, že má vše pod kontrolou. Hezky a plynule si tak nastartuji den a vše jde najednou lépe.

Ale co je pro mě taková kotva v každé situaci, je přítomný okamžik. Uvědomění si toho, co právě teď dělám. Vše se odehrává právě teď. Vždy je to nějaká skládačka v podobě vjemů, myšlenek, pocitů, zvuků, barev, vůně, chutě, …nic víc. Nemám pak tolik myšlenek na to, co bylo a bude.

Hodně se u mě změnilo také při změně stravování. Maso nejím už déle, ale nyní jsem ze svého jídelníčku vyřadila i mléčné produkty, to tedy hlavně z etických důvodu. Přijde mi, že to zatím dělá stejně dobře mému mentálnímu zdraví, jako i zdraví fyzickému.

Ve chvílích, kdy se mě úzkost snaží ovládnout, mám také pár osvědčených triků a tipů. Například navázání očního kontaktu s lidmi kolem, ať to jsou známí či neznámí. V lidských očích je hloubka, která mě vždy nějakým záhadným způsobem dokáže uklidnit. Další trik, který mě naučil brácha, spočívá v tom, že když zažívám negativní situace, tak se snažím tělo naprogramovat na určité mně blízké slovo, které mě od té špatné myšlenky odvede. A tak jsem si přišla na krásné slovo třpytka. Když mi najíždí negativní myšlenka a já si to slovo opakuji, začíná mi být lépe. Je to jenom slovo, ale přináší mnoho. Poté mi v těchto situacích pomáhají i různá dechová cvičení či intenzivní opakování zatínání a uvolňování svalů, to mě vždy aspoň na chvíli zbaví tenze.

V neposlední řadě to, co mi odpovědělo na hodně otázek, byly knihy jako například Síla našeho podvědomí, Čtyři dohody, Moc přítomného okamžiku, Mnich, který prodal své ferrari, Alchymista, …

Je toho opravdu mnoho. Hlavní je podle mě si ten problém uvědomit a připustit, že existuje. Poté už se po té cestě sebeuzdravování jde lehčeji.

Co je pro Tebe v životě nejdůležitější?

Důvěra v život.

Ty se věnuješ malování obrazů. Tvá výstava, na které jsem měl možnost být, se jmenovala ČAS JE TEĎ. Co pro Tebe tato slova znamenají? Jak vnímáš čas?

Jestli naše existence není pouhá iluze, tak jediné, kdy se můžeme ujistit, že žijeme, je právě teď. Teď! Minulost máme v hlavě jenom v podobě vzpomínek. Ale co já vím, jestli ta databáze je pravdivá a opravdu moje, nebo jestli jsem se ráno probudila v těle někoho jiného a nahrál se mi do hlavy celý jeho život předtím. No a budoucnost? Třpytka!

Jak vlastně Tvé obrazy vznikají?

To je těžká otázka. Každý obraz vlastně vzniká jinak. Někdy si dělám skici před, někdy začínám malovat rovnou. Záleží také, jak se u toho cítím. Většinou ani nemám jasnou představu, co jdu malovat. Plátno v průběhu malby třeba i přetáčím na jinou stranu a maluji něco úplně jiného. To, co mají ale společné všechny obrazy, je právě to plné soustředění se, když je tvořím. Je to pro mě opravdu činnost, kterou vydržím dělat hodiny, a přitom mě to ještě nabíjí.

Co Ti, kromě malování, pomáhá dostat se do přítomnosti?

Jen samotné uvědomění si, že jsem byla nepřítomná mě dělá přítomnou. Takže se několikrát za den ujišťuji, jestli moje tělo nejede na automat.

Jak konkrétně medituješ?

Dřív jsem si pod pojmem meditace dokázala představit jenom nějakého mnicha se zkříženýma nohama v klášteře. Pak jsem si postupně přišla na to, že meditaci může člověk zažívat při běžných denních aktivitách, jako je třeba chůze, jedení, jen takové koukání do prázdna, práce na zahradě, … Je to vlastně opět o tom přítomném okamžiku, kdy jsme si vědomi toho, co děláme a co se v daném momentu děje kolem nás. V tu chvíli je naše mysl tichá, ale přesto bdělá. A tomu já říkám meditace.

Snažím se ale i provozovat meditaci v úplném klidu, jako ten mnich. Když jsem se prvně pokoušela meditovat, tak jsem přišla na to, že při zapojení více smyslů se do stavu relaxace dostávám snadněji. Nejvíc mě asi uklidňuje koukat se do hořící svíčky, a k tomu si ještě zapálit vonnou tyčinku. Moje zatím největší zkušenost s meditací se odehrála na kurzu Mindfulness pod vedením Zdeňka Nového. Po hodině a půl soustředěné pozornosti na dech jsem prožila explozi lehkosti a přišlo mi, že je najednou celá planeta také tak lehká a všichni lidé i zvířata zažívají podobný stav.

Jak to udělat, aby bylo na světě co nejvíce lásky?

Milujme sami sebe, poté budeme milovat i svět kolem.

Na závěr se ještě zeptám, jestli máš nějaké oblíbené motto nebo myšlenku, kterou miluješ.

Líbí se mi myšlenka od E. Tolleho z knihy Moc přítomného okamžiku, ve které přirovnal budoucnost a minulost k Měsíci. Měsíc sám o sobě nezáří, světlo mu dává Slunce. Stejně tak my dáváme minulosti a budoucnosti světlo tím, že jim věnujeme pozornost. Bez naší pozornosti by minulost ani budoucnost nemohla existovat. Protože jediné skutečné je přítomný okamžik.

Šárko, moc Ti děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!

Šárku Bilinovou můžete sledovat na jejím Instagramu: https://www.instagram.com/bilinova_s/.

Její obrazy si můžete prohlédnout zde: https://2media.cz/umelci/blog/portfolio-item/sarka-bilinova/

Jiří Hamerský