Čtení knih je klíčové pro děti i dospělé

cteni knih

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

„Mnoho knih je jako klíč k neznámým komorám na hradě vlastního já.“ —  Franz Kafka

Historie měsíce knihy se vztahuje k roku 1955, aby v roce 1989 tato připomínka zcela zanikla. Později se však dočká opět svého entrée, a to prostřednictvím Týdne knihoven, který má pomoci dětskému, ale i dospělému čtenáři, přiblížit hodnotu psaného textu. Měsícem březnem však tyto akce nekončí, neboť hned 2. dubna si připomínáme Mezinárodní den dětské knihy, který bývá propojen s milou akcí Noc s Andersenem, o pět dní později pak slavíme Den vzdělanosti, 20. dubna pak Mezinárodní den svobody tisku a o tři dny později Světový den knihy a autorského práva.

Od vynálezu knihtisku k dnešnímu dni uplynulo zhruba 580 let, kdy tenkrát Johannes Gensfleisch Gutenberg zdokonalil proces sazby skládané ze sériově odlévaných tiskařských liter. Tímto způsobem v roce 1455 vytiskl v Mohuči 42řádkovou Bibli. Před vynálezem knihtisku, který celý, původně složitý proces ulehčil, byly knihy velmi nákladné, neboť se opisovaly ručně, na drahý pergamen a tento počin náležel především mnichům. Prostý lid se ke knize téměř nedostal, za prvé, ne každý uměl číst, díla byla vedena pouze v latinském jazyce a třetím důvodem byla právě cena. V druhé polovině 15. století se však vynález knihtisku rychle šíří Evropou, kdy se tisknou nejstarší evropské tisky nazývané inkunábule. Za kolébku českého knihtisku je považováno město Plzeň, kde byla v roce 1476 vytištěna Statuta Arnošta z Pardubic. Jednalo se o církevní zákoník psaný latinsky, který stanovil hlavní zásady církevního práva na území tehdejší nově vzniklé české církevní provincie. Starším dílem by snad mohla být už jen Kronika trojánská, vydaná asi v roce 1468, taktéž v Plzni

Děti a knihy

To, co bylo kdysi takovou vzácností, je již dnes zbožím běžným, hojným, velmi snadno dostupným a přeci, ne každý čte a hlavně, nečtou ani mnohé děti. V roce 2013 uskutečnila Národní knihovna ČR první celostátní reprezentativní průzkum dětí školního věku se zaměřením na četbu a na vztah dětí ke knihám a knihovnám. Cílovou skupinou byly děti ve věku 9 až 14 let. Na vzorku se podílelo 1 519 respondentů. Z průzkumu vyplynulo, že čtení knih patří k zábavným volnočasovým činnostem pro 47 % českých dětí, 29 % však nepřečte ani jednu knihu měsíčně. Takové děti pak tráví volno především prostřednictvím internetu a televize, kdy vybírají mnohem pohodlnější zábavu s minimem úsilí, pohybu a aktivity. Přitom, čtení knih je pro děti klíčové, neboť

  • rozvíjí slovní zásobu*,
  • pomáhá se snáze vyjádřit,
  • napomáhá fantazii,
  • dovolí odpočívat, a zároveň nenechat ustrnout mozek,
  • odstraňuje komunikační propast mezi kamarády a spolužáky,
  • chrání dítě před hrozbou ze strany masové kultury,
  • formuje čtecí návyky a podporuje získávání vědomostí po celý další život.

*Podle studie Kalifornské univerzity v Berkeley zvyšuje čtení slovní zásobu o 50 procent více než televize.

Jaká malá jsem knihy doslova hltala. Vzpomínám si na svůj první čtenářský průkaz, návštěvy knihovny, na to, jak jsem rostla a z dětské sekce přešla do té dospělé. I zde jsem však chodívala nesmírně ráda, prošla jsem si oddělením červené knihovny, sci-fi, cestopisů, historických románů, filozofie, seberozvojem. Četla jsem skutečně odmala, vše mne velmi bavilo, začalo knihami ilustrovanými Helenou Zmatlíkovou, přes Foglarovy Rychlé Šípy, Malého prince od Exupéryho, milá díla Karla Čapka. Později, tím, jak se člověk v jazyce posouval, nasával zcela nová větná spojení, slova, sousloví, vtip ukrytý do knih slavných, ale i méně slavných, často i zapomenutých autorů, začala jsem sama psát. Myslím, že tak máme všichni, kteří publikujeme a vydáváme knihy. Za námi je zástup literatury, kterou jsme se s lehkostí, ale i tíhou prokousávali a v našem psaní je pak téměř každé takové dílo.

