Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pojmy imunita a imunitní systém slýcháme celkem běžně. Jenže oproti slovům, jako je ledvina nebo žaludek, je mnohem těžší si pod nimi něco konkrétního představit. Systém obrany a ochrany lidského těla je velmi komplikovaný. Ale nejen lidského. Imunitu mají i ostatní živočichové a do jisté míry i rostliny. Jde o schopnost jedince bránit se buňkám patogenních organismů, virům, ale i nádorovým buňkám. Souhrnně tyto „potížisty“ biologie nazývá antigeny.
Celý systém je velice složitý a komplexní. Před „zlými“ mikroskopickými útočníky působícími z vnějšku nás chrání samozřejmě kůže a také sliznice. Pokud antigeny překonají tyto vnější překážky a dostanou se do vnitřního prostředí našeho organismu, lidské tělo k nim vyšle speciální bílé krvinky, tzv. leukocyty, a zvláštní proteiny, které se váží na tyto agresory. Tím vzniká zánět. Zároveň tělo odpovídá specifickou reakcí podle konkrétního škůdce jinými bílými krvinkami, tzv. lymfocyty, a protilátkami.
Trochu lidsky
Náš imunitní systém pracuje vlastně pořád a mnoha různými způsoby. Většinou jej vůbec nevnímáme až do chvíle, kdy z nějakého důvodu selže. Například pokud se pořežete nebo jinak poraníte, nejrůznější bakterie a viry získají snadný přístup do vašeho těla. Imunitní systém zareaguje a antigeny z místa odstraní, kůže se zacelí a zahojí. Pokud imunitnímu systému něco unikne, místo zůstane infikované. Imunitní systém zareaguje, vzniká zánět a hnis, což obojí jsou vedlejší příznaky toho, že imunitní systém pracuje na nápravě.
Jiný příklad, kdy máme možnost vidět imunitní systém v běhu, je, když nás poštípe hmyz. V místě vpichu vzniká rudé zabarvení, pupínek, to je také proces spouštěný imunitním systémem. Stejně tak jídlem, pitím nebo dechem přijímáme denně do organismu velké množství bakterií i virů. A většinou tím nijak netrpíme. Pokud ale něco unikne pozornosti, dostaneme kupříkladu chřipku. Imunitní systém zareaguje a začne s nemocí bojovat. Vyléčení je známka toho, že se imunitní systém s nemocí popral dobře, pokud by totiž nepracoval, nikdy bychom se nemohli uzdravit.
Jestliže ale imunitní systém nefunguje správně, způsobuje problémy. Třeba alergie (přehnaná reakce na antigen, na který většina lidí nereaguje vůbec). Chyby imunitního systému (zánět nedařící se tělu dostat pod kontrolu) mohou ale vyústit i třeba v cukrovku druhého typu, srdeční onemocnění, revmatickou artritidu, nebo dokonce rakovinu. Naopak, někdy je nám imunitní systém na škodu, a to např. při transplantacích, kdy je to právě imunitní systém, který často způsobí odmítnutí darovaných orgánů.
Zas ta věda
Stejně jako je imunita komplexním systémem, do něhož přispívají nejrůznější složky celého organismu, tak i vědecký zájem o tuto oblast je široký a velmi různorodý. A protože se v další části tohoto článku budeme věnovat tradiční přírodní medicíně, není na škodu si nejprve projít i opačný, striktně vědecký pohled na imunitní systém. Tím bychom ovšem vyčerpali tisíce stran, zaměříme se tedy jen na některé zajímavosti z posledních měsíců. Ty čtenáře, které věda nezajímá, prosím, nechť časopis naštvaně nezahazují do koše, ale prostě jen přeskočí na další část.
Současný zájem vědců se například zaměřuje na tzv. NK buňky (z angl. natural killer = přirozený zabíječ). Jsou to speciální buňky patřící mezi lymfocyty, schopné zabíjet nežádoucí buňky – např. nádorové nebo napadené virem. Odborníkům z univerzity ve Vídni pod vedením Veroniky Sexlové se podařilo buňky izolovat u myší a prokázat, že jistý transkripční faktor nazývaný Stat5 je nezbytný pro správný vývoj NK buněk. Zní to složitě, ale má to velký praktický význam. Například leukemie je někdy léčena inhibováním právě proteinu Stat5. Studie Sexlové ukazuje, že nedostatek tohoto proteinu způsobí snížení počtu NK buněk a sníží tak vlastní přirozenou schopnost organismu bojovat s rakovinou. Nicméně je třeba dalších studií, aby se prokázal přesný princip fungování těchto NK buněk, což zatím zůstává dosti zahaleno tajemstvím. Jiná studie mj. naznačuje, že NK buňky (kromě toho, že hrají důležitou roli při akutních virových infekcích) mohou mít jistou formu paměti.
