Vlastnosti šťávy z Aloe

cm aloe vera

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Aloe je rostlinou, která již dlouhá staletí budila zájem lidí, kteří obdivovali její výjimečnou schopnost přežít v extrémních pouštních podmínkách. Lidé rovněž rychle zjistili, že list aloe, především však dužnina ukrytá pod její kůží, má zázračné léčivé vlastnosti. Proto byla aloe nazývána „zázračnou rostlinou“, „rostlinou dlouhověkosti“, „rostlinou, která všechno léčí“, „rostlinou první pomoci“, „tichým léčitelem“ a „pouštní lilií“. Původním místem výskytu rostlin aloe byly suché a horké oblasti Afriky a Malé Asie, proto byly také první zmínky o použití aloe nalezeny na hliněných sumerských tabulkách a egyptských papyrech. První informace pocházejí z r. 2200 př.n.l., což je více než 4 tisíce let. Papirus ebers, který obsahuje informace o aloe, pochází z r. 1552 př.n.l. (více než 3,5 tisíce let). Jedna z archeologických hypotéz hovoří o tom, že královna Kleopatra vděčila za svou výjimečnou krásu právě používání aloe.

Jako vysoce adaptabilní rostlina se aloe rychle rozšířila – mimo jiné do Řecka, Říma, na Dálný Východ a do Severní a Jižní Ameriky. Již v r. 100 př. n. l. řecký lékař Dioskurides popsal její zázračné vlastnosti ve svém díle „Řecký herbář“, v němž je šťáva z aloe doporučována na rány, lišeje, popáleniny, nechutenství, bolesti žaludku a hlavy, zácpu a nemoci ústní dutiny. Podobně psal o aloe známý římský lékař Plinius Starší a římští vojáci si jí chválili jako vynikající prostředek na rány utržené v bojích. V Jižní Americe byla aloe prostředkem první pomoci při migrénách, na popáleniny a rány po bodnutí hmyzem. Zajímavé je, že šťáva z aloe byla používána také jako prostředek k pěstění vlasů. V Indii používali šťávu z aloe na záněty jater, astma, proti žloutence a malomocenství.

Aloe se také používala při léčbě lidí popálených při výbuchu atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki v r. 1945, a právě zde se prokázalo, že díky jejím léčivým vlastnostem se rány většiny osob dobře a bez následků zahojily. V r. 1945 byla na ostrově Barbados založena první plantáž aloe. Od té doby jich bylo po celém světě založeno velmi mnoho (kromě jiného ve Spojených státech a v Austrálii), neboť zásadně vzrostla poptávka po šťávě z této rostliny, zvláště ve Spojených státech a v Evropě.

Bohatství ukryté v aloe
Je známo, že dužnina v listech aloe obsahuje více než 140 biologicky aktivních složek, kromě jiných také:

  1. Aminokyseliny – většina exogenních a endogenních aminokyselin, neboli těch, které si organismus není schopen sám vyprodukovat (např. lysin, leucin, valin, fenylalanin, treonin).
  2. Enzymy – lipáza, amyláza, celuláza a další.
  3. Vitamíny – všechny vitamíny ze skupiny B včetně malého množství vitamínu B12, kyselina listová, vitamíny C, A, cholin a další, které jsou rozpustné ve vodě.
  4. Minerální sloučeniny vápníku, draslíku, hořčíku, fosforu, sodíku, zinku, železa, manganu, chrómu, mědi a germánia.
  5. Nenasycené mastné kyseliny – kyselina linolová a linoleová, kyselina stearinová a další.
  6. Látky s analgetickým účinkem – přírodní kyselina salicylová (lupeol) a mléčnan hořečnatý.
  7. Látky s protizánětlivým účinkem – beta-sitosterol, kampesterol, bradykináza.
  8. Látky s antibakteriálním účinkem – fenoly, kyselina skořicová, lupeol, sloučeniny síry.
  9. Antrachinony (působí rovněž analgeticky, antivirově a antibakteriálně) – některé éterické oleje, rezistanol, antracén, antranol, barbaloin a řada dalších. Šťáva z dužniny aloe neobsahuje aloin a emodin, které se vyskytují v kůži aloe, protože tyto látky vyvolávají ve větším množství negativní účinky (viz. další kapitola – „Spor o aloin“).
  10. Saponiny – mají stahující a dezinfekční účinky na kůži.
  11. Ligniny – díky nim proniká šťáva z aloe snadno hluboko do lidské kůže (4 krát rychleji než voda).
  12. Biostimulátory – látky, které hrají roli katalyzátorů – urychlují regenerační a metabolické procesy.
  13. Cukry -monosacharidy – glukóza, fruktóza a polysacharidy – polymanózy, glukomanózy a velké množství mukopolysacharidů.

