Benedikt lékařský (Cnicus benedictus)

cm sazenicky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Benedikt lékařský patří do čeledi Asteracea (hvězdicovité). Celá rostlina je pokrytá charakteristicky značným množstvím chloupků. Květy jsou žluté barvy, plodem je nažka. Rostlina je pěstována v Evropě, jižní Africe, Severní i Jižní Americe, kde také roste jako plevel. Účinné látky jsou silice, třísloviny, sliz, soli, hořčiny, flavonoidy, soli hořčíku, vápníku a draslíku, vitaminy skupiny B, kyselina nikotinová a další.

Je celkem historicky zajímavé, že známý bylinář Mattioli nazýval tuto bylinu ostropsem a doporučoval ho paním a chůvám, které dělaly náhradní kojné a kterým se ztratilo mléko v prsou. Bylinkáři v historii používali i Benedikt lékařský při morových epidemiích, protože ho považovali za bylinu, která čistí krev a vyhání hnilobu. Benedikt lékařský je dnes součástí léčivých směsí používaných při poruchách trávení (nechutenství nebo nadýmání) či chorobách jater a žlučníku. Rovněž se uvádějí jeho diuretické (močopudné) účinky. Pomáhá při léčbě žaludečních potíží a upravuje trávení a činnost jater. V lidovém léčitelství se dále uvádí, že např. pomáhá zastavovat průjem, léčí nespavost, revmatismus a pomáhá při chudokrevnosti. Některé prameny uvádějí, že napomáhá při vylučování kyseliny močové ven z těla, takže bývá doporučován i jako doplněk léčby dny.

Dále bývá zmiňováno jeho antibakteriální a virostatické působení. Antivirové působení Benediktu lékařského (Cnicus benedictus) se využívá při léčbě pásového oparu. Vnitřně se podává obvykle ve formě nálevu. Je třeba vzít do úvahy, že při větších dávkách může způsobit nevolnost a zvracení nebo dokonce podráždění ledvin. Z tohoto důvodu je samozřejmě kontraindikován při vážnějších ledvinových poruchách. Je zajímavé i to, že kořen Benediktu lékařského se přidává do některých likérů nebo vín, kterým dodává hořkou chuť.