Petra Suchankova Karlsson z univerzity v Gothenburgu (Švédsko) tvrdí, že geny související s imunitním systémem mohou ovlivňovat osobnost, charakter zdravého člověka a také riziko vzniku mentálních onemocnění (např. schizofrenie) a sebevražedných sklonů. „Stres, který doprovází psychickou poruchu, aktivuje imunitní systém. Ale je také možné, že zánět v těle ovlivňuje mozek a následkem toho vyústí v psychické onemocnění,“ říká Suchánkova. Ve skupině lidí, kteří se pokoušeli o sebevraždu, nalezli vědci jistou mutační odlišnost určitého genu oproti ostatní populaci. Změna v hladině zánětlivých substancí v krvi u pacientů s mentálními onemocněními by mohla souviset se zmíněnými geny, což způsobí riziko mentálního onemocnění, a nikoliv že by sama nemoc vyvolávala změnu v počtu zánětlivých substancí, jak se dříve věřilo. Samozřejmě, tohle je ale pouhý začátek, zda tyto domněnky věda potvrdí, nebo ne, si budeme muset počkat.
HIV, resp. AIDS, je asi onemocněním, které si mnoho lidí dá s imunitou do souvislosti jako první. Vývojem antiretrovirálních léčiv se podařilo prodloužit mnoho životů HIV-pozitivních lidí. Odhaduje se, že po roce 2015 bude polovina HIV-pozitivních starší 50 let. U těchto lidí ale AIDS probíhá rychleji než u dvaceti- či třicetiletých. Ale i ti mladí vykazují onemocnění, která jsou typická pro starší osoby, např. určité typy rakoviny nebo nemoci jater. Proč je tomu tak, zůstává záhadou. Tu se pokusili objasnit lidé z UCLA AIDS Institute. Ukázalo se, že viry HIV nutí buňky CD4+ T-lymfocytů (které hrají důležitou roli v imunitním systému) zestárnout neuvěřitelně rychle: až o 20–30 let za pouhé tři roky. Vědci zaznamenali, že HIV nejen způsobuje snížení počtu CD4+ T-lymfocytů, ale u těch přeživších T-lymfocytů dokonce zkracuje zakončení jejich chromozomů, tzv. telomerů, které chrání chromozomy (podobně jako plastové nebo kovové válečky chrání konce tkaniček u bot). Když se tyto telomery zkrátí příliš, lymfocyty přestanou správně pracovat. Vědci prokázali, že ač se antiretrovirální terapií daří držet množství virů HIV v těle na uzdě, nevede to k obnovení imunitního systému, a proto HIV-pozitivní mladí lidé jsou náchylní k nemocem, které jinak postihují starší osoby. Co se týče HIV, vědce také zajímá, proč mají lidé větší vnímavost (tj. menší odolnost) vůči některým nebezpečným virům, resp. jejich progresi (nástup nemoci AIDS, vážné komplikace u hepatitidy B) oproti jejich nejbližším příbuzným, šimpanzům. V této oblasti ale byly nedávno učiněny teprve první krůčky.
Přidejme poslední zajímavost. Dosud se lékaři domnívali, že imunitní systém ještě nenarozených plodů a také novorozenců je pouze zjednodušenou, ještě nevyvinutou formou imunitního systému dospělých. Takový systém ještě není schopen reagovat na podněty, s nimiž se doposud nesetkal. Nový výzkum University of California v San Francisku uveřejněný před půlrokem v prestižním časopise Science odhalil odlišný imunitní systém u plodu v polovině doby vývoje, který pochází ze zcela odlišného kmenu buněk než imunitní systém dospělých. Imunitní systém plodu pracuje tak, že učí organismus přijímat cokoliv včetně buněk své matky a vyvíjejících se vlastních orgánů. Po narození pak vzniká zbrusu nový, zcela jiný imunitní systém, který se naopak všemu cizímu brání.