Mukopolysacharidy jsou polysacharidy s dlouhým uhlíkatým řetězcem, které jsou nezbytnou složkou každé živé buňky. Podle některých vědců jsou právě tyto látky „tajnou zbraní“ aloe, protože:

  • předchází absorbci toxinů ze střev do krevního oběhu,
  • tvoří neproniknutelné bariéry v buněčných stěnách, a tím chrání buňky před útoky virů,
  • zajišťují příslušné zvlhčení chrupavčitých tkání,
  • zajišťují správný průtok fyziologických tekutin,
  • zajišťují správnou výměnu plynů v plícních sklípcích,
  • usnadňují absorbci vody a výživných látek v trávicím ústrojí.

Mukopolysacharidy jsou zpevňující látkou, ideálním buněčným pojivem, které posiluje lidský organismus. Předpokládá se, že jejich nedostatek způsobuje virové infekce, bolesti kloubů, bolesti kořínků, otoky, lymfatické městnání a trávicí problémy. V organismu se projevuje nedostatečné okysličení a vnitřní intoxikace. Je třeba vědět, že organismus produkuje mukopolysacharidy pouze do doby ukončení růstu a později je získává z potravy. Aloe je nejbohatším rostlinným zdrojem mukopolysacharidů, mezi nimiž má nejdůležitější úlohu acemanan, známý jako jeden z „nejsilnějších imunostimulátorů rostlinného původu“. Tato látka aktivizuje imunitní systém, zvláště pak makrofágy. V r. 1997 vědci podrobili makrofágy (buňky, které ničí viry, plísně a bakterie) časově omezenému působení acemananu a později je atakovali plísněmi Candida albicans. Makrofágy, které byly v kontaktu s acemananem 10 minut, zničily posléze 38% plísní; ty, které byly ve styku s touto látkou 60 minut – 98%, ve srovnání s kontrolní skupinou, která nebyla stimulována acemananem. Tímto způsobem bylo prokázáno, že acemanan velmi účinně stimuluje imunitní systém, který je následně schopen bojovat s nejsilnějšími bacily a viry. Podle některých vědců je nutné poměřovat hodnotu šťávy z aloe právě podle množství mukopolysacharidů, které je v něm obsaženo.

Všechny složky šťávy z Aloe Vera mají zcela nepochybně léčivé účinky a díky přírodnímu výběru vhodných poměrů a spojení jsou její vlastnosti synergicky zesíleny. To znamená, že plnohodnotná, přírodní šťáva z aloe působí daleko efektivněji a rychleji než její jednotlivé složky.

Spory o aloin
Aloin a rovněž emodin se vyskytují zcela záměrně v kůži listů aloe, neboť jejich výrazně hořká chuť a silný projímavý účinek chrání rostliny aloe před divokou zvěří. Na lidský organismus působí aloin a emodin také projímavě, ve vysokých dávkách mohou dokonce být nebezpečné. Někdy vyvolávají rovněž alergické reakce. Kvalitní šťáva z aloe musí být zbavena těchto látek, proto se při zpracování rostlin stahuje kůže z listů, nebo se šťáva získaná z celého listu filtruje pomocí různých chemickofyzikálních metod. Šťáva z dužniny aloe, která tyto látky neobsahuje, je při užívání zcela bezpečná i ve vyšších dávkách. Izolovaný aloin a emodin se následně používají k výrobě některých projímadel a protinádorových léků.

