Těžké kovy

Neviditelnou hrozbou naší generace jsou těžké kovy a chemické látky, které na nás útočí ze všech stran. Znečištěný je vzduch, který dýcháme a voda, kterou používáme. Velmi záludné jsou chemické látky v potravě. Jde zejména o stabilizátory, aromatické barvící, konzervační a emulgační látky, které přidávají výrobci při průmyslovém zpracování potravin. Nesmíme podcenit chemické postřiky, hnojiva a látky podávané užitkovým zvířatům.

Všechny tyto látky jsou odzkoušené a prohlášené za neškodné. Ale vždyť jíme mnohokrát za den a toxické látky různě kombinujeme. Dále organismus zatěžujeme nevyváženou stravou z hlediska kyselosti a zásadovosti, bakteriemi, viry, plísněmi, antibiotiky, kortikoidy, psychofarmaky aj. léky, zubními výplněmi, toxickými látkami z dopravních prostředků, jedovatými látkami působícími na nás v bytech a kancelářích, radioaktivitou a jistě bychom přišli na mnohé další.

Tyto kombinace zesilují negativní účinky jednotlivých působků, což si mnohdy neuvědomujeme.

Člověk se necítí zcela zdráv, ale lékařské nálezy ještě nic neprokazují. Tyto toxické zátěže jsou běžnými způsoby těžko identifikovatelné. Toxické látky se v našem těle hodinu po hodině, den po dni, rok po roce ukládají. U někoho více, u někoho méně. Záleží na odvodných systémech každého jedince.

Představme se, že máme v těle jakési kontejnery odpadků, jejichž objem je u každého přesně vymezený. Pokud dojde k jejich přeplnění vzniká nemoc. Mnohdy ani nezáleží na množství uložených látek jako na citlivosti organismu.

Nahromaděné látky v těle dlouhodobě poškozují různé systémy. Zvláště bývá napaden systém nervový a cévní, játra, ledviny nebo jiné části našeho těla. Proto nás nepřekvapí, že jedním z prvních projevů intoxikace jsou bolesti hlavy, únava, malátnost.

Podle posledních amerických výzkumů je za skutečnou příčinu kornatění cév prokázáno usazování těžkých kovů na stěnách cév, což může způsobit jejich zánět a následné usazování cholesterolu, příp. napadání bakteriální, virovou nebo písňovou infekcí.

Jednou z největších zátěží v moderní době je amalgam. Je to nejčastěji používaný materiál pro výplň zubů, ze kterého se uvolňuje soustavně rtuť, stříbro, měď a jiné látky. Zubní lékaři obvykle namítají, že nejde o tak velká množství kovů, aby mohly způsobit otravu. Skutečně se nejedná o přímý vliv na tkáně, ale o jemné změny, které se stávají v kombinaci s dalšími vlivy příčinou nemocí.

K největšímu zatížení organismu amalgamem dochází při odvrtání stávající plomby, při její aplikaci a při uvolnění plomby v zubu. Nejnebezpečnější součástí amalgamu je rtuť. Může způsobit poškození mozku, nervového systému, ledvin a poruchy střevní mikroflóry. Rtuť se kumuluje v kostech a erythrocytech (červených krvinkách). Amalgam je silnou zátěží pro dítě a může způsobovat jeho psychický neklid. Příčinou štěpících se nehtů či vypadávání vlasů může být nadměrné množství rtuti. Málokdo si to uvědomuje a dává do souvislosti s aplikací amalgamové plomby.

Pokud se rozhodnete pro výměnu amalgamových plomb za fotokompozitní materiály, případně pro novou amalgamovou plombu, měli byste dodržovat následující postup:

• nikdy nevyměnit více než jednu plombu
• mezi jednotlivými návštěvami lékaře dodržet odstup minimálně 2 týdny
• před a po lékařském výkonu je třeba pít velké množství vody, aby se rtuť lépe vyplavila z organismu
• během ošetření si co nejčastěji vyplachovat ústa
• 14 dní před zákrokem dostatečně zásobit tělo antagonismy rtuti. K nim patří selen, zinek, vitamín C. Další zdroj ochrany je vápník, vitaminy A, vitamin E, a B vitaminy a lecitin.

Problémem dnešní stravy je to, že obsahuje větší množství toxinů a zároveň je chudší o vitaminy, minerály, stopové prvky, které jsou schopny neutralizovat či zpomalovat jejich vstřebávání.

V boji proti všem škodlivinám nalezneme mnoho příkladů ve zvyklostech našich moudrých předků. Přestože jim nebyli vystaveni zdaleka v takové míře jako my dnes, prodělávali různé půsty, pili bylinné čaje, využívali očistných účinků např. včelích produktů, česneku a jejich strava byla bohatší na vlákninu. Ta má schopnosti jako jakýsi vnitřní kartáč střev.