Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Nemoc je dluh lásky na sobě,“ vyjádřil se minulý rok v rozhovoru pro Celostní medicínu malíř a léčitel Vladimír Kafka. Ačkoliv i já věřím, že nemocí sami sobě něco odpíráme, nelze být fanatikem a myslet si, že jsme si každou nemoc způsobili svým nesprávným myšlením. Lidé zabývající se seberozvojem či alternativní medicínou jsou často náchylní k přehnanému sebe-analyzování a mnohem častěji než zbytek populace proto také propadají výčitkám a pocitům viny. Tím, že se sami obviní, si však pod sebou větev podřezávají ještě více.
Vinit se z toho, že jsme onemocněli, je to nejhorší, co můžeme pro své vyléčení udělat. Sám jsem přesvědčen, že si můžeme tvořit svou vlastní realitu. Tzv. zákon přitažlivosti (který říká, že myšlenkami můžeme ovlivnit okolnosti svého života) má pochopitelně plnou platnost. V knize Jak se vymanit ze systému ale vysvětluje Vadim Zeland, že představa, že vše, co se s námi děje, je výsledkem našich myšlenek, je představa mylná. Existuje spousta vlivů, vrstev světa a okolností, nad kterými nemáme vliv.
Nemoc neznamená, že žiji špatný život
Existují různé názory na nemoc. Někdo si například myslí, že nemoc je v naprostém souladu s božími zákony. V nějaké míře je součástí každého života, a navíc, i bacily mají stejné právo na existenci jako my. Tvrzení, že člověk žije špatný život, protože je nemocný, postrádá hlubší pochopení duchovních zákonitostí a podstaty rozmanitosti života.
Psychosomatika a esoterické myšlení je dnes hodně v módě. Avšak i naše skvělá výživová poradkyně Zuzana Švédová připouští, že čím déle se pohybuje ve zdravotní branži, mezi nemocnými, tak mnohdy upouští od teze, že každou nemoc si způsobil člověk sám: „Znám spoustu velmi dobrých lidí, lidí, jejichž nitro je vyváženo skutky andělů, lidí čistých jako křišťál… a přesto onemocněli. Protože zdědili špatný gen, ledviny, játra, říká Zuzka a vzpomíná na jednu absurdní internetovou debatu o malém chlapečkovi, který onemocněl klíšťovou encefalitidou: „Na internetu probíhala hluboká diskuze, během které vyplynulo, že není v pořádku matka. Jako by ona maminka mohla snad za to, že její dítě během krátké chvilky v trávě, napadlo klíště. Chlapeček nakonec vyvázl bez újmy, klíšťová encefalitida nepostoupila, nicméně, reakce na FB mi přišla tuze úsměvná.“
Takže ještě jednou: Nejste špatní, protože jste nemocní! Neboli, jak říká mystička Monika Bílková:
„Žádná z duchovních příčin neříká o člověku, že je špatný, pouze hovoří o tom, že dotyčný zatím neumí stát v některé životní oblasti správně a nemoc mu jen naléhavě a s přísnou Láskou domlouvá, aby se zavčasu vzchopil a změnil k lepšímu. Nemoc je laskavá a přísná pomoc pro každého člověka, je to dar. Bez nemocí bychom nikdy nepoznali, že kráčíme špatným směrem.“
Nemoc jako cesta k transformaci
Také Zuzka Švédová je přesvědčena o tom, že nemoc je dar: „Nemoc je výzva, mnohdy dobrý krok, který nás dovede k něčemu krásnému. Jako by to byly další dveře, díky nimž máme možnost se něčemu novému naučit nebo potkat, byť i hrstku, důležitých lidí.“
Moje kamarádka Míša má tento názor: „Nemoc je okolnost, která nám dává příležitost k dalšímu duchovnímu růstu. Nemoc není utrpení, které je vždy nutné, ale když už existuje, tak ho můžeme využít jako cestu k transformaci. Je v pořádku dívat se na nemoc jako na signál, že není něco v rovnováze a zamyslet se nad tím, co bychom mohli změnit. Ale dívat se na nemoc jako na trest, nebo se z nemoci dokonce vinit, je nesmyslné. Je to navíc postoj, který škodí zdraví – jak psychickému, tak tělesnému. Jako lidé máme pochopitelně tendenci hledat příčinnost toho, co se nám děje, ale neustále zapomínáme na fakt, že existuje mnoho věcí, které zdaleka převyšují kapacity našeho lidského chápání.“
Do třetice o tom v knize Zlatá pravidla pro každodenní život píše O. M. Aȉvanhov: „Všichni ti, kteří netrpěli, jsou velmi chudí, nemají barvy, aby mohli malovat obrazy, symbolicky řečeno. Zatímco člověk, který v životě trpěl, může využít všech prožitých pocitů k malování obrazů. Velcí géniové, všichni ti, co v životě něco vykonali, hodně trpěli. Dostali černý inkoust a z této černé barvy vytvořili ty nejkrásnější barvy.“ (2015: 65).
No a jakým způsobem můžeme nasměrovat sami sebe směrem ke zdraví? Bashar na svých amerických seminářích často lidem pomáhá například těmito otázkami:
Co Vám nemoc dala?
Co jste se díky ní naučili?
Na co jste přišli, na co byste jinak nepřišli?“
Co by vám pomohlo, abyste se z toho dostali?
Jak již bylo řečeno, důležité je, najít si v nemoci i něco dobrého – např. uvědoměním zaujmout postoj: „Mohu teď ležet, vypnout – užívat si to vypnutí a regeneraci těla.“ To, co léčí, je láska, nikoliv vina.
Knihy o duchovních příčinách nemocí naleznete v naší nabídce.
Použité prameny:
Omraam Mikhael Aȉvanhov (2015): Zlatá pravidla pro každodenní život. Prosveta: Praha.
Vadim Zeland (2017): Jak se vymanit ze systému. Eugenika: Bratislava.