Podpůrné působení aloe při léčbě různých potíží
Blahodárné složky aloe, jako například mukopolysacharidy, antrachinony a organické kyseliny mají regenerační, čistící a posilující účinek na lidský organismus, zvlhčují a vyživují pokožku. Mají rovněž adaptogenní vlastnosti, což znamená, že aloe může účinkovat individuálně podle druhu problémů.

Šťáva z aloe působí podpůrně při následujících potížích:

  • Zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy
    • Mukopolysacharidy a jiné sloučeniny cukrů chrání stěnu žaludku a dvanácterníku před dráždivým působením kyseliny solné a leptavým účinkem pepsinu, aktivizují přirozené ochranné mechanismy sliznice prostřednictvím zvýšené produkce žaludečního slizu.
    • Šťáva z aloe má pH cca 5, a díky tomu normalizuje pH žaludku na správnou úroveň 5 – 5,5.
    • Taková reakce pH zmírňuje pálení žáhy a vytváří podmínky nevhodné pro vývoj bakterií Helicobacter pylori, které často vyvolávají zánětlivé stavy trávicího ústrojí.
    • Acemanan posiluje imunitní systém, který je potom schopen samostatně ničit škodlivé bakterie.
    • Protizánětlivě působící sloučeniny, jako např. giberelin nebo beta-sitosterol, zmírňují otoky a zánětlivé stavy žaludeční sliznice, příslušné vitamíny (E, beta-karoten, C, vitamíny ze skupiny B) značně urychlují hojení vředů.
  • Poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku
    • Šťáva z aloe podporuje procesy trávení bílkovin ve střevech a napomáhá při čištění střev.
    • Mukopolysacharidy, zvláště acemanan, posilují imunitní systém natolik, že je schopen zlikvidovat škodlivé plísně a kvasinky, které žijí ve střevech. Choroboplodné organismy způsobují velmi vážné a těžko léčitelné onemocnění – kandidózu střev.
    • Šťáva z aloe napomáhá vstřebávání potřebných vitamínů a minerálů v tenkém střevě, proto se doporučuje touto šťávou zapíjet vitamínové a minerální preparáty.
  • Potravinové alergie, atopický ekzém
    • Šťáva z aloe celkově posiluje organismus.
    • Působí podpůrně na trávicí ústrojí, které díky tomu může vstřebávat více jednoduchých aminokyselin místo antigenních oligopeptidů. Tím způsobem se do krve dostává méně antigenů.
    • Atopický ekzém je alergickou reakcí kůže na různé potravinové, prachové nebo zvířecí alergeny. Projevuje se vysušenou, citlivou a podrážděnou pokožkou, na jejímž povrchu vznikají poranění, která velmi často podléhají různým bakteriálním a mykotickým infekcím. Šťáva z dužniny aloe podporuje zvlhčování suché pokožky, chrání ji před infekcemi a napomáhá při léčbě již probíhajících infekcí.
  • Jaterní problémy
    • V játrech se hromadí všechny nečistoty a škodlivé látky, které každý den přicházejí do organismu a mezi něž patří syntetické léky, umělé potravinové příměsi, barviva, látky zesilující chuť a vůni, pesticidy. Těchto látek je bohužel tolik, že játra nejsou schopna nápor zvládnout, a proto se objevují metabolické poruchy, pocity bolesti a píchání v břiše. V této situaci je vhodné začít užívat šťávu z aloe, která podporuje detoxikaci jater a celkově posiluje organismus.
  • Poruchy látkové výměny
    • Cukrovka – jde o poruchu rozkladu cukrů v organismu. Šťáva z aloe působí podpůrně při procesu snižování hladiny cukru v krvi.
    • Arterioskleróza – choroba často vzniká v důsledku cukrovky. Vysoká hladiny „špatného“ cholesterolu LDL v krvi vede k zužování tepen. Beta-sitosterol obsažený ve šťávě z aloe podporuje procesy snižování hladiny „špatného“ cholesterolu LDL.
    • Nadváha – její příčinou je často narušený metabolismus cukrů. Šťáva z aloe v těchto případech působí jako podpůrný prostředek.
  • Snížení imunity
    • Aloe obsahuje řadu látek, které posilují imunitní systém člověka. Mezi nimi vyniká zejména acemanan a nedávno objevená glykosidová sloučenina – Aloeride. Pokud se makrofágy (buňky požírající bacily), lymfocity T (buňky intoxikující bacily) a lymfocity B (buňky vytvářející speciální protilátky) dostanou do kontaktu s výše uvedenými látkami, vzrůstá několikanásobně jejich efekt, a proto mohou zlikvidovat řadu závažných chorob. Šťáva z aloe zvyšuje odolnost na buněčné úrovni, humorální odolnost krve a lymfy, sníženou odolnost kůže (např. v důsledku přemíry slunění), odolnost sliznic trávicího ústrojí a jiných orgánů.
  • Virové infekce
    • Viry – proteinové struktury odolné proti působení všech antibiotik, představují velké nebezpečí pro lidský organismus, neboť parazitují na zdravých buňkách, ničí je a vyvolávají obtížně léčitelné choroby, jako např. chřipku, nachlazení, virovou rýmu, zánět průdušek, zánět plic, opary, zánět střev a jater, kožní záněty a řadu dalších. Acemanan a glykosidy obsažené ve šťávě z aloe stimulují lymfocity T a makrofágy k boji s viry a díky tomu je organismus schopen zlikvidovat rovněž rychle vznikající mutace virů.
  • Mykózy
    • Vzhledem k nízké odolnosti lidského organismu a v důsledku nadměrného užívání antibiotik jsou mykózy velmi rozšířenou nemocí. Plísně jsou navíc pro současnou medicínu velmi těžkým soupeřem, i když je dokázáno, že správně fungující imunitní systém dokáže zničit i nejsilnější kvasinky odolné proti působení léků, jako je např. Candida Albicans. Proto je vhodné mít v domácí lékárničce přírodní posilující preparát, který aktivizuje imunitní systém.
  • Kožní problémy