Knihy nám dovolují těšit se,

ať už jsme dospělými anebo dětmi. Možná znáte onu touhu, se kterou sedáte k dobře napsané knize, abyste poskočili zase o pár kapitol dál, kdy doslova bažíte po dalším dobrodružství. Na mysl mi například vytanou knihy J. K. Rowlingové, autorky slavného Harryho Pottera. Anebo, začtete se do příběhu životem zkoušeného hlavního hrdiny, u kterého téměř ani nedýcháte, abyste s ním dopluli do cílové roviny. Zde si vybavuji velmi dobrou knihu Yanna Martela, Pí a jeho život. Výborné knihy Karin Lednické, kde uvedu například Šikmý kostel, Kateřiny Tučkové, autorky díla Žítkovské bohyně, ale též méně známé knihy Vyhnání Gerty Schnirch. Případně starší, avšak strhující dílo od Silvie Magi Bonfanti, Speranza, příběh prosté ženy, zachycující drsnou životní skutečnost, prostoupený láskou k životu a odvahou mu čelit. Speranza vyrůstá jako sirotek v zapomenutém kraji italské Emilie, kraji rýžovišť, močálů, malárie a bídy. Svou chutí k životu však překonává všechny nesnáze a útrapy každodenní těžkosti. V pozadí Speranzina dramatu zaznívá drama Itálie: události mezi dvěma světovými válkami, nástup fašismu, válka a odboj.

„Knihy jako největší přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně a jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí věci našemu zraku velmi vzdálené. Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih.“

Jan Amos Komenský

Knihy nás mohou naučit odvaze či rozhodnosti,

alespoň některé. Může se jednat o díla věnovaná seberozvoji. Zde zmíním výborný spis od Laurenta Gounella, Bůh chodí po světě vždycky inkognito. Případně milé dílko našeho poradce Celostní medicíny, Jiřího Hamerského, Sedm poselství, inspirativní příběh o hledání štěstí, lásky a naděje. Takové literatury je však nespočet a nemusí jen urovnat to, co čeká, abychom v sobě vyžehlili a zlepšili. Některé knihy nás mohou nadchnout tak, že se pak dostáváme ke zcela novým zálibám, ať už v bylinkaření, zde vám může být vodítkem má nová kniha Štědrý bylinářův rok, anebo zdravém způsobu života. Zde mne v poslední době nadchla kniha Michaely Luňáčkové s příznačným názvem, Kniha na celý život, kde se můžete naučit chystat spoustu bezlepkových dobrot a kniha je též pomocníkem i při dalších potravinových alergiích či intolerancích.

Knihy nám dovolí zvolnit a spočinout.

A to je právě to, co naše dnešní uspěchaná doba vyžaduje a potřebuje. Zvolnit, nebažit, plynout, sednout si, na chvíli se natáhnout do zelené trávy, do houpačky mezi stromy, vypnout vlastní myšlenky a věnovat se textu. Prostě jen být. V přítomném okamžiku, jen tak sedět na zídce a houpat přitom nohama.

Možná máte také tak, na vašem stole leží hnedle pět rozečtených knih. Jedna s povzbuzujícími úvahami, které vyzobáváte jako mandle z koláče, vedle ní pak kuchařka, dále dobrodružný román, cestopis, některá z knih pro děti. Pokud jste vášnivými čtenáři, hádám, že máte zrovna tak. A je to správně, přesně, jako řekl milovaný Karel Čapek: „Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“

Rozloučím se s vámi ještě jedním citátem, konkrétně od Michaela Jacksona, na který jsem nedávno narazila a který mi pak ještě dlouho zůstal v paměti. „Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem. Filozofie je můj oblíbený předmět. To, co je skvělé na čtení, je, že na jednom řádku můžete narazit na něco, co jste se snažili vyjádřit celý život, nebo něco, na co jste se snažili přijít celý život.“

A zároveň přeji, aby se vám do rukou dostávaly jen kvalitní knihy, ze kterých bude mít vaše duše radost.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.