Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Elektivní mutismus je funkční útlum řeči, kdy dítě nemluví buďto v určitých situacích, nebo s určitými lidmi, např. ve škole, doma, s přáteli, s návštěvou apod., zatímco v jiných situacích s mluvením potíže nemá. Obvykle se prvně objevuje kolem pátého roku věku, často právě nástupem dítěte do kolektivního zařízení, ve školce nebo nástupem do školy.
Projevy elektivního mutismu:
- Dítě nemluví v určitých specifických sociálních situacích, u kterých se očekává, že by mluvit mělo (ve škole, běžný rozhovor s vrstevníky, s návštěvou, u lékaře apod.).
- Trvá alespoň jeden měsíc.
- Potíže v sociálních interakcích, škole, s vrstevníky kvůli nemluvení.
- Selhání v řečovém projevu není způsobeno poruchou řeči (např. koktáním), pervasivní vývojovou poruchou (např. autismem), schizofrenií či jinou poruchou s psychotického okruhu.
- Můžou mít symptomy úzkostných poruch, např. sociální fobie.
- Vyskytovat se může taky nadměrná stydlivost, sociální izolování se a nevyhledávání kontaktu s druhými lidmi.
V případě, že dítě nemluví, kromě lékařského, psychologického a/nebo psychiatrického vyšetření se doporučuje, právě v případě elektivního mutismu, logopedické vyšetření. Tyto vyšetření kromě jiného zahrnují posouzení celkové anamnézy, vyšetření sluchu (např. možnost infekce středního ucha apod.), vyšetření drobné motoriky v oblasti úst (koordinace svalů rtů, čelisti a jazyka), psychologické vyšetření, zohlednění školního výkonu, rodinnou anamnézu (výskyt psychiatrických potíží v rodině, osobnostní faktory, faktory prostředí a výchovy, jako je množství jazykové stimulace).
U dětí s elektivním mutismem je potřeba v rámci léčby posoudit individuální potřeby a situaci. Zařazují se různé behaviorální techniky, zaměření na specifické řečové a jazykové problémy, a taky je potřeba zohlednit spolupráci školy, učitelů a rodičů.