Popáleniny
Šťáva z aloe působí podpůrně při léčbě popálenin vyvolaných vysokou teplotou, slunečním zářením, chladem (omrzliny), rentgenovým zářením a elektrickým proudem.

Poranění u diabetiků
Diabetici mají často potíže s hojením ran, zvláštně v oblasti holeně (bércové vředy), proto je každé zranění u diabetika pro lékaře velkým problémem. Dochází k rychlé infikaci rány, fibroblasty (buňky produkující kolagen, které umožňují nárůst granulační tkáně) pracují velmi špatně, nemocné místo není zpravidla řádně prokrveno, a proto se celý proces hojení velmi prodlužuje. V těchto případech šťáva z aloe nejen posiluje organismus, ale látka giberelin, která je v ní obsažena, má silné hojivé a protizánětlivé účinky.

Vysušená pokožka
Šťáva z aloe podporuje zvlhčování epidermu a podkoží.

Lupy, akné
Šťáva z aloe tonizuje pokožku a díky acemananu, glykosidům a lupelolu má rovněž silné antibakteriální účinky.

  • Infekce ústní dutiny
    V ústech často vznikají bolestivé infekce, afty, dochází ke krvácení dásní. Proto je vhodné proplachovat ústní dutinu šťávou z aloe, která má, jak bylo již výše řečeno, protizánětlivé účinky, zmírňuje bolest a regeneruje poškozené buňky.
  • Svědění konečníku
    Šťáva z aloe vytváří nevhodné životní podmínky pro choroboplodné organismy, které parazitují na této intimní části těla, zmírňuje svědění a zánětlivé stavy.
  • Artritida a revmatický zánět kloubů

Šťáva z aloe působí podpůrně při procesech regenerace buněk a při odstraňování mrtvých buněk. Regenerační proces velmi zmírňuje bolesti kloubů. Lupelol obsažený v aloe má navíc protizánětlivý a analgetický účinek, acemanan posiluje imunitní systém.