Lidský organismus tak je, zdá se, vybaven dvěma typy kmenových buněk, které produkují T-lymfocyty. Jedny, jež v zárodku a plodu dávají vzniknout T-lymfocytům, které jsou tolerantní, a druhé kmenové buňky produkující T-lymfocyty obranného systému, jaký známe u dospělých. Proč někdy během třetího trimestru plod „přepne“ z tolerantního systému na ten „dospělácký“, ale zatím není známo. Stejně tak není známo, zda se novorozenci rodí s jistým poměrem obou systémů (T-lymfocytů). Detailní informace v této oblasti by mohly vést např. k vývoji vakcíny proti HIV pro novorozeňata.
Nevědecky, lidově, účinně?
Ale dost bylo vědy. Když už jsme podnikli exkurzi mezi bílé pláště, laboratoře a genetický výzkum, můžeme si udělat i výlet do receptů našich předků, ale i současníků, fandů přírodní medicíny. Existuje totiž spousta receptů, rad a poučení, která mají posilovat imunitní systém, a to nejen bylinkami, stravou, ale třeba i cvičením či otužováním. Jen poznamenáme, že je vhodné nespoléhat na jeden recept, ale vitaminové přípravky a bylinné recepty střídat – většinou je to účinnější než dlouhodobé užívání jednoho a téhož prostředku.
Aloe vera je v posledních letech populárním prostředkem ke zlepšení kondice organismu. Upravuje trávení, což je dobře, protože imunitní systém má „své sídlo“ ve střevech. Na trhu jsou nápoje, potraviny i kapsle s tímto sukulentem.
Betaglukany jsou známým prostředkem pro posílení imunity. Najdeme je v houbách (a extraktech z nich) shiitake, maitake, hlívě ústřičné a dalších. Aktivují nejen imunitní buňky (leukocyty), ale podporují i specifickou imunitu. Kromě syrových i sušených zmíněných hub je na trhu spousta doplňků stravy.
Česnek známe všichni. Víme, že je nazýván přírodním antibiotikem, lze jej doporučit konzumovat syrový. Ale: snižuje krevní tlak a pozor by si na něj měli dát lidé s problémy se žlučníkem.
Echinacea je svojí schopností zlepšit imunitu známá – mnoho lidí po ní sáhne při potížích s dýchacími cestami. Aktivuje bílé krvinky, má řadu léčivých účinků.
Oregano je u nás poměrně podceňovaným kořením. Přitom je přírodním antibiotikem, působí antimikrobiálně a protiplísňově.
Rakytník – další rostlina (tentokrát jde o keř). Jeho plody mají mnoho vitaminu C, ale i dalších užitečných látek.
Vitaminy a minerály jsou samozřejmě nezbytné. Vitamín C je známý antioxidant, působí preventivně proti nachlazení a infekcím horních cest dýchacích. Důležité pro posilnění imunity jsou ale i další: vitaminy A, B, E a dále železo, zinek, selen a vápník. Vše lze při pestré a vhodně zvolené stravě přijmout z potravy.
Dále nám mohou pomoci různé enzymy, flavonoidy, rybí oleje, z potravin také čerstvá zelenina (brokolice, rajčata, zelí, špenát), ovoce (citrusy, banány, tmavé ovoce – borůvky, višně, černý rybíz, červené víno), ale i koření (zázvor, skořice, cayennský pepř, křen), pití čisté vody či zeleného čaje nebo čaje z heřmánku.
Co ještě můžeme udělat? Radí se (kuřákům hlavně přestat s kouřením) sportovat, vyhýbat se stresu, nepřetěžovat organismus. Vyhnout se (rafinovanému) cukru. Trochu úsměvnou (na první pohled) radou je použití malé trampolíny. Ale má to svůj důvod. Skákáním na trampolíně (i jemným, krátce a jen párkrát denně) rozhýbeme lymfatický systém, lymfa proudí 15–30x rychleji než normálně. Je to na vás, každý pohyb pomůže lymfě proudit – oproti krvi nemá „srdce“, které by ji pumpovalo sem a tam.
Na závěr ještě dodáme dva recepty pro posílení imunity:
- Odšťavněte tři mrkve, jablko, pomeranč a půl bulvy červené řepy. Pijte pravidelně ráno k snídani.
- Vodou na jeden šálek přešlou varem přelijeme 4 g směsi bylinek, kterou vytvoříme takto: 15 g proskurníku lékařského, 10 g jitrocele, 10 g řepíku, 7 g divizny, 5 g fenyklu, 4 g heřmánku, 5 g mateřídoušky. 20 minut vylouhujeme, pijeme 2x denně před jídlem.