Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Imunitní systém člověka je v dnešní době přetížený, až velmi často svou roli nezvládá. Kdyby ho zatěžovaly jen přírodní látky… Jenže jde stále více o zatěžování průmyslovými látkami ve vzduchu, ve vodě, v jídle… Ke vší smůle jej zatěžují i léky – syntetické léky. Mezi nejčastější reakce vznikající po podání léků patří lékové exantémy (exantém = zarudnutí kůže, vyrážka).
Svým klinickým vzhledem mohou napodobovat jednou infekci, jindy řadu kožních nemocí nebo přímo samotný lék kožní nemoc vyvolává. Velká řada léků vyvolává exantém, některé častěji – vzpomeneme penicilín, kyselinu acetylosalicylovou (acylpyrin), léčebná séra, pyrazolonové deriváty, sulfonamidy, jiné řidčeji. Mechanizmus vzniku není jasný, i když se u většiny exantémů předpokládá, že jde o projevy lékové alergie.
Vzniká po lécích podaných vnitřně, v injekcích, inhalaci, též po vstřebání léku aplikovaného zevně na kůži nebo na přístupné sliznice. Odlišení takového exantému od jiné choroby, kterou svým klinickým vzhledem napodobuje, je mnohdy velmi obtížné. Prvním předpokladem by mělo být vynechání léku, který exantém vyvolal, případně vynechání všech podávaných léků. Jde-li o lék životně důležitý, snažíme se jej alespoň nahradit za jiný z odlišné chemické skupiny; ponecháme lék jenom tam, kde jej nelze vůbec nahradit, a projevy exantému nejsou těžké.
I v takovém případě je ovšem nutno hledat řešení – například pomocí specializovaných pracovišť, která se v dnešní době nazývají diagnostická centra. Jsou většinou při velkých nemocnicích. Hledáme pravou příčinu problému a snažíme se o jeden lék nebo dva, které dokáží „pokrýt“ problém a tím se vyvarovat užívání většího množství léků.
Odstranění a zneškodnění léku v organizmu podporujeme mírnými projímadly a podáním živočišného uhlí. Lehké exantémy nevyžadují vůbec žádné léčení, posléze odezní. Jinak lze podávat antihistaminika nebo i v kombinaci s kalciovou injekcí. Těžké exantémy patří na specializované pracoviště.
V celostní medicíně platí pravidlo:
Když znám příčinu problému, mohu jej léčit. Když ji neznám a léčím, efekt se nedostaví nebo dokonce léčba způsobí další nemoc. Nejprve je třeba příčinu pojmenovat, pochopit ji, potom pracovat na jejím odstranění a teprve potom lze sestavovat nějaký léčebný program. Pokud tento postup není dodržen a přímo se nasadí lék, pak se evidentně zvyšuje riziko lékových reakcí. A navíc je to známkou a důkazem toho, že lékem není řešena